Na jedné straně fantastické, ohromné, moderní stadiony a tenisové areály, na straně druhé dlouhé přelety a personál, který jen málokdy umí anglicky.
Už na začátku asijské šňůry si do tradiční závěrečné fáze sezony rýpla například Karolína Muchová, která sama přiznala, že touto dobou už nemá sil na zbyt.
Každý čínský turnaj navíc dává k dispozici jiné herní míče, na které si z týdne na týden musí zvyknout. Také je jiný povrch a mizerné podnebí, v kterém se obtížně dýchá.
„Všudypřítomný smog jsem zažila v Pekingu. Nebylo vidět na krok. Pak hrajete zápas a vidíte v hledišti fanoušky a všichni mají roušky. My se trápily, běhaly na kurtu, a oni byli v pohodě,“ kroutila hlavou bývalá hráčka Lucie Hradecká v pořadu Kanár+, který bude mít premiéru ve středu večer od 20:30 na Canal+ Sport.
A zapravdu jí dala i její bývalá kolegyně z tenisového světa Klára Koukalová.
„Zažila jsem turnaj, kdy museli už asi v 11 hodin dopoledne rozsvítit světla, protože byla úplná tma. Říkala jsem si, co to je, že snad hraju v noci. Byl v nose cítit štiplavý vzduch, takový smrádeček,“ popsala.
Čínané jsou na svůj tenisový luxus náležitě pyšní a nejraději by pořádali jeden z podniků velké čtyřky. Běda ale kdyby někdo viděl odvrácenou tvář lidové republiky.
„Ve Wu-chanu jsme jeli z hotelu asi hodinu po nádherné nové dálnici. Všechno svítilo novotou. Pak jsme se dozvěděli, že to tak dělali schválně, abychom neviděli ten pravý Wu-chan,“ uvedla Koukalová.
Pompéznost tenisového zázemí ale může potvrdit i Hradecká, přestože sama odehrála poslední profesionální zápas ve Wu-chanu před devíti lety.
„Býval to menší turnaj než ten v Peking. Když jsem tam přijela poprvé, čekala jsem tedy nějaký malý areál. Ale tam na nás čekal stánek jako pro grandslam. Velký centr, i druhý kurt, na další kurty se nedostanete jinak než vozíčkem, protože je to opravdu rozsáhlý areál,“ líčí Hradecká.
Právě tam v zápase proti Monice Puigové si utrhla přední křížový vaz a musela navštívit i místní nemocnici.
„Přijeli jsme do supermoderní nemocnice, skoro to vypadalo, že tam budeme potkávat roboty. Vylezla jsem z magnetické rezonance, v hale jsem zašla do automatu, zadala jsem nějaký kód a vypadl mi snímek i s výsledky vyšetření,“ vzpomíná.
Zdaleka ne ze všeho v Číně mají ale české tenistky smíšené pocity. Příjemně specifičtí jsou tu totiž i fanoušci, kteří čekají klidně i u hotelu, vědí všechno o tenise a rádi hráčkám nosí dárky.
„Dodnes mám doma hrnečky, čínské papuče, sošku čerta. Jsem taková, že si takové věci od fanoušků vozím domů, takže mi pak půlku tašky zabralo jen to,“ dodává Hradecká.