Podle Jančaříka by dávalo smysl, aby žáci nemohli ukončit povinné vzdělávání před dovršením 16 let. Z pohledu Daniela Münicha z IDEA při CERGE-EI by mohla být povinná účast ve vzdělávání nejméně do konce školního roku, v němž žák dosáhne 18 let. Spojené by to muselo být s reálně dostupnou nabídkou středních škol.
Nyní je povinná školní docházka devět let na základní škole, od roku 2017 je zároveň povinný poslední ročník předškolního vzdělání. Základní vzdělání má ten, kdo úspěšně dokončí devátý ročník ZŠ. Povinná školní docházka na začátku středoškolského studia byla v Česku dříve i za komunismu.
Při reformách v letech 1948, 1953, 1960 a 1984 se délka docházky několikrát změnila z osmi na devět až deset let. Po listopadu 1989 se český školský systém opět více otevřel různým možnostem. Znovu začala fungovat víceletá gymnázia, církevní a soukromé školy. Povinný devátý ročník ZŠ byl pak v Česku opět zavedený od školního roku 1996/1997.
„Devátý ročník bývá často spojován především s opakováním učiva a přípravou na jednotnou přijímací zkoušku. To je ale podle mě trochu zavádějící. Podobnou roli vždy do určité míry plní poslední ročník základní školy. Když jsem základní školu končil v osmé třídě, nebylo to jinak,“ uvedl Jančařík. Smyslem posledního ročníku ZŠ by podle něj mělo být to, aby děti přicházely do středních škol lépe připravené, než tomu bylo v dobách osmileté ZŠ.
Dle Münicha se význam devátého ročníku v Česku zvýšil. Souvisí to podle něj s velmi sociálně selektivním systémem v zemi i s nástupem globalizace, profesními nejistotami spojenými s IT a umělou inteligencí a s neschopností dostatečně rychle modernizovat velmi oborově fragmentované střední odborné vzdělání.
Malá šance na uplatnění
Současné nastavení povinné školní docházky podle Jančaříka není optimální. „Na jedné straně máme skupinu středoškoláků a vysokoškoláků, kteří své vzdělávání ukončují poměrně pozdě. Na druhé straně máme děti, které mohou vzdělávací systém opustit pouze se základním vzděláním ještě před dovršením šestnácti let. Jejich šance na pracovní uplatnění je přitom velmi malá a jejich další perspektiva je problematická,“ uvedl.
Související
Osmiletá ZŠ je podle Jančaříka jednou z variant změny systému, nicméně by neměla znamenat osmiletou povinnou školní docházku. Naopak by podle něj dávalo smysl nastavit povinné vzdělávání tak, aby ho mladí lidé nemohli ukončit před dovršením 16 let. Navazovat by tedy musela povinná část SŠ.
„Změna by nebyla od věci. Hovořil bych spíše o povinné účasti ve vzdělávání nebo odborné přípravě nejméně do konce školního roku, v němž mladý člověk dosáhne 18 let,“ dodal Münich. Spojené by to muselo být s povinností státu, respektive kraje, zajistit reálně dostupnou nabídku středních škol včetně programů do dětí, které nezvládají běžné učiliště nebo jinou střední školu. Česko podle něj nepotřebuje zkracovat společné všeobecné vzdělávání.
Se zkrácením povinné školní docházky na osm let nesouhlasí ani Münich či Karel Gargulák z PAQ Research. Spolu s experty z EDUinu vydali stanovisko, ve kterém vysvětlují rizika takového kroku. Vedlo by to podle nich ke zhoršení vzdělávacích výsledků dětí, problematická by podle nich byla i dřívější volba střední školy.