Květen 1911, letiště Borkheide u Berlína. Z dvacetimetrové výšky padá k zemi křehký jednoplošník Grade II. V troskách leží čtyřiadvacetiletá Božena Laglerová. Má proraženou lebku, zlomenou klíční kost, roztříštěné obratle a výron krve do míchy. Lékaři mluví o zázraku, že vůbec přežila, a připravují rodinu na doživotní ochrnutí.
„Druhý a třetí obratel mám podélně prasklý, krevní výron do míchy a další pohmožděniny. Byla jsem uložena do sádry od hlavy až k patě,“ zapsala si později do deníku. O pět měsíců později už ale držela v ruce mezinárodní pilotní průkaz a stala se první českou ženou, která oficiálně ovládla nebe.
Od Bizetovy Carmen k ricinovému oleji
K létání se přitom dostala oklikou. Narodila se v roce 1886 v Praze. Když jí bylo pět let, zemřel jí otec, oporou se jí však stal strýc, uznávaný profesor geologie Filip Počta. Božena vystudovala zpěv na Pražské konzervatoři a jako nadaná sólistka nastoupila do Městského divadla na Královských Vinohradech. Po stáži v Paříži jí dirigent Ludvík Čelanský nabídl vysněnou roli Carmen.
Právě na startu pěvecké dráhy však přišla krutá rána: vážné onemocnění hlasivek její pěveckou kariéru ze dne na den ukončilo.
Zkoušela studovat sochařství, ale klid u hlíny a dláta jí nestačil. V té době začal její švagr, profesor Václav Felix, nosit domů první modely létacích aparátů. Svět pionýrů letectví ji okamžitě pohltil. Odjela do Německa a zapsala se do letecké školy Hanse Gradeho v Borkheide.
Učila se na jednoplošníku Grade II přezdívaném Vážka. Šlo o primitivní aparát z ocelových a bambusových trubek potažený plátnem, který vážil pouhých 125 kilogramů. Pilot neseděl v chráněné kabině, ale na volné sedačce zavěšené pod křídlem. Tváří v tvář větru, ohlušujícímu řevu motoru a kapkám ricinového oleje, který odstřikoval z motoru rovnou do obličeje.
Nikdo o mně nesmí říct, že se bojím
Božena Laglerová (provdaná Peterková) se narodila 11. prosince 1886 v Praze. Z talentované operní pěvkyně se vinou onemocnění hlasivek stala první česká pilotka. Letecký výcvik absolvovala v německém Borkheide u Berlína na jednoplošníku Grade II.
Oficiální pilotní licence
-
Průkaz FAI č. 37 (Rakousko): Vystaven přednostně rakouským aeroklubem, čímž se stala 1. diplomovanou pilotkou v Rakousku-Uhersku.
-
Průkaz FAI č. 125 (Německo): Vystaven německým aeroklubem 19. října 1911, čímž se stala 2. diplomovanou pilotkou v Německu.
-
Světové pořadí: V celosvětovém měřítku byla historicky 13. ženou na světě, která získala mezinárodní pilotní diplom.
Křehký stroj navíc trpěl nespolehlivostí. „Nazlobil se nás dost a dost. Kolikrát jsem motor rozebírala, čistila prstence na pístech a sestavovala, aby za hodinu chodu začala celá práce znovu,“ vzpomínala Laglerová na hodiny strávené v montérkách se šmírem na rukou.
Den před závěrečnými zkouškami ji však v zatáčce zradila rychlost a letoun se zřítil. Přestože skončila v celotělové sádře, hned po propuštění z nemocnice se do Borkheide vrátila. Zkoušky složila 27. září 1911 a získala pilotní licenci s číslem 125.
V Čechách nepochopená, v Hannoveru vítězná
Koupila vlastní stroj a vyrazila na závody do Hannoveru. Hned v říjnu 1911 tam vybojovala stříbrný pohár – vůbec první mezinárodní leteckou trofej pro české země. Zahraničí jí tleskalo, doma však narážela na předsudky a posměch. Většinová společnost vnímala létající ženu jako výstřední anomálii.
Chtěla své umění ukázat krajanům, ale pokus v Kročehlavech u Kladna 13. října 1911 skončil fiaskem. Panoval silný nárazový vítr a zkušenější letci odmítli odstartovat. Božena však nechtěla zklamat tisíce diváků, kteří se na ni přišli podívat: „Nikdo o mně nesmí říct, že se bojím.“
Poryv větru její stroj srazil k zemi okamžitě po startu. Letadlo se roztříštilo, pilotka vyvázla s tržnou ranou na čele a otřesem mozku. Místo uznání za odvahu sklidila výsměch. Pochopila, že doma pro ni prostor není, a rozhodla se hledat štěstí za oceánem.
Kubánská horečka a krvavý útěk z Haiti
Dne 15. dubna 1912 – v den, kdy se v Atlantiku potopil Titanic – nastoupila v Hamburku na loď Kronprinzessin Cecilie. Spolu s německým pilotem Hansem Schüpphausem a rozloženým letounem v bednách mířila na turné po Latinské Americe.
V Havaně vypuklo šílenství. Lidé na letce čekali v přístavu do hluboké noci, přijal je kubánský prezident José Miguel Gómez a noviny byly plné obdivu k odvážné ženě, které začaly přezdívat „La Aviadora“. Božena předváděla bezchybné lety před desetitisíci diváky, chodila na vládní recepce a užívala si karibské pláže.
Úspěch ale netrval dlouho. Po sérii technických potíží utekl organizátor turné i se společnou pokladnou a vybraným vstupným. Zbytek výpravy se bez peněz přesunul na sousední Haiti, kde přišla katastrofa.
Při startu v Port-au-Prince vběhl pilotu Schüpphausovi přímo pod rotující vrtuli malý chlapec, kterého natlačil dav příliš blízko ke stroji. Dítě na místě zemřelo. Mezi přihlížejícími vypukla panika a vzápětí nekontrolovatelný vztek. Dav se vrhl na piloty a oba letouny rozsekal na kusy. Laglerová se Schüpphausem unikli lynčování jen díky tomu, že v přestrojení za místní obyvatele proklouzli do přístavu a naskočili na nákladní loď směřující do New Yorku.
Související
Švadlena v New Yorku a konec snu
V New Yorku se ocitla bez koruny a bez letadla. Aby přežila a vydělala si na zpáteční lístek do Evropy, dřela jako švadlena, kuchařka i dělnice v továrně na letecké motory. O víkendech si přivydělávala jako letecká instruktorka na improvizovaných přehlídkách.
Do Prahy se vrátila v dubnu 1913, ale letectví mezitím udělalo mílový skok. Její milovaný jednoplošník Grade byl zastaralý, na moderní stroje neměla peníze a rodina jí odmítla půjčit.
Když v roce 1914 vypukla první světová válka, přihlásila se jako dobrovolnice do rakousko-uherského vojenského letectva. Vedla ji k tomu však tajná vlastenecká diverze – měla v plánu uletět a se strojem přeběhnout na stranu nepřítele. Vojenská mašinérie však ženu v bojovém kokpitu striktně odmítla, čímž její aktivní letecká dráha definitivně skončila.
Po válce se provdala za leteckého experta profesora Josefa Peterku, v roce 1925 neúspěšně kandidovala do parlamentu po boku Karla Čapka a vrátila se ke své první profesi – učila zpěv a psala novinové články. Zemřela na srdeční selhání v říjnu 1941, přesně třicet let po svém triumfu v Hannoveru.
Zapomenutý hrob první české pilotky v pražské Bubenči se po letech chátrání dočkal důstojné obnovy až v říjnu 2024, kdy byl její náhrobek doplněn o rytinu letounu, s nímž kdysi dokázala překonat zemskou přitažlivost i předsudky své doby.
Video: Lucie Macháčková, Kateřina Hašková a Alena Doláková tentokrát řeší módní policii
Zdroj: NTM, Vogue, Hanuš Salz: La Aviadora-můj sen