Touha po nezávislosti na Ottawě je tradičně nejsilnější v Québecu, jediné kanadské provincii, kde tvoří frankofonní obyvatelé většinu.
Myšlenka samostatného Québecu má hluboké kořeny a její moderní podoba se začala formovat především v 60. letech. Separatisté tvrdí, že vlastní stát by lépe ochránil francouzský jazyk, kulturu a specifickou identitu této provincie.
Québec už o nezávislosti hlasoval dvakrát. V roce 1980 obyvatelé samostatnost odmítli poměrem 59,6 ku 40,4 procenta. Ještě dramatičtější ale bylo referendum v roce 1995. Tehdy se pro setrvání v Kanadě vyslovilo jen 50,6 procenta voličů. Separatisté tak prohráli rozdílem pouhých cca 54 tisíc hlasů.
Zásah z Washingtonu
Dnes je ovšem situace výrazně jiná. Podle aktuálních průzkumů podporuje nezávislost Québecu přibližně 30 procent obyvatel, což představuje nejnižší úroveň za několik desetiletí, píše agentura Reuters. Důvodem je podle ní především jeden muž – Donald Trump.
Separatistická Parti Québécois (PQ) sice v současnosti dál vede v průzkumech před říjnovými volbami, slib uspořádat další referendum o nezávislosti ale nyní odkládá na neurčitou budoucnost.
Přesněji řečeno, její předseda Paul St-Pierre Plamondon slíbil, že referendum neuspořádá, dokud bude Trump prezidentem. Podle Plamondona by debata o budoucnosti Québecu neměla být ovlivněna „otřesy americké politiky“ ani kroky „nepředvídatelného prezidenta“.
Trumpovy hrozby, že se Kanada stane 51. státem USA, společně s jeho cly a tlakem na Ottawu tak vyvolaly v Québecu vlnu kanadského vlastenectví. Část obyvatel, která dříve vnímala Kanadu jako překážku québecké identity, ji nyní naopak považuje za ochranu před Spojenými státy, píše Reuters.
Konzervativní Alberta
Složitější situace panuje v Albertě. Západní provincie bohatá na ropu a plyn má též vlastní separatistické hnutí, nevychází ale z jazykové či kulturní odlišnosti jako v Québecu. Hlavním zdrojem nespokojenosti je dlouhodobý pocit, že Ottawa příliš zasahuje do albertské ekonomiky a energetiky a provincie doplácí na federální politiku.
Na rozdíl od progresivního Québecu by přitom konzervativní Alberta mohla mít k Trumpovi alespoň ideologicky blíže. A administrativa amerického prezidenta toho chtěla podle médií využít.
Letos v lednu americký ministr financí Scott Bessent uvedl, že Alberta by byla „přirozeným partnerem Spojených států“ a na Alberťanech ocenil jejich „svobodomyslnost“. Začátkem roku také britský deník Financial Times upozornil, že představitelé Trumpovy administrativy se s albertským separatistickým hnutím několikrát setkali a jednali také o možnosti americké finanční podpory ve výši až půl bilionu dolarů (kolem 10 bilionů korun).
Separatisté pak letos výrazně zesílili své úsilí o vyvolání referenda a 19. října obyvatelé Alberty poprvé dostanou možnost hlasovat o tom, zda má provinční vláda zahájit ústavní proces vedoucí k budoucímu závaznému referendu o odtržení.
Šťastný Carney
Ani zde však separatisté nemohou slavit. Podpora samostatnosti totiž během roku výrazně klesla. V lednu by sice pro nezávislost hlasovalo ještě kolem 30 procent Alberťanů, v červnu to už bylo podle průzkumu agentury Ipsos pouze 18 procent. A celkem 72 procent by jich naopak chtělo součástí Kanady zůstat.
Carney si tak pravděpodobně nezopakuje situaci z roku 2016. Tehdy jako první ne-Brit v čele Bank of England zažil referendum o brexitu a následné spuštění procesu vystoupení Británie z Evropské unie. Díky Trumpovi se Kanada nyní zdá soudržnější než kdykoliv v blízké minulosti.