Ruských provokací v „bezmocné“ Evropě přibývá. Jak má NATO reagovat? – Aktuálně.cz

„Pokud se ukáže, že objekt, který přes noc dopadl na polské území, je ruská raketa, riziko přímé konfrontace mezi Ruskem a NATO se zvýší,“ napsal ve čtvrtek deník New York Times. Americká televize CNN pak poznamenala, že úmyslný ruský útok na území NATO by představoval eskalaci války.

Stále častěji se hovoří o posilování protivzdušné obrany, využívání zkušeností z Ukrajiny i o tom, že by NATO mělo tvrdě reagovat. „Ani článek 4 kvůli střele dopadající na území NATO? Jaké další agrese by byly také přijaty s mávnutím ruky? Ničení kritické infrastruktury? Zabíjení lidí?“ ptá se například litevský exministr zahraničí Gabrielius Landsbergis.

Opakované případy ruských raket, dronů nebo jejich trosek ve vzdušném prostoru členských států NATO otevírají otázku, jak by měla aliance na podobné incidenty reagovat. Bezpečnostní analytici se shodují, že prioritou musí být posílení protivzdušné obrany, zároveň ale varují před kroky, které by mohly vést k přímé vojenské konfrontaci mezi NATO a Ruskem.

„Otázka, jak reagovat na narušování vzdušného prostoru a zda provádět protioperace, balancuje na tenké hranici mezi obranou vlastního území a rizikem přímého konfliktu, který by s vysokou pravděpodobností vedl ke světové válce,“ vysvětluje v reakci pro Aktuálně.cz bezpečnostní analytik Hynek Melichar. Podle něj Rusko v současnosti neusiluje o otevřený střet s aliancí, ale spíše testuje její reakce prostřednictvím aktivit v takzvané šedé zóně.

„Jeho cílem je bojovat – či spíše testovat a provokovat – pod prahem otevřeného konfliktu. Využívá k tomu strategii hodnověrného popření, kdy je často problematické jednoznačně prokázat původ útoku,“ popisuje Melichar, který působí na katedře politologie a evropských studií Univerzity Palackého v Olomouci.

Dodal však, že riziko nechtěné eskalace přetrvává i bez přímé vojenské odpovědi NATO. „K fatální spirále událostí by stačilo, aby zbloudilý ruský dron nebo raketa zasáhly hustě obydlenou oblast či strategickou infrastrukturu například v Polsku,“ upozornil.

Technická závada, nikoli úmysl

Podobně situaci hodnotí i ukrajinský analytik Nazarij Barčuk z Ukrajinského bezpečnostního a kooperačního centra. Podle něj byl nedávný přelet ruské rakety nad Polskem s největší pravděpodobností důsledkem technické závady, nikoli úmyslné akce. Současně ale připomíná, že nejde o izolovaný případ.

„Již dříve byly zaznamenány desítky údajných falešných poplachů souvisejících s údernými drony a například střelami Ch-55, které vstoupily do vzdušného prostoru Polska, Rumunska a dalších zemí,“ řekl Barčuk s tím, že podobné incidenty mohou být součástí širší ruské strategie hybridní války proti Evropě.

„Rusko se snaží destabilizovat vnitřní i vnější procesy v evropských státech a mimo jiné omezit vojenskou pomoc Ukrajině šířením protiukrajinských narativů,“ dodal.

Oba experti se shodují, že klíčem k omezení rizika podobných incidentů je rozvoj protivzdušné obrany. „Základním předpokladem bezpečnosti je, aby NATO a jeho členské státy dokázaly rychle identifikovat a zneškodnit jakoukoli hrozbu dřív, než napáchá škody. Posilování a efektivní integrace protivzdušné obrany východního křídla Aliance jsou naprostým minimem,“ uvedl Melichar.

Vysoké náklady na protivzdušnou obranu

Zároveň upozornil na problém nákladů moderní války. „Rusko-ukrajinská válka nám dává zásadní lekci o ekonomice konfliktu. Útočný dron vyjde na několik tisíc dolarů, zatímco raketa určená k jeho zničení může stát miliony. Proto jsou nezbytné investice do levnějších protidronových systémů, jako jsou rušičky, laserové zbraně nebo pokročilé senzorové sítě,“ řekl.

Barčuk připomněl, že evropské státy už na tuto výzvu reagují. V únoru letošního roku se podle něj Německo, Francie, Itálie, Polsko a Spojené království dohodly na společném vývoji nízkonákladových systémů protivzdušné obrany v rámci iniciativy LEAP. Sériová výroba dronů a raket by měla začít do konce roku 2027.

Současně poukázal na projekt vícevrstvé protivzdušné obrany „Polský štít“, který propojuje systémy Pilica+, Narew, Mała Narew a Wisła založený na systému Patriot prostřednictvím velitelské platformy IBCS.

Velké naděje jsou podle něj vkládány také do celoevropského projektu Freja, na němž se podílí i Ukrajina. „Tento systém má představovat levnější alternativu k americkým Patriotům při zachování schopnosti ničit balistické střely,“ uvedl Barčuk. Dodal, že důležitou roli při jeho vývoji hrají ukrajinské zkušenosti z války.

„Ukrajina je dnes považována za světového lídra ve vývoji a nasazování bezpilotních systémů. Disponuje hotovými řešeními, která Evropě zatím citelně chybějí,“ řekl. Podle něj jsou ukrajinské poznatky využívány například v projektu Drone Wall (Dronová zeď – pozn. red.), jehož cílem je chránit evropské státy před ruskými bezpilotními prostředky.

Oba analytici zároveň odmítají myšlenku, že by NATO mělo na podobné incidenty odpovídat údery na ruském území. „Klasické vojenské protioperace, například útoky na odpalovací zařízení v Rusku, jsou za současné situace nepřijatelné, protože by téměř jistě znamenaly začátek světové války,“ míní Melichar. Místo toho doporučuje zaměřit se na kybernetické a informační operace, důslednější vymáhání sankcí a pokračující podporu Ukrajiny.

„Klíčová je maximální podpora a vyzbrojování Ukrajiny, která prokazuje mimořádnou schopnost zasahovat strategické cíle hluboko v ruském vnitrozemí a omezovat schopnost Ruska vést válku,“ uzavřel analytik.

Mohlo by vás zajímat: Kamera zachytila okamžik dopadu rakety (30. července 2026)