Dlouhodobý výzkum britských archeologů dokazuje, že král, který pozval na Britské ostrovy Římany, byl ve skutečnosti královnou. Mají pro to rovnou několik argumentů.
Že Britské ostrovy ovládali stovky let Římané, se učí už na základní škole. Už méně se ale u nás ví, kdo to způsobil. Měl za tím být král Verica, který tam pozval legionáře císaře Claudia – ti potom na ostrovech zůstali až do pátého století.
Verica byl podle historiků vládcem kmene Atrebatů, jehož území pokrývalo velkou část dnešního Hampshire a Západního Sussexu. Kolem roku 40 našeho letopočtu ho jeho poddaní svrhli z trůnu a sesazený vládce uprchl z Británie k císaři Claudiovi do Říma. Claudia římští kronikáři označovali jako poněkud slabomyslného a současně snadno ovlivnitelného – dával často slovo ženám nebo propuštěným otrokům. A podlehl cizímu vlivu, podle římského historika Cassia Diona, i v tak zásadním politickém rozhodnutí, jako byla invaze do Británie. Došlo k ní jen proto, že výmluvný Verica přesvědčil Claudia, aby překročil Lamanšský průliv.
Podle archeologa Milese Russella z Bournemouthské univerzity ale obratný jazyk nepatřil muži, nýbrž ženě. „Vericu považovali za muže kvůli patriarchálnímu myšlení klasických historiků devatenáctého století. Verica (…) ale byla nesporně ženou.“
Důkazů je víc
Jedním z jasných důkazů, na který Russell poukazuje, je fakt, že jméno „Verica“ končí písmenem „a“, což bylo v té době u ženských jmen běžné. Jako příklady podle něj slouží třeba Cartimandua z kmene Brigantů v Yorkshire a Boudica z kmene Icenů v Norfolku. Všechny tři pocházely ze stejného období, přičemž Boudica je z nich bezpochyby nejznámější – roku 60 našeho letopočtu vedla povstání proti římským dobyvatelům. Podle Russella ale byla Verica ve skutečnosti ještě mocnější a vlivnější vládkyní své doby.
Russell přináší ale i další argumenty: „Lidé také předpokládali, že byla mužem, kvůli výrazu ‚rex‘ na mincích, ale rex (král) je titul bez určení pohlaví. Řím uznával jak mužské, tak ženské krále, z nichž nejznámější byla egyptská Kleopatra.“ Dále dodal: „Použití latinského titulu rex na mincích ukazuje, že Verica vládla s plným pověřením císaře.“
Tuto teorii podporují i motivy, které Verica na svých mincích používala. „Zatímco ostatní britští vůdci z doby železné, kteří nechávali razit mince, zobrazovali zjevně mužské válečníky, Verica je vyobrazena jako štíhlá, ženská postava s odhalenými prsy, sedící na koni,“ doplňuje silný důkaz Russell.
Podle Russella nahrává této interpretaci i zkušenost s císařem Claudiem: „Příběh o tom, že se Claudius k něčemu zavázal jen proto, že mu to řekla žena, zapadá do stereotypu tohoto císaře jako poddajného a pod pantoflem. Cassius Dio v podstatě tvrdil, že ta výprava vznikla výhradně kvůli našeptávání britského krále. Verica ale hrála v britské výpravě mnohem klíčovější roli. Její přítomnost zajistila úspěch celého projektu, protože poskytovala Římanům taktické informace a podporu přímo v terénu.“
Invaze do Británie skončila jako zásadní Claudiův triumf – byla to totiž jediná šance, jak mohl svým rodákům dokázat, že je úspěšným vojenským vůdcem. „Verica mu poskytla záminku pro změnu režimu a císař ji využil,“ dodává archeolog.
„Měli bychom brát archeologické důkazy tak, jak jsou,“ říká Russell, „a pamatovat si Vericu jako královnu a jednu z nejranějších a nejdůležitějších britských ženských vůdkyň. Kdyby nebyla sesazena a neutekla ke Claudiovi pro vojenskou podporu, Řím by možná do Británie vůbec nikdy nevtrhl,“ zakončuje archeolog.
Ženská role
Tento výzkum navazuje na předchozí výzkum archeologů z této univerzity, který se věnoval roli žen v Británii v době železné. Vloni se jim podařilo najít důkazy, které potvrdily, že společnost byla v té době takzvaně matrilokální.
Znamená to, že v Británii v době železné se půda dědila po ženské linii a manželé se stěhovali do komunity svých manželek. Jedná se o první zdokumentovaný případ takového systému v evropské prehistorii, který svědčí o posílení sociálního a politického postavení žen.
