„Původní myšlenka lidských práv byla ochrana člověka před veřejnou mocí, před státem. Nikoli rozpracování katalogu sociálních nároků, které by lidé mohli mít,“ vysvětluje Kříž. Česká republika podle něj základní práva dodržuje na velmi vysoké úrovni a řeší se spíše jednotlivosti.
Limity systému podle něj ukázala až pandemie covidu. „Celá strategie boje s covidem byla založena na omezování relativně významných práv — shromažďovacího, svobody pohybu či podnikání. To jsou všechno významná práva, která ale odborníci na intersekcionalitu a genderové nerovnosti v zásadě moc nevnímají,“ upozorňuje v rozhovoru s Matyášem Zrnem.
Kříž se dlouhodobě vymezuje vůči pojetí interrupcí jako absolutního nároku. „Pokud jde o potraty, angažoval jsem se v ochraně žen před domácím násilím spočívajícím v nucení k potratům. To je věc, která ten lidskoprávní mainstream a neziskovky vůbec nezajímá. Je tam slepé místo,“ říká.
Podle dat agentury Ipsos čelí v Česku tlaku na podstoupení interrupce přes sedm tisíc žen ročně. „Ale to je nezajímá, protože potrat je dneska taková svátost modernity, takže to se může nasvítit vlastně v jejich očích jedině pozitivně,“ dodává nový člen vládní rady. Poukazuje i na vývoj v zámoří, kde se v některých amerických státech prosadily interrupce bez zdravotní indikace až do devátého měsíce těhotenství.
U otázky manželství pro stejnopohlavní páry odmítá Kříž narativ, že jde o základní lidské právo. Nynější institut partnerství považuje za dostatečný.
„Dnes soupeří dvě koncepce. První říká, že manželství je svazek otevřený plození dětí a historicky vznikl právě kvůli jejich ochraně. Druhá koncepce říká: pojďme za manželství označit cokoliv, kde se mají lidé rádi — jakýkoliv romantický svazek,“ vysvětluje Kříž. Pokud ale stejnopohlavní svazky nemohou počít děti přirozenou cestou, programově to vede k tlakům na náhradní mateřství.
„To otevírá další etická témata…Máme ty různé veletrhy, kde si můžou ti objednatelé vybírat dárkyně vajíček podle fotky, vzdělání, koníčků. Z dítěte se stává produkt. Jenže co když si to objednavatelé rozmyslí? Máme doloženy případy, kdy nutili náhradní matky k potratu. Protože ´kdo platí, ten rozhoduje´“, upozorňuje Kříž na dilemata náhradního mateřství. „A mně vadí, že když někdo na to upozorňuje, tak se z něj dělá nějaký ideolog. Naopak ideologie je zavřít oči a tvářit se, že tyhle problémy nejsou.“
V rozhovoru přišla řeč i na eutanázii. Kříž varuje před zaměňováním eutanázie s ukončením marné léčby, které je v Česku legální.
„Člověk má právo říct: už mě neléčte, jen mi utište bolest. Ale pointa eutanázie spočívá v tom, že tu bude někdo jiný, kdo bude mít povinnost vykonat funkci kata a aktivně ukončit cizí život. Řešením má být kvalitní paliativní péče a doprovázení ke smrti, ne primární zabití,“ uzavírá Jakub Kříž v rozhovoru pro Střelnici.
Zde je shrnutí rozhovoru do pěti nejdůležitějších témat v podobě otázek:
Začátek – 00:07:00 – Jaký dopad mělo jmenování Jakuba Kříže do Rady vlády pro lidská práva na jeho veřejnou image a jaká je skutečná role a pravomoc tohoto poradního orgánu vlády?
00:07:10 – 00:15:56 – S jakým konkrétním tématem chce Jakub Kříž přijít do Rady a jak ho vysvětluje na příkladu z praxe? Jak obecně hodnotí dodržování lidských práv v České republice a jakou roli v tom hrála covidová opatření?
00:16:00 – 00:24:15 – V čem se liší konzervativní pojetí lidských práv od mainstreamového pohledu a co je to „inflace lidských práv“? Jaké jsou důsledky rozšiřování katalogu lidských práv pro společenskou debatu a vnímání povinností?
00:24:15 – 00:44:55 – Proč Jakub Kříž nesouhlasí s umělým oplodněním pro single ženy a jaké etické otázky vyvstávají v souvislosti s anonymními dárci gamet a náhradním mateřstvím? Jaké právní a etické problémy s těmito praktikami souvisí?
00:45:00 – Konec – Jaký je postoj Jakuba Kříže k eutanázii a jak ji odlišuje od ukončení marné léčby? Jaké etické dilema představuje požadavek na asistované ukončení života pro ty, kteří by ho měli provést?