„Nestiháme vyrábět,“ hodnotí situaci generální ředitel společnosti Jan Mikulecký. Retia vyváží do Severní Ameriky, na Blízký východ, na Ukrajinu i do Evropy. V České republice jeho firma zajišťuje například integraci izraelského systému protivzdušné obrany Spyder, který armáda poprvé představila na Dnech NATO v Ostravě-Mošnově.
Tam firma představila i vlastní radar ReSAURION. „Jde o takzvaný AESA radar, tedy radar s aktivně elektronicky řízeným paprskem. Radar pozná nejen to, že tam něco je (stíhačka, raketa nebo dron), ale i jakou to má rychlost a výšku. Zároveň dokáže cíl takzvaně trackovat, tedy kreslit jeho dráhu,“ vysvětluje Mikulecký.
Radar pak dokáže předávat data přímo střele nebo protiletadlovému systému. Raketa samotná může být na začátku „slepá“ – radar ji navádí a dává jí instrukce, kam má letět. „Až v těsné blízkosti cíle se na raketě aktivuje její vlastní vyhledávací hlavice. Radar dokáže takto navádět střely na vzdálenost až 150 kilometrů,“ dodává Mikulecký.
V současnosti jsou hrozbou i malé drony. Proti nim vyrábí Retia menší radary. „Zatímco střelecký radar středního dosahu ReSAURION stojí zhruba 1,2 miliardy korun, na drony máme jiný, menší typ radaru se stejnou AESA technologií. Stojí ale jen něco kolem 25 milionů korun. Má dosah okolo 20 kilometrů a dokáže identifikovat i malé FPV drony. Tento menší radar pak dá povel buď zbraňové stanici s kanonem, nebo proti dronu navede vlastní kamikadze dron. To je dnes extrémně efektivní a cenově výhodné řešení,“ popisuje šéf firmy.
Tyto „antidronové“ radary exportuje Retia do celého světa. „Jsou kompaktní, váží pár desítek kilogramů a mají dosah od dvou do 20 kilometrů. Poptávka po nich je obrovská,“ chválí si Mikulecký.
Nutnost chránit kritickou infrastrukturu vede k tomu, že podobné radary jsou potřeba u elektráren, letišť, nádraží, muničních skladů i vojenských základen. Například německé ministerstvo obrany vyčlenilo stovky milionů eur čistě na ochranu svých objektů před drony.
„Pravidelně se účastníme testování a soutěží NATO v Nizozemsku, Estonsku nebo Německu, kde soupeříme s giganty jako Saab, Leonardo nebo Airbus. Nedávno jsme díky skvělým výsledkům na cvičení v Německu získali zakázku přímo pro německou armádu na ochranu jejich polních základen,“ chlubí se Mikulecký. „O naše radary pro ochranu letišť má zájem například i Francie pro Letiště Charlese de Gaulla, vyjednáváme v Perském zálivu, Jordánsku nebo v Austrálii.“
I přes obrovskou poptávku není jednoduché zakázku získat. „Lidé z branže velmi dobře vědí, co chtějí. Vyžadují multidoménový systém schopný simultánně sledovat a klasifikovat stovky cílů. Náš radar zvládne vybraný cíl prioritně sledovat a zároveň na něj navádět obranné prostředky. Když si uvědomím, jak složité úkoly naši vývojáři vyřešili, mám z toho až husí kůži,“ chválí své lidi Jan Mikulecký.
Velkou výzvou podle něj je, že vývoj dronů i antidronové ochrany postupuje tak překotně, že než státní správa vypíše výběrové řízení, vyhodnotí ho a zrealizuje, technické požadavky se třikrát změní. „Proto musíte dodat systém, který je flexibilní a dokáže se adaptovat na nové hrozby i bez neustálých změn v zadávací specifikaci.“
A kde se takové centrum radarových technologií v Česku vlastně vzalo? „Celá líheň elektroinženýrů a radarových specialistů v Pardubicích vznikla v Tesle, jejíž kořeny sahají až do první republiky. Po roce 1989 odborníci z Tesly založili soukromé firmy – mimo jiné i společnost Retia (kde písmeno R v názvu odkazuje právě na radary). Pardubicku se neříká ‚Silicon Valley radarové techniky‘ náhodou,“ přibližuje Mikulecký.
První období po roce 1989 ale firma přežila hlavně díky servisu a údržbě elektroniky pro armádu. Změna přišla kolem roku 2000 při vstupu Česka do NATO, kdy bylo nutné předělat systémy velení a řízení protivzdušné obrany na standardy aliance.
Společnost také modernizuje starší sovětskou techniku, například ve Vietnamu. „Dnes se k nám Vietnam vrací znovu, protože koupit úplně nové radary pro celou zemi je extrémně drahé, zatímco modernizace stávající techniky jim za zlomek ceny přinese moderní parametry,“ uzavírá Jan Mikulecký.