Evropské země jednají o schválení již jednadvacátého sankčního balíku proti Rusku. Ten mimo jiné obsahuje opatření namířená proti ruskému exportu či finančnímu sektoru.
Součástí návrhu je i mechanismus, který má zachovat nízký cenový strop pro vývoz ruské ropy. K jeho schválení je však potřeba jednomyslný souhlas všech států sedmadvacítky.
Právě na něm zatím jednání ztroskotávají. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová už dříve přiznala, že členské státy zatím nedokázaly najít společnou pozici, přičemž řešení nepřineslo ani jednání ministrů zahraničí z minulého týdne.
Podle Financial Times přijetí balíku komplikuje nejméně šest členských států. Výjimky podle něj požadují Řecko, Francie, Itálie, Německo, Rakousko a Portugalsko. Všechny argumentují tím, že navrhovaná opatření by poškodila jejich vlastní ekonomiku či důležitá hospodářská odvětví.
Plyn, ryby i víza pro ruské vojáky
Největší spor se vede kolem přepravy zkapalněného zemního plynu (LNG), kde je nehlasitějším odpůrcem Řecko. Athény odmítají podpořit celý balík sankcí, pokud nebude zachována možnost přepravovat ruský LNG do třetích zemí.
Podle FT by opatření nejvíce zasáhla společnost Dynagas řeckého rejdaře Jorgose Prokopia, která od začátku invaze přepravila z ruského arktického závodu Jamal více než 30 milionů tun LNG.
Řecká vláda zároveň tvrdí, že zákaz by evropským firmám pouze odebral část trhu, kterou by následně převzali konkurenti ze Spojených států, Číny nebo Japonska.
LNG však není jediným sporným bodem. Německo a Portugalsko požadují kvůli ochraně domácího zpracovatelského průmyslu vyškrtnutí zákazu dovozu ruských ryb.
Francie a Itálie zase s ohledem na cestovní ruch chtějí zmírnit návrh na zákaz vydávání víz ruským vojákům, kteří bojovali na Ukrajině.
Rakousko pak opět prosazuje uvolnění zmrazených ruských aktiv v hodnotě dvou miliard eur. Ty mají podle Vídně sloužit jako kompenzace pro banku Raiffeisen za pokutu uloženou ruskými úřady.
„Jsme na konci cesty“
Evropská unie od začátku ruské invaze přijala už 20 sankčních balíků, jejichž cílem bylo omezit financování ruské válečné mašinerie a zvýšit tlak na Moskvu. Některá opatření, například zákaz dovozu ruských hnojiv, oceli nebo diamantů, se však podařilo prosadit až po týdnech složitých jednání.
Podle diplomatů je však současná situace jiná. Zatímco první sankční balíky dopadaly především na společnosti, které z Ruska odcházely nebo tam přicházely o majetek, nyní Brusel míří na odvětví, která na obchodu s Ruskem stále vydělávají.
„Snažíme se najít cestu ven z této situace, ale spor s Řeckem ukazuje, že začínáme narážet na významné ekonomické zájmy členských států,“ řekl bruselskému serveru Politico jeden z diplomatů.
Analytik bruselského think tanku Bruegel Jacob Kirkegaard v této souvislosti uvedl, že Evropská unie se blíží hranici možností dalšího zpřísňování sankcí. „Jsme na konci cesty. Národní lídři mají pocit, že už nemohou být přinuceni vzdát se svých nejcennějších ekonomických zájmů,“ řekl pro FT.
Ekonomické důvody však podle diplomatů nejsou jediným vysvětlením. Členské státy se podle nich stále více rozcházejí i v tom, jak velkou bezpečnostní hrozbu Rusko představuje. Zatímco severské a pobaltské země byly v minulosti ochotné nést vysoké ekonomické náklady, protože Moskvu považují za přímou hrozbu, část dalších států už dnes takový postoj nesdílí.
