„Takže my si zrušíme to, co funguje, ve prospěch něčeho, co ještě nevíme, co bude. A chceme to překlenout plynem, který je ale extrémně závislý na geopolitice,“ glosuje Matyáš Zrno aktuální energetickou situaci v Evropě. Mirek Hašek ovšem namítá, že se o dostatek plynu nebojí. „Na světě je plynu hodně a LNG (zkapalněný zemní plyn) terminálů už má Evropa dost.“
Otázkou je cena. Tankery se zkapalněným plynem obíhají moře jako obří zásilkovna – jedou tam, kdo připlatí víc, do Amsterdamu nebo do Šanghaje. „Evropa potřebuje plyn, ale Asie potřebuje plyn taky. A ten tanker se rozhodne podle toho, kdo zaplatí víc,“ zdůrazňuje Miroslav Hašek.
Jediný, kdo v Evropě těží na plné pecky, je Norsko. „To už prohlásilo, že ty uhlovodíky, které jsou dneska v Arktidě, tak se více méně chystá vytěžit až do poslední molekuly,“ říká Hašek. Zato obří nizozemské ložisko Groningen se má zalít betonem.
„Zakázali jsme si i ropu a vědomě jsme se rozhodli odejít od uhlí… Evropa se prostě rozhodla, že dekarbonizační cíl je nadřazený nějaké strategické nezávislosti,“ dodává odborník.
Každý krok má ovšem svého vítěze. „My jsme jasně deklarovali, že chceme udělat ten zelený přechod a Čína si i díky obrovským státním subvencím obsadila tu technologickou základnu. Dneska objektivně vyrábí ty výrobky, které my potřebujeme,“ popisuje Hašek globální trh s bateriemi, solárními panely či větrnými turbínami.
Zároveň si Peking udržuje vyvážený energetický mix. „Čína v absolutních hodnotách staví nejvíc obnovitelných zdrojů, nejvíce uhelných elektráren i nejvíc jaderných reaktorů,“ uzavírá Miroslav Hašek.