Francis ale přežil. Podle dobových svědectví se jeho tělo začalo zmítat a z křesla se ozýval křik. Zařízení nefungovalo správně. Chlapce nakonec z křesla sundali a odvezli zpět do vězení. Poprava skončila, jeho rozsudek smrti ale zůstal v platnosti.
Příliš krutý trest?
Willie Francis byl mladík tmavé pleti z Louisiany, kterého soud v roce 1945 odsoudil k trestu smrti za vraždu lékárníka Andrewa Thomase. Tehdy mu bylo podle dobových záznamů 15 let a rozsudek padl v době rasové segregace a výrazné diskriminace černošského obyvatelstva na americkém Jihu.
Po neúspěšné popravě se Francis obrátil na soudy. Tvrdil, že stát už se ho pokusil popravit a další pokus by znamenal příliš krutý trest i dvojí ohrožení života. Spor doputoval až k Nejvyššímu soudu USA. Ten v lednu 1947 těsnou většinou pěti hlasů proti čtyřem rozhodl, že Louisiana může popravu zopakovat.
První pokus označil za nešťastnou technickou nehodu a dospěl k závěru, že druhý pokus sám o sobě neporušuje zákaz krutého a neobvyklého trestu ani zákaz dvojího potrestání. O několik měsíců později, 9. května 1947, Francise znovu připoutali k elektrickému křeslu. Tentokrát zemřel.
Téměř osmdesát let poté řeší soudy stejnou právní otázku v jiném případě. Místo elektrického křesla je tu smrtící injekce a místo technické poruchy dvě dávky pentobarbitalu. Christa Pikeová přežila pokus o popravu a nyní se rozhodne, zda a za jakých podmínek může Tennessee její trest vykonat znovu.
Dvě dávky, které nestačily
Christa Pikeová čekala na popravu třicet let. Jenže vražedkyně minulý týden dvě smrtící injekce přežila. Skončila v nemocnici, kde se její zdravotní stav zlepšil natolik, že v sobotu znovu zamířila zpátky do věznice.
Soud nařídil zachovat veškeré důkazy související s nedokonanou popravou, což by mohlo sloužit k žalobě proti státu. Právní tým Pikeové chce, aby její trest byl nyní změněn na doživotní vězení bez možnosti předčasného propuštění.
Trest smrti nezmizel
Z hlediska Tennessee je první věc poměrně jasná. Pikeová je stále odsouzena k trestu smrti. Zákon říká, že pokud odsouzenec „z jakékoli příčiny“ nebyl popraven, trest smrti zůstává v plné platnosti a má být vykonán. Neúspěšný pokus tedy rozsudek smrti sám o sobě neruší.
To ale neznamená, že by věznice mohla Pikeovou jednoduše znovu připoutat k lehátku a pokračovat tam, kde skončila. Nové datum popravy musí projít právním procesem. V Tennessee stanovuje termíny poprav Nejvyšší soud státu. Do řízení může vstoupit obhajoba i státní a federální soudy.
Guvernér Bill Lee po neúspěšné popravě pozastavil další popravy do konce roku a nařídil nezávislé vyšetření. „Obhajoba může podat nový návrh a tvrdit, že další pokus stejným nebo obdobným způsobem představuje konkrétní a prokázané riziko závažného utrpení, nikoli už jen hypotetickou obavu,“ vysvětluje známý advokát Aleš Rozehnal, který případ na dálku sleduje.
Soudy už řešily bolest i riziko utrpení
Osmý dodatek americké ústavy zakazuje kruté a neobvyklé tresty. „Nejvyšší soud USA ale v případech Baze v. Rees, Glossip v. Gross a zejména Bucklew v. Precythe nastavil pro podobné žaloby poměrně vysokou laťku,“ říká Rozehnal.
V případu Baze v. Rees z roku 2008 dva odsouzenci napadli způsob, jakým Kentucky provádělo popravy smrtící injekcí. Tvrdili, že použitý postup může způsobit zbytečnou bolest a utrpení. Nejvyšší soud jejich námitky odmítl a stanovil pravidla, podle kterých se podobné námitky posuzují.
O několik let později v případu Glossip v. Gross odsouzenci v Oklahomě namítali, že sedativum midazolam nedokáže spolehlivě zabránit bolesti při podání dalších látek. Soud jejich argument nepřijal a zároveň zdůraznil, že odsouzenec musí při napadání způsobu popravy nabídnout dostupnou alternativu, která by riziko těžkého utrpení snížila.
V případu Bucklew v. Precythe z roku 2019 šlo o odsouzence s vážným cévním onemocněním, který tvrdil, že by pro něj smrtící injekce kvůli jeho zdravotnímu stavu znamenala mimořádné utrpení. Nejvyšší soud ale jeho námitku odmítl a potvrdil, že i v takovém případě musí odsouzenec prokázat nejen riziko těžké bolesti, ale také existenci proveditelné alternativy.
„Samotná skutečnost, že jde o druhý pokus, podle dosavadní judikatury nestačí,“ říká Rozehnal. „Pikeová má nyní empirický důkaz na vlastním těle. Před popravou její advokáti upozorňovali na obtížný žilní přístup a zdravotní komplikace. Stát jejich argumenty neakceptoval.“ Význam může mít také její současný zdravotní stav. Pokud po neúspěšné popravě utrpěla trvalé následky, může se otevřít otázka, zda stále splňuje podmínky pro výkon trestu smrti.
Jak se v USA popravuje?
Smrtící injekce – hlavní metoda ve většině států.
Elektrické křeslo – například Tennessee, Alabama, Florida a Jižní Karolína.
Dusíková hypoxie – Alabama, Louisiana, Mississippi a Oklahoma.
Popravčí četa – Idaho, Mississippi, Oklahoma, Utah a Jižní Karolína.
Smrtící plyn – například Arizona, Kalifornie, Missouri a Wyoming.
Willie Francis zůstává precedentem
Pro Tennessee zůstává klíčovým precedentem právě případ Willieho Francise. Nejvyšší soud USA tehdy povolil druhý pokus o popravu poté, co první selhal kvůli technické poruše. Soud nepovažoval další výkon trestu za dvojí potrestání ani za krutý a neobvyklý trest.
„Je to nejsilnější precedent,“ říká Rozehnal. Francisův případ se ale od Pikeové v jednom podstatném bodě liší. „U Willieho Francise selhalo elektrické křeslo. Zde stát provedl celý protokol, podal dvě dávky pentobarbitalu, a Pikeová přesto přežila,“ říká Rozehnal.
Tento rozdíl může při novém soudním řízení sehrát významnou roli. U Francise soud posuzoval následky technické nehody. U Pikeové by řešil zkušenost člověka, který přežil samotné podání smrtící látky.
Trest smrti v USA
27 států v USA stále umožňuje trest smrti.
23 států a Washington, D. C. ho zrušily.
Z 27 států, kde trest smrti zůstává v zákonech, 10 neprovedlo popravu nejméně deset let.
Zdaleka ne jediná zpackaná poprava
Willie Francis nebyl jediný člověk, který přežil pokus o popravu. Death Penalty Information Center eviduje od roku 1946 nejméně osm takových případů. Romell Broom v Ohiu v roce 2009 přežil téměř dvě hodiny pokusů o zavedení žilního vstupu. Popravu nakonec guvernér zastavil. Broom zemřel v roce 2020 na covid-19 ve vězení, aniž se druhý pokus uskutečnil.
Kenneth Smith přežil první pokus o popravu v Alabamě v roce 2022. Popravčí tým nedokázal zavést kanylu. V lednu 2024 se stal prvním člověkem popraveným dusíkovou hypoxií. Thomas Creech v Idahu čekal v roce 2024 na popravu téměř hodinu. Tým se o zavedení intravenózního vstupu pokusil osmkrát. Popravu nakonec ukončil.
A letos zažilo vlastní neúspěšný pokus také Tennessee. U Tonyho Carrutherse se podařilo zavést hlavní intravenózní vstup, nikoli však požadovanou záložní linku. Guvernér mu následně udělil roční odklad. Pikeová se od těchto případů liší. Smrtící látka se jí do těla skutečně dostala. Podle výzkumu historika Austina Sarata tvořily zpackané popravy v USA v letech 1890 až 2010 přibližně tři procenta všech poprav. U smrtící injekce byl podíl zhruba 7,2 procenta.
Kolik stojí trest smrti
Trest smrti je ve Spojených státech dražší než doživotní vězení. Největší část nákladů nevzniká při samotné popravě, ale během celého řízení – u složitějších procesů, při obhajobě, odvoláních a dlouholetém pobytu na cele smrti.
Studie z Tennessee z roku 2004 zjistila, že procesy, v nichž žalobci požadovali trest smrti, stály v průměru o 48 procent více než procesy, v nichž požadovali doživotní vězení. Stát zároveň tehdy upozornil, že nemá dostatek dat pro výpočet celkových nákladů trestu smrti.
Mluví se o milionech dolarů dodatečných nákladů na jeden případ. Výše se ale výrazně liší podle státu a podle toho, co všechno do výpočtu zahrnuje.
Druhý pokus není jistý
O osudu Pikeové nyní rozhodnou především důkazy o tom, co se během popravy stalo. Pokud Tennessee požádá o nové datum, otevře se další série soudních sporů o způsob výkonu trestu a o to, jaké zdravotní následky měl první pokus.
„Určitě bych neřekl, že je druhá poprava nevyhnutelná. Americké právo obecně nevychází z principu, že stát má pouze jeden pokus,“ říká Rozehnal.
Případ Pikeové ale přináší otázku, kterou americké soudy v této podobě dosud neřešily: může stát podruhé usmrtit člověka, který už přežil podání smrtící látky a utrpěl při tom vážné zdravotní následky? Odpověď může ovlivnit nejen její další osud, ale i to, jak budou soudy posuzovat případné další neúspěšné popravy.
Zdroj: autorský článek, deathpenaltyinfo.org, comptroller.tn.gov, tn.gov, washingtonpost.com