Německé „Wir schaffen das“ je v troskách a s ním pohřbila Evropa i starý Dublinský systém.
Větou, kterou lze přeložit coby „Zvládneme to!“, německá kancléřka Angela Merkelová v roce 2015 uklidňovala obyvatele své země, do které směřovaly stovky tisíc uprchlíků ze Sýrie a dalších států.
Jižní evropské státy, zejména Itálii s Řeckem, pak dlouho paralyzovalo pravidlo, že uprchlíky musí registrovat a řešit první země vstupu. Naopak vnitrozemským státům opatření léta vyhovovalo.
Po dekádě systémového kolapsu, kdy státy na vnější hranici rezignovaly na kontroly a pouštěly migranty dál na sever, Brusel otočil kormidlo. Evropa změnila strategii a outsourcovala ochranu hranic mimo unijní území.
Země, kudy migranti proudili do Evropy, získaly unijní miliardy výměnou za policejní zásahy na pobřeží, internace v táborech a blokování plavidel ve svých teritoriálních vodách.
Právě tento outsourcing vyvolává tvrdou kritiku nevládních organizací. Amnesty International a Human Rights Watch zdokumentovaly konkrétní případy, kdy unijní peníze financovaly libyjskou pobřežní stráž při nucených návratech člunů z mezinárodních vod zpět do uprchlických táborů v Tripolisu. Svoje závěry publikovaly minulý týden.
Podle zpráv OSN dochází v těchto centrech k systematickému mučení a nuceným pracím. Evropa tak podle kritiků fakticky platí třetím zemím za porušování Ženevské úmluvy o uprchlících.
Stále tvrdší pravidla
Nový Migrační a azylový pakt EU, který vstoupil v platnost 12. června, dále přitvrzuje. Poslanci Evropského parlamentu navíc ještě v červnu schválili i návratové nařízení, které migrační a azylový pakt doplňuje. Z Čechů se proti návrhu postavila pouze Markéta Gregorová (Piráti) z frakce Zelených.
Nová pravidla EU zavádějí plošnou biometrickou registraci, zadržení na hranicích a zrychlené deportace. Na vnějších hranicích unie nyní působí 3800 příslušníků Frontexu, kteří zajišťují technickou a personální podporu.
Pašerácké syndikáty ale reagují s pružností tržních subjektů. Jakmile tlak uzavře jednu trasu, organizovaný zločin přesune operace do slaběji hlídaného sektoru. Zesílení ostrahy na jednom místě migraci neukončí, pouze ji přesměruje.
Novým ohniskem se stalo západní Středomoří. Je to jediná hlavní trasa s meziročním růstem. Frontex zde zaznamenal 7 100 lidí, což znamená skok o 46 procent.
Maroko po dohodě s Madridem zpřísnilo kontroly, převaděči proto přesunuli byznys na alžírské pobřeží. Cílem rychlých plaveb jsou Baleárské ostrovy. Čluny s migranty přistávají přímo na turistických plážích Mallorcy a Ibizy.
Nejvytíženější trasa
Centrální středomořská trasa z Libye na italské ostrovy s 11 600 příchozími zůstává nejvytíženější, ale hlásí padesátiprocentní pád. Trh ovládají ozbrojené skupiny v Libyi, mezi migranty dominují občané Bangladéše, Somálska a Súdánu.
Východní Středomoří vykazuje pokles o 28 procent na 11 500 případů. Trasa funguje z Turecka na řecké ostrovy a nově i poměrně dlouhou cestou z Libye na Krétu.
Největší propad zaznamenal západoafrický sektor. Trasa ze Senegalu a Gambie, odkud lidi na dřevěných bárkách směřovali na Kanárské ostrovy, klesla o 71 procent na 3200 osob. Důvodem jsou společné policejní kontroly v afrických přístavech, které od jara 2025 zavádí také Mauritánie.
Podobný vývoj vykazuje Kanál La Manche. Počet pokusů o překonání úžiny do Británie klesl o 40 procent na 15 200. Statistika zahrnuje úspěšné plavby i zásahy francouzských úřadů na pevnině. Bilance kopíruje dubnovou bezpečnostní dohodu mezi Londýnem a Paříží o posílení pobřežních patrol.
Česko pakt odmítlo
Migrační a azylový pakt EU vstoupil v platnost letos 12. června. Nová česká vláda premiéra Andreje Babiše pakt nicméně už loni v prosinci odmítla. Ministr vnitra Lubomír Metnar (ANO) v červenci uvedl, že Česko zavádí jen některá pravidla.
Česko podle něj však nadále odmítá princip solidarity, který pakt obsahuje. Česko se při hlasování o paktu před dvěma lety zdrželo a loni z povinného principu solidarity získalo výjimku, připomněla ČTK.
Princip určuje, které země EU jsou pod migračním tlakem a jak by jim ostatní státy měly solidárně pomoci. „Dokud k nám budou kvůli válce přicházet lidé z Ukrajiny, bude mít Česko výjimku z Migračního paktu. To znamená, že nebudeme muset ani přijímat migranty v rámci přerozdělovacích kvót, ani platit náklady do společného fondu solidarity,“ komentoval to už dříve český europoslanec Tomáš Zdechovský.
Také evropský komisař pro vnitřní záležitosti Magnus Brunner v červenci znovu vyzdvihl, že Česko převzalo velkou odpovědnost při přijímání uprchlíků z Ukrajiny. Spolupráci o zavádění migračního a azylového paktu mezi Evropskou komisí a Českem pak označil za „dobrou“.
