Když nemohl odletět do Guatemaly, vyrazil kostarický novinář Don Mateo sledovat očekávaný souboj mezi fotbalisty Guatemaly a Kostariky do svého oblíbeného baru. Netušil, že na ten večer do konce života nezapomene.
Psal se 16. říjen 1996. Guatemala se na domácím stadionu Mateo Flores chystala vyzvat Kostariku v kvalifikaci o postup na mistrovství světa 1998 ve Francii.
Oba týmy už za sebou měly jeden odehraný duel. Hosté přijížděli povzbuzeni úvodním vítězstvím, domácí měli na kontě remízu. Obě reprezentace teprve rozjížděly boj o dvě postupová místa do závěrečné fáze kvalifikace zóny CONCACAF. Místo fotbalu ale přišla katastrofa.
Don Mateo zamířil do důvěrně známého podniku ve své čtvrti. Právě tam před několika měsíci prožíval euforii, když plavkyně Claudia Pollová vybojovala na olympijských hrách v Atlantě pro Kostariku historické zlato.
Teď doufal, že si užije další oslavy. „Když jsem asi čtvrt hodiny před výkopem vstoupil dovnitř, to ticho bylo mrazivé. Hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku,“ vyprávěl na stránkách kostarického listu Tico Times.
Všichni jen mlčky zírali na televizní obrazovku. Jenže místo fotbalu sledovali výjevy jak z bitevního pole.
Hřiště guatemalského stadionu se proměnilo v provizorní márnici. Podél postranní čáry vedle sebe ležela bezvládná těla. Fotbalisté i členové obou týmů zapomněli na fotbal a ze všech sil pomáhali záchranářům odnášet mrtvé a zraněné.
Mnozí reprezentanti se neubránili slzám. Objímali se a jen pár kroků od nich ležela těla těch, kterým už nebylo pomoci.
Co se vlastně stalo?
Chaos vypukl před branami. Hlediště mohlo pojmout 45 tisíc diváků, ale kolem stadionu se mačkalo lidí mnohem víc. Podle dobových zpráv za to mohly tisíce padělaných vstupenek.
Nespokojený dav se valil přístupovými cestami k jižní tribuně. Lidé se tísnili v úzkém prostoru a padali jeden přes druhého. Ti vzadu vůbec netušili, že před nimi probíhá boj o holý život.
Fanoušci, kteří uvízli v pasti, se začali dusit, byli ušlapáni nebo rozdrceni o kovové zábrany.
Zatímco desítky lidí umíraly, na ostatních tribunách dlouho nikdo netušil, jaká hrůza se jen kousek od nich odehrává. Teprve, když uslyšeli sirény sanitek a viděli první mrtvá těla, položená na hrací plochu, ostatní diváci pochopili hrůznou skutečnost.
Konečná bilance čítala 84 mrtvých a stovky zraněných. Mezi oběťmi byly také ženy a děti. V Guatemale se odehrála největší fotbalová tragédie v dějinách Střední Ameriky.
Na zápas dorazil i guatemalský prezident Álvaro Arzú. Otřesený politik sestoupil z čestné tribuny na hřiště. Se slzami v očích oznámil zrušení zápasu a třesoucím se hlasem vyhlásil třídenní státní smutek.
A Don Mateo?
„Místo zpěvu a oslav v baru vládlo tíživé ticho. Hosté postupně platili útratu a odcházeli domů. Všichni jsme měli v hlavě jedinou myšlenku: Jak se tohle mohlo vůbec stát?“ vzpomínal kostarický novinář.