Za šířením šakalů po Evropě stojí podle nového výzkumu kombinace změn klimatu a krajiny i dlouhodobý úbytek velkých predátorů, především vlků. Důležitou roli hraje člověk, jehož sídla poskytují bezpečnější prostor pro život. Výzkum, na kterém se podíleli vědci z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, zároveň naznačuje, že by šakali mohli v budoucnu osídlit až 75 procent evropského kontinentu, tedy téměř šestinásobek současné plochy výskytu. Studii publikoval časopis Nature Ecology & Evolution.
Šakal obecný patří mezi nejrychleji expandující savce Evropy. Po většinu 20. století se vyskytoval na Balkáně a kolem Černého moře. Od 80. let se ale začal šířit směrem do střední, západní i severní Evropy. Dnes se objevuje v Německu, Rakousku, Polsku, Pobaltí, Skandinávii nebo Francii. V Česku odborníci zaznamenali první doložený výskyt v roce 1998 na jižní Moravě, první rozmnožování v roce 2017.
Mezinárodní tým výzkumníků nyní na devíti tisících lokalitách přehrával vytí šakala a zaznamenával odpovědi. Vědci tak chtěli zmapovat výskyt a zjistit faktory, které přítomnost šakalů podporují, nebo naopak omezují. Ukázalo se, že šakalům prospívají krátké zimy, mozaikovitá krajina a blízkost vodních ploch. Nejvýznamnějším faktorem je ale nepřítomnost vlka.
Člověk jako štít
Lidská sídla poskytují podle nové studie šakalům jakýsi „ochranný štít“. V blízkosti lidí totiž vlci omezují aktivitu, a šakali tak mohou bezpečněji přežívat. Studie zároveň podporuje takzvanou hypotézu „uvolnění mezopredátorů“. Podle ní historický úbytek vlků v Evropě vytvořil podmínky pro rychlé šíření některých středně velkých šelem, mezi které právě šakal patří.
Největší potenciál další expanze mají šakali v západní a jižní části Evropy, například ve Francii nebo Španělsku. „Na Pyrenejském poloostrově by příchod šakala mohl mít velice negativní vliv na regionální biodiverzitu, zejména pak na řadu evropsky ohrožených stepních druhů ptáků,“ řekl Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
Autoři ve studii upozornili na to, že návrat vlků do evropské krajiny by další šíření šakalů částečně zpomalil. „Ochrana velkých šelem není jen otázkou samotných druhů, ale celého fungování ekosystémů. Jakmile člověk změní vztahy mezi predátory, může to ovlivnit rozšíření živočichů v celoevropském měřítku,“ uzavřel Šálek.
Šakal v Česku
Kolik šakalů žije v Česku, je těžké určit. Odborníci hovoří spíše o jednotkách až desítkách jedinců na celém území, ale populace této šelmy je natolik rozptýlená, že se to dá jen velmi špatně odhadovat. Nepomáhá tomu ani fakt, že šakali jsou plaší a lidem se vyhýbají. Část pozorování navíc tvoří s vysokou pravděpodobností zvířata, která přes naše území jenom migrují ze sousedních zemí – hlavně z Maďarska, Slovenska a Rakouska.
Současně je ale prokázané, že se šakal v Česku rozmnožuje – v roce 2017 byla fotopastmi zachycena samice s mláďaty v bývalém vojenském prostoru Milovice-Mladá na Nymbursku, což byla zároveň nejsevernější část Evropy s prokázanou rozmnožující se populací šakalů. Vloni zase fotopasti zachytily dvojici šakalů v CHKO Pálava a NP Podyjí.












