Tvrzení anonymních zdrojů z amerických zpravodajských služeb, podle nichž by v příštích letech mohlo dojít k omezenému ruskému útoku proti NATO, jsou přehnanými spekulacemi, uvedl v rozhovoru bezpečnostní expert Rainer Saks, někdejší generální tajemník estonského ministerstva zahraničí (2015–2020) a bývalý šéf zahraniční zpravodajské služby (2011–2015).
Deník The Wall Street Journal zveřejnil hodnocení amerických zpravodajských služeb, podle něhož by ruský vládce Vladimir Putin, jehož invaze na Ukrajinu uvázla na mrtvém bodě, mohl v příštích letech otestovat NATO útokem na některý z členských států Aliance. Zpráva zmiňuje jak kybernetické útoky, tak omezený pozemní vpád. Co si o tom všem máme myslet?
Především jde o další klasický případ, kdy anonymní zdroje něco řekly, byly z toho zaznamenány určité útržky, ale oficiální vyjádření buď nejsou k dispozici, nebo je příslušné instituce odmítají poskytnout. Je to velmi široce pojatý a neurčitý text.
Pokud jde o obecná hodnocení, že Rusko „by mohlo něco udělat“, nejsou za nimi žádné významné indicie, že by Rusko něco takového skutečně plánovalo. Jde o hypotetické posouzení, podle něhož by Rusko mohlo udělat to či ono. Dokud Rusko takové kroky neplánuje, zveřejňování podobných hodnocení v současném kontextu ve skutečnosti velmi nahrává Rusku. Dokonce i navrhovaný časový rámec, od letošního podzimu do roku 2029, je naprosto absurdní. Rusko takové plány rozhodně nepřipravuje.
Je obtížné posoudit, zda informace unikla z americké vlády, nebo zda šlo o iniciativu jednotlivého zpravodajského činitele. Nebudeme o tom spekulovat, ale toto je spíše spekulace než zpráva založená na konkrétním zpravodajském hodnocení.
Uvedené možnosti – od kybernetických útoků až po omezený vojenský vpád – v podstatě pokrývají celé spektrum scénářů, které lze teoreticky zvažovat. V tuto chvíli bych proto zprávu nepovažoval za závažné varování, které by vyžadovalo rychlé zavádění protiopatření.
Rusko například provádí kybernetické útoky proti členským zemím NATO nepřetržitě přinejmenším od let 2005 až 2006. Reakce zemí NATO přitom dosud nebyly odpovídající, protože před invazí na Ukrajinu se několik evropských států namísto toho snažilo Rusko zapojovat do spolupráce a rozvíjet s ním energetické vztahy. Příklady situací podobných těm, které popisuje zpravodajská zpráva, lze nalézt už před patnácti nebo dvaceti lety, takže na tom není nic nového.
Zveřejnění takové zprávy nyní spíše prospívá Rusku, protože ono samo zemím NATO přímo žádnou vojenskou akcí nehrozilo. Vytváří se naopak prostředí, které mu umožňuje ještě intenzivněji manipulovat s informacemi než dosud.
V tomto smyslu považuji text zveřejněný deníkem The Wall Street Journal za krajně pošetilý. Článek také poukazuje na náznaky, že Rusko už reakci NATO testuje. Na území Rumunska a Polska například dopadly drony a rakety. To je prezentováno jako jeden ze signálů, že se možná něco děje.
Současně ale právě tyto země samy uvedly, že to nepovažují za úmyslné ruské jednání, nýbrž spíše za náhodné nebo technické incidenty. Nemohu říci, zda se oficiální vyjádření dramaticky liší od toho, co se skutečně děje. To je samozřejmě problém, protože dokud na Ukrajině probíhají intenzivní boje, skutečně existuje zvýšené riziko, že se například ukrajinské drony dostanou na území spojeneckých států nebo tam budou sestřeleny.
Existují pouze dva hlavní scénáře, za nichž by Rusko začalo testovat jednotu NATO. První by nastal v případě, že by se NATO vnitřně zcela rozpadlo. Přestože jednota NATO v poslední době v několika ohledech utrpěla, neexistuje plná politická shoda a mezi jednotlivými členskými státy panují výrazné spory, nelze říci, že by jednota neexistovala vůbec. Nešel bych zatím tak daleko, abych tvrdil, že tím byla zpochybněna kolektivní obrana NATO.
Vnitropolitické problémy členských států a vnitřní oslabování NATO jsou ve skutečnosti nejpravděpodobnějším scénářem, který by mohl vést k vojenské konfrontaci mezi Ruskem a některým členským státem NATO. V současnosti ale tento proces zjevně nepostupuje rychle.
Druhou teoretickou možností je, že pokud by se Rusko skutečně rozhodlo vojensky zaútočit na NATO, muselo by nejprve reorganizovat své síly. Aby byl takový útok – nebo třeba jen test – skutečně vojensky podložený, Rusko by s největší pravděpodobností muselo provést mobilizaci. Do určité míry je to teoreticky možné po volbách do Státní dumy, protože síly bojující proti Ukrajině nedokázaly dosáhnout úspěchu a podle propočtů ruského generálního štábu je vojáků příliš málo.
V situaci, kdy na Ukrajině stále probíhá plnohodnotná válka, by zahájení nové války proti ještě silnějšímu protivníkovi podle mého názoru vyžadovalo, aby Rusko vyhlásilo válečný stav a provedlo plnou mobilizaci. Bez toho si nemyslím, že by Rusko přistoupilo k velmi agresivním plánům.
Článek opakovaně upozorňuje, že Američanům kvůli operacím na Blízkém východě a dodávkám Ukrajině ubývají zásoby raket. Nemůže být článek a zpravodajské hodnocení ve skutečnosti určeno především domácímu americkému publiku, aby připomnělo nutnost rychle doplnit zásoby zbraní?
To skutečně může být jeden z důvodů. Je tu ale jedna důležitá nuance: problém není v tom, že by Spojeným státům úplně chyběly určité typy raket. Jde především o střely protivzdušné obrany a dálkové útočné zbraně typu Tomahawk, kterých bylo příliš mnoho spotřebováno proti Íránu. Je přirozené, že během aktivních vojenských operací zásoby klesají, problémem ale údajně je, že výroba nedokáže držet krok s potřebami. To je trapná situace – jaký má smysl zahajovat vojenské operace, pokud současně nedokážete doplňovat zásoby?
Přehlíží se ale skutečnost, že Rusko má úplně stejný problém, jen ještě vážnější. Také nemá dostatečné kapacity protivzdušné obrany, což ukazují úspěšné ukrajinské dálkové útoky. Například v pátek ráno byl opět zapálen velký sklad společnosti Wildberries hluboko na Urale, přibližně 1800 kilometrů od Ukrajiny.
Rusko se nachází ve stejně slabé pozici. Celou svou raketovou kapacitu soustředí na Ukrajinu a není schopné každý den provádět rozsáhlé raketové útoky. Válka trvá už přes čtyři roky a Moskvu výrazně vyčerpala.
Samozřejmě můžeme hovořit o hybridních útocích, ale podmínky pro to, aby Rusko nyní podniklo vojenský vpád na území NATO nebo zahájilo vojenský konflikt s Aliancí, pro něj nejsou vůbec příznivé.
Proč podle vás stále vycházejí zpravodajská hodnocení, která tvrdí, že Rusko začne NATO testovat, když ve skutečnosti neodpovídají faktům?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět. Pravděpodobně za tím stojí mnoho různých faktorů, od nekompetentnosti a pošetilosti až po vnitropolitické cíle.
Samozřejmě existují skutečné důvody k obavám z celkové situace. Není na ní nic dobrého. Probíhá rozsáhlá válka a evropské vlády ani Spojené státy ji nedokázaly ukončit. To je skutečně velmi vážný problém. Ani podpora Ukrajiny nebyla tak úspěšná, jak měla být – udělalo se velmi mnoho, ale stále ne dost.
Samostatnou otázkou je, proč se evropští lídři nedokázali vzpamatovat. Čtyři roky po začátku plnohodnotné války stále nejsou schopni vyrábět dostatečné množství potřebného vojenského vybavení. To je velmi špatné znamení. V tomto smyslu je pochopitelné, že má mnoho lidí ze situace vážné obavy a snaží se varovat před možným negativním vývojem.
Článek napsala Kadri Polendiková (ERR), poprvé byl publikován 7. srpna 2026 13:18 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
