Strýcová má v sobě důležitý faktor. Trofejí téhle generace bude víc, předvídá Lojda – Aktuálně.cz

Chtělo by se říct – úkol splněn. Možná i povinnost. Tým, který kapitánka Bára Strýcová přivezla do Šen-čenu na finále Billie Jean King Cupu, musel mít ty nejvyšší ambice. I v Číně to holky slyšely ze všech stran, že to přece jinak ani nejde, že to musí vyhrát.

Ustát takový tlak ale není jen tak. Vždycky se může něco zadrhnout. A klidně se to mohlo stát už v prvním zápase Marušky Bouzkové, jež nastoupila proti nepříjemné soupeřce Britce Sonay Kartalové, která proti ní neměla co ztratit a hrála takový chlapský tenis.

Maruška ale ukázala, že umí takové zápasy vybojovat. A bylo to důležité nakopnutí směrem k dalšímu vývoji týdne.

I díky ní mohla Kája Muchová trochu pošetřit síly a soustředit se na semifinále a finále. A spolu s Lindou Noskovou ukázaly, jak jsou momentálně uskočené hráčkám kolem 30. nebo 40. místa žebříčku. Jsou úplně někde jinde.

Obě to zvládly i skvěle hlavou. Kája ve finále proti Ukrajince Kalininové vůbec nezaváhala, přitom byla pod tlakem, byl to bod, se kterým se počítalo, ale ona vytáhla nejlepší výkon.

Linda to proti Svitolinové hráčce z top 10 také neměla snadné, mohlo se stát cokoli. Ale ona ukazuje, že od triumfu na Wimbledonu drží vysokou úroveň hry bez nějakých kolapsů. Zvládla klíčové fáze utkání a zaslouženě vydřela ten druhý potřebný bod.

Vypíchl bych i kapitánku Báru Strýcovou. Někdo by mohl říct, že se jí to šéfuje, když má k dispozici takový tým. V podstatě o každé nominované české tenistce se dá říct, že prožívá životní sezonu. Jsou na žebříčkových maximech, mají za sebou řadu vyhraných turnajů včetně těch grandslamových.

S Bárou v reprezentaci ale přišel i jeden důležitý faktor. Moc dobře si na ni pamatuju už z juniorů. Však je jen o dva roky starší než já. Odmalička ráda reprezentovala.

Vlajka na tričku pro ni vždy znamenala strašně moc a v zápasech za národní tým byla hrozně zakouslá. Chtěla všechno vyhrávat. A to je ve vás. To jen tak nezmizí. Což bylo vidět, když před finále plakala u státní hymny. To nebylo nic hraného, ale čisté emoce.

A tohle vlastenectví a chtíč vyhrát týmově předává dál. S holkama si prošla už loňskou baráží, celý rok se všemi komunikovala a přesvědčovala je o tom, ať si udělají místo v kalendáři, že teď je ten čas stříbrnou trofej zase vyhrát.

Sama si ve Fed Cupu ledacos zažila a ví, jak pro Petra Pálu bylo někdy těžké s holkama o nominaci mluvit, takže tuší, co dělat, co říkat.

Na druhou stranu s touhle partou to zase tak těžké neměla. Co znám Mušku, to je skvělá holka do party, stejně tak Linda, která je úplně normální holka a na nic si nehraje. A nevím o nikom, kdo by neměl rád Marušku.

Je to tým, který má obrovský charakter, a proto si myslím, že nezůstane jen u jednoho titulu téhle generace. Samozřejmě neříkám, že to tak bude úplně každý rok.

Bude se to hodně odvíjet od toho, jak budou holky zdravé, jak se jim to zrovna bude hodit do plánů, ale vezměte si, že jsme si mohli dopřát takový luxus a nechat celý týden sedět na lavičce nejlepší deblistku světa, protože po singlech bylo vždycky hotovo.

Teď si to docela sedlo hezky do programu. I když se Katka Siniaková nedostala do hry, měla tam svého trenéra, se kterým jistě dobře potrénovala před nadcházející asijskou šňůrou. Stejně tak i ostatní holky.

Navíc to v nich je zakořeněné. Linda i třeba Maruška na tiskovkách mluvily o tom, jak o tom odmalička snily vyhrát Fed Cup stejně jako jejich kapitánka. Holky si tohle předávají z generace na generaci a věřím, že teď dostaly tenhle „hlad“ i další mladé české holky.

Zmínil bych i čínské pořadatele. Když si vzpomenu, jak mizerná atmosféra byla na jaře v Bielu, kde hrály domácí Švýcarky proti Češkám, tak tohle bylo rozhodně důstojné finále. Naše holky tam měly spoustu příznivců, fandilo se. Celkově to mělo úroveň.

Souběžně s Billie Jean King Cupem se v Londýně odehrával další ročník Laver Cupu i s českou účastí. Kuba Menšík měl tu čest si zahrát na téhle prestižní akci už podruhé.

Hned v pátek dostal možnost zahrát si dvouhru proti Brandonu Nakashimovi. Bohužel mu nevyšel první set. Neměl timing, byl pasivní, zvedl se ve druhém, pak už hrál velmi dobře, ale v supertiebreaku rozhodly dvě chyby o tom, že nakonec prohrál.

Pak ale hrál po boku Carlose Alcaraze čtyřhru a tam byl za mě nejlepší na kurtu a velmi významně pomohl Evropě k bodu. Stejně tak v neděli po boku Flavia Cobolliho bylo vidět, že to tam defacto řídil a společně porazili těžký kalibr v podobě Taylora Fritze a Alexe de Minaura.

Pro Menšu tedy rozhodně skvělá zkušenost. Vím, že Tomáš Berdych loni mluvil o tom, jestli by Kuba takhle na začátku kariéry měl takovéhle akce hrát, jestli by se neměl soustředit na přípravu na podzimní část sezony.

Je to individuální, co si z toho každý vezme. Myslím, že není k zahození, když je tam Kuba týden v obklopení takových hráčů, jako je Alcaraz nebo Alexander Zverev. Máte možnost s nimi trénovat, mluvit třeba i s jejich trenéry, vyměnit si poznatky, které pak můžou pomoct.

Samozřejmě, když tam celý víkend sedíte na lavičce a povzbuzujete spoluhráče a chodíte spát o půlnoci, nějaké síly to vezme. Teď musel Kuba přeletět z Londýna do Pekingu a na aklimatizaci v Číně nemá moc času. Nicméně je na něm, co si z toho vezme.

V mých očích není Laver Cup jen tak nějaká exhibice. Ano, grandslamy, Davis Cup i olympijské hry budou pro hráče asi vždycky víc než tohle, ale bylo vidět, že svou prestiž od roku 2017, kdy se poprvé hrálo v Praze, už si soutěž získala a hráči to berou vážně.

Bylo to vidět například na zápase Zvereva proti De Minaurovi, kde Němec v závěru znervózněl. Pak byly vidět jeho emoce i v duelu s Learnerem Tienem.

Na téhle úrovni hráči určitě nechtějí jen tak s někým ze špičky prohrát. Nic nevypustí, protože pak můžou ty kluky potkat někde na turnaji na okruhu a zbytečně jim akorát posílí sebevědomí, když s nimi prohrají tady.