Když Orbán v posledních letech hrozil na půdě EU vetováním protiruských sankcí, málokdy to vyvolalo překvapení. Jeho taktika se stala dobře známou – zablokovat rozhodnutí vyžadující jednomyslnost všech členských států EU a využít vzniklou krizi k vyjednávání ústupků ve prospěch maďarské vlády.
Nyní se podobná strategie začíná rýsovat i v Bulharsku. Nový bulharský premiér Rumen Radev, kterého některá média označují za prorusky orientovaného politika, tento týden oznámil, že Sofie nepodpoří některé části připravovaného 21. balíčku evropských sankcí proti Rusku.
„Nepřipustíme sankce, které způsobí škody a představují riziko pro bulharskou ekonomiku,“ prohlásil Radev. Zmínil přitom možná rizika pro fungování společnosti Lukoil, dodávky náhradních dílů pro sofijské metro i některé obchodní toky do Bulharska.
S Ruskem jedna rodina
Bulharskému premiérovi se nelíbí ani návrh na zařazení ruského pravoslavného patriarchy Kirilla na sankční seznam. Argumentoval přitom historickými vazbami.
„Nejde mi o patriarchu Kirilla jako takového. Zajímá mě ruská pravoslavná církev, protože přispěla k našemu osvobození z pětisetletého osmanského područí. (…) Ruská společnost je pravoslavná stejně jako ta naše. Jsme jedna rodina,“ řekl bulharský premiér podle serveru Ukrainska Pravda.
Právě tato kombinace ekonomických a kulturních argumentů, důrazu na národní zájmy a smířlivosti vůči Moskvě připomíná postoje, které Orbán dlouhodobě sám prezentoval. Navzdory své rétorice však bývalý maďarský premiér využíval hrozby vetem především jako vyjednávací páku.
Maďarsko sice opakovaně blokovalo nebo hrozilo zablokováním evropské pomoci Ukrajině, sankcí proti Rusku či společných prohlášení EU, ve většině případů však Orbán nakonec ustoupil. Často až poté, co získal určité výjimky, záruky nebo jiné politické ústupky.
Profesor evropských studií na Vídeňské univerzitě Patrick Müller tento postup označil za promyšlenou strategii. „Můžeme tomu říkat vydírání nebo tvrdé vyjednávání. Maďarsko se ale snaží vazbu mezi vetem a svými požadavky skrývat, takže není vždy zjevná,“ řekl v reakci na tuto strategii serveru Euronews.
Orbánova taktika
Právě proto byly Orbánovy hrozby vetem v Bruselu vnímány spíše jako začátek vyjednávání než jako definitivní odmítnutí. Stejný scénář nyní může nastat i v případě Bulharska – i když stále není jasné, zda se Radev vydá stejnou cestou jako Orbán.
Představitelé Bulharska zatím dávají najevo, že bez změn návrh sankcí nepodpoří. A protože jejich schválení vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států, může celý proces skutečně zastavit i jediná země.
O nekompromisním směřování by na první pohled mohl svědčit i nedávný krok bulharské vlády. Ta minulý týden oznámila konec dodávek zbraní Ukrajině z bulharských státních zásob. Zákaz se však nijak netýká komerčního vývozu. Podle médií se tak Radev tímto opatřením snaží spíše zapůsobit na domácí bulharské voliče než na Kyjev.
Podobný rozpor mezi veřejnou rétorikou a skutečnou praxí bylo možné sledovat už na začátku ruské invaze v roce 2022, kdy byl Radev prezidentem Bulharska.
Bulharští představitelé tehdy opakovaně tvrdili, že na Ukrajinu nesměřuje „ani jediný náboj vyrobený v Bulharsku“. Ve skutečnosti však bulharský zbrojní průmysl výrazně navýšil vývoz zbraní a munice do zprostředkovatelských zemí, především do Polska a České republiky. Odtud pak vojenský materiál putoval dále na Ukrajinu, připomněl například server Deutsche Welle.
Není proto vyloučené, že i přes ostrou rétoriku pro domácí publikum současná hrozba vetem představuje spíše začátek vyjednávání než předzvěst skutečné blokace evropských sankcí. Právě v tom by se Radev mohl Orbánovi podobat.
