Stále přísnější kontroly zahraničního výzkumu Číny mnoha akademikům, včetně těch ve Švýcarsku, ztěžují pokračování v práci. Tito badatelé tvrdí, že Švýcarsko by je mělo podporovat více.
V roce 2016 Simona Granová, odborná asistentka na Curyšské univerzitě, přesunula těžiště svého výzkumu od environmentální správy v Číně a na Tchaj-wanu ke vztahům mezi oběma zeměmi. Poté, co na téže instituci následující rok založila projekt zaměřený na tchajwanská studia, postupně omezila své působení v oblasti výzkumu Číny.
„Terénní výzkum v Číně je stále obtížnější, protože výzkumníci jako já už nemohou klást otázky otevřeně ani se setkávat s informátory a partnery bez přísného dohledu, jak tomu bylo v nultých letech,“ popsala serveru Swissinfo.
„Lidé v Číně – včetně akademických kolegů a profesorů – jsou také zdrženlivější a méně ochotní mluvit s cizinci, pokud projekty nejsou zaštítěny významnými univerzitními iniciativami nebo se týkají témat, která jsou považována za citlivá,“ doplnila.
Swissinfo hovořilo s několika švýcarskými akademiky, kteří se na univerzitách po celé zemi zabývají výzkumem souvisejícím s Čínou.
Všichni uvedli, že výzkum Číny se stal minovým polem. Mění to způsob, jakým akademická sféra přistupuje k bádání i ke kontaktům s čínskými kolegy. Tento trend lze pozorovat i v jiných zemích, například ve Spojených státech, Austrálii nebo Spojeném království, ve Švýcarsku je ale podle oslovených zvlášť znepokojivý. Tvrdí, že Švýcarsko je v době, kdy je studování Číny, dnes druhé největší ekonomiky světa, o to důležitější, nepodporuje dostatečně.
Zlomový okamžik
„Zlom přišel v letech 2014 až 2015,“ říká Ariane Knüselová, vedoucí výzkumná pracovnice Freiburské univerzity, která se specializuje na čínsko-švýcarské vztahy během studené války.
Akademička, která se Čínou zabývá od roku 2005, uvádí, že před tímto obdobím byla akademická sféra v Číně relativně „otevřená a vstřícná“.
Ačkoli některá témata byla oficiálně nepřípustná, například masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 nebo porušování lidských práv v Tibetu, zahraniční badatelé v sociálních vědách mohli v praxi v Číně většinou provádět terénní výzkum i akademické výměny.
Podle akademiků nastala změna poté, co se Si Ťin-pching v roce 2012 stal šéfem komunistické strany a prezidentem země. Čína poté přijala sérii zákonů, jejichž cílem bylo pod hlavičkou „ochrany národní bezpečnosti“ zpřísnit dohled nad zahraničními organizacemi a jednotlivci. Tato pravidla dopadla i na zahraniční akademiky zabývající se čínskými studii.
Pokračující represe mají vážné dopady na akademické prostředí v Číně i v zahraničí: přístup k datům v Číně je stále obtížnější, terénní výzkum na místě je zkreslený a zahraniční badatelé jsou nuceni přeorientovat svůj výzkum tak, aby v Číně nevyvolával podezření. To akademiky často nutí k autocenzuře.
Obtížný přístup ke zdrojům
„Od roku 2014 některé archivy v Číně, například archiv ministerstva zahraničí, přestaly historikům umožňovat přístup k některým dokumentům až jejich většině,“ uvedla Knüselová z Freiburské univerzity.
Jako historička potřebuje zkoumat všechny stránky čínských dějin, včetně těch, které vláda cenzuruje. Její výzkum se týká témat, jako jsou dějiny čínské špionáže ve Švýcarsku, masakr na náměstí Nebeského klidu nebo takzvaný Velký skok vpřed, tedy rozsáhlá industrializační kampaň z let 1958 až 1962.
„Pro čínské akademiky a jejich rodiny by rozhovor se mnou o konkrétních tématech, která jsou v Číně tabu, mohl znamenat problémy – a já se ve svém výzkumu zabývám několika takovými tématy,“ říká Knüselová. „Musím být mimořádně opatrná, abych je nevystavila riziku.“
Často se také ocitá před dilematem, když pracuje s informacemi z druhé ruky, které jí předali čínští akademici. Jako výzkumnice musí všechny informace, které obdrží, ověřovat. To je však stále obtížnější, protože je dnes těžké najít lidi ochotné komunikovat otevřeně. V důsledku toho podle ní musí při publikování svých zjištění uvádět, že jí informace zprostředkovali jiní, ale že není schopna nezávisle ověřit jejich přesnost.
Autocenzura se neomezuje pouze na Čínu
Někteří výzkumníci, s nimiž Swissinfo hovořilo, tvrdí, že toto prostředí vytvořilo „odrazující efekt“, který dnes přesahuje hranice Číny.
„Existují zdánlivě nahodilé a nevysvětlené případy, kdy je výzkumníkům odepřen vstup do země,“ říká Filip Jirouš, český výzkumník zabývající se Čínou na Basilejské univerzitě. Uvádí příklady některých svých kolegů, které na čínských letištích vyslýchala státní bezpečnost nebo kteří byli během pobytu v Číně pozváni „na čaj“ – eufemismus běžně používaný pro neformální výslech ze strany úřadů. V roce 2021 švýcarský doktorand z Univerzity v St. Gallenu zveřejnil kritické tweety o počátečním zatajování epidemie covidu-19 čínskou vládou, represích vůči ujgurské menšině v provincii Sin-ťiang a o Si Ťin-pchingovi.
Od své školitelky dostal e-mail, v němž uvedla, že obdržela „rozzlobené e-maily z Číny“. Školitelka mu sdělila, že by to mohlo mít dopad i na její vízum. Ukončila s ním školitelský vztah a varovala ho, aby „okamžitě zmírnil své politické projevy“, informoval tehdy švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung.
V reakci na tento incident a podezření, že na školitelku vyvíjely tlak čínské úřady, univerzita zřídila dvě pracovní skupiny, které měly vyšetřit možné čínské vměšování do jejího výzkumu a výuky. Obě vyšetřovací zprávy dospěly k závěru, že se žádné známky vnějšího vměšování do výzkumu neprokázaly. Aby se jejich akademická kariéra nezastavila a aby mohli pokračovat ve své práci, někteří výzkumníci změnili výzkumná témata nebo regionální zaměření a odklonili se od témat týkajících se pevninské Číny.
Podle českého sinologa se část badatelů proto zaměřuje spíše na témata mimo pevninskou Čínu, například na Tchaj-wan nebo čínské diasporní komunity.
Jiní upravili metodologii svého výzkumu a přešli od osobních rozhovorů a terénních šetření k textové analýze oficiálního čínského mediálního zpravodajství a dalších veřejně dostupných dokumentů. Granová uvádí, že ve svém nejnovějším článku o vztazích mezi oběma břehy Tchajwanského průlivu se rozhodla analyzovat oficiální projevy čínské strany, místo aby vedla rozhovory.
Méně spolupráce
Jedním z prvních důsledků je podle dotázaných výrazné omezení akademických výměn mezi badateli v sociálních vědách ve Švýcarsku a v Číně.
Přesná data jsou těžko dostupná. Švýcarsko ani Čína totiž nezveřejňují souhrnné statistiky akademických výměn. Programy jsou navíc roztříštěné mezi jednotlivé univerzity a financují je mobilitní schémata, Švýcarská národní vědecká nadace (SNSF) i různé institucionální partnerství mezi oběma zeměmi. Švýcarské univerzity, které Swissinfo oslovilo, údaje o spolupráci a výměnách na dotaz neposkytly.
V rozhovoru zveřejněném loni na webu Švýcarské biotechnologické asociace uvedla Laure Ognoisová, vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce Švýcarské národní vědecké nadace (SNSF), že nadace v roce 2022 rozhodla o pozastavení všech bilaterálních společných projektů s Čínou. Některé z nich vznikly už v roce 2003 mezi švýcarskou a čínskou vládou.
„Čína má novou legislativu na ochranu dat, která je pro výzkumníky působící ve Švýcarsku problematická. Musí si být vědomi toho, že čínské úřady mohou k datům přistupovat, používat je a upravovat bez souhlasu žadatelů a za jakýmkoli účelem,“ sdělila Ognoisová biotechnologické asociaci.
„Nemůžeme a nechceme spolupráci s Čínou zastavit navždy. Snažíme se společně s našimi partnery, s čínskou i švýcarskou vládou, hledat řešení,“ dodala.
Dalo by se dělat víc
Výzkum Číny je pro akademiky problémem po celém světě. Podle badatelů, které oslovil server Swissinfo, však Švýcarsko vyčnívá tím, že jim neposkytuje dostatečnou státní podporu. Čína je přitom druhou největší ekonomikou světa a její vliv roste, zejména v Asii a Africe. Zároveň patří mezi hlavní obchodní partnery Švýcarska. V roce 2013 obě země podepsaly dohodu o volném obchodu, první takovou dohodu mezi Čínou a evropským státem. Nyní jednají o její aktualizaci, která má obchodní vazby dále posílit.
Švýcarský akademický ekosystém se však jen zřídka zabývá asijskými politickými a ekonomickými strategiemi, včetně těch čínských, které „slouží jako klíčová znalostní centra pro rozhodování ve veřejném i soukromém sektoru“, napsala Granová ve spoluautorském komentáři zveřejněném serverem Swissinfo v roce 2025.
Granová se domnívá, že Švýcarsko naléhavě potřebuje vybudovat mnohem silnější akademickou expertizu v oblasti mezinárodních vztahů Asie, aby ochránilo svou ekonomickou konkurenceschopnost a účinnost zahraniční politiky.
Data zveřejněná SNSF ukazují, že vědecká spolupráce s Čínou se vrátila na úroveň naposledy zaznamenanou před patnácti lety. SNSF mezi lety 2015 a 2018 financovala v průměru sedmdesát společných výzkumných projektů s čínskými týmy ročně, zatímco v roce 2025 jich bylo třicet.
Jinde vznikají specializovaná centra
Granová říká, že Švýcarsko zaostává za zeměmi v Evropě a Severní Americe, pokud jde o akademické zaměření na asijské ekonomiky. Nemá žádné koordinované centrální výzkumné centrum zaměřené na Čínu.
Německo například hostí několik institucí, které propojují asijská studia s politologií a mezinárodními vztahy. Mercator Institute for China Studies (MERICS) se stal největším nezávislým evropským výzkumným institutem zaměřeným na současnou Čínu. V roce 2013 ho založila německá nadace Stiftung Mercator, která na jeho první desetiletí vyčlenila financování ve výši 33 milionů eur (zhruba 798,6 milionu korun). Jednotný údaj o švýcarských investicích do výzkumu Číny neexistuje.
Data SNSF ukazují, že výzkum financovaný ze švýcarských zdrojů dosáhl vrcholu mezi lety 2010 a 2020. Z téměř 280 grantů udělených v letech 1980 až 2025 připadla více než polovina právě na toto desetiletí.
V Itálii působí Torino World Affairs Institute (T.wai), který má silné výzkumné programy zaměřené na Asii. Ve Francii existují think tanky, jako je Francouzský institut mezinárodních vztahů (IFRI) a Institut pro mezinárodní a strategické vztahy (IRIS), které mají dobře etablovanou expertizu na Asii.
V roce 2019 zveřejnila organizace Human Rights Watch dvanáctibodový kodex chování pro univerzity po celém světě a jejich zaměstnance jako reakci na hrozby čínské vlády vůči akademické svobodě studentů a univerzit v zahraničí.
Organizace však uvedla, že „jen málo z nich podniklo kroky k ochraně akademické svobody před dlouhodobými problémy“, přičemž zmínila například zákazy víz pro akademiky zkoumající Čínu, sledování a autocenzuru na univerzitách. Pouze několik zemí zavedlo podpůrné politiky a mechanismy na pomoc akademikům, akademické svobodě a financování.
Od roku 2024 se německá vláda rozhodla poskytovat MERICS každoroční institucionální financování ve výši 500 tisíc eur (zhruba 12,1 milionu korun). Vlády Francie a Japonska podporují výzkumnou práci MERICS v rámci strategického partnerství. Sám MERICS uvádí, že má zhruba dvacet akademických výzkumníků ze sedmi evropských zemí, Číny, Singapuru, Austrálie a Spojených států. To z něj činí největší evropský institut věnovaný výhradně čínským studiím.
Švýcarská vláda podporu navyšovat neplánuje
Granová tvrdí, že švýcarská vláda by měla dělat víc. To zahrnuje financování zvláštních výzkumných programů zaměřených na sociální a humanitní vědy související s Čínou, zejména na zahraniční a bezpečnostní politiku, digitální transformaci a technologie. Mohla by také vyčlenit federální prostředky na posílení švýcarských průzkumů, archivů a databází alternativních datových zdrojů, které jsou shromažďovány mimo Čínu a nezávisle archivovány.
„Nepodporovat ty, kteří Čínu skutečně zkoumají, znamená pomáhat umlčet ty, kteří jí opravdu rozumějí,“ říká Jirouš. „Nakonec budete rozhodovat buď na základě informací od lidí s omezeným porozuměním Číně, nebo od těch, které uplácí Peking, případně na základě zkreslených informací způsobených vměšováním a obtěžováním ze strany Komunistické strany Číny,“ dodal.
„Ve Švýcarsku je veřejné financování výzkumu založeno na principu zdola nahoru a je stejně dostupné všem akademickým oborům,“ sdělil Swissinfo Federální státní sekretariát pro vzdělávání, výzkum a inovace (SERI). Federální vláda podle něj neupřednostňuje konkrétní tematické oblasti ani pro ně předem nevyčleňuje prostředky.
SERI zároveň uvedl, že švýcarská vláda v současnosti neplánuje zvýšit investice do akademického výzkumu v Číně ani výzkumu o Číně. Chce se místo toho zaměřit na posílení expertizy o Číně uvnitř federální správy.
Článek od Swissinfo.ch, poprvé byl publikován 19. června 2026 v 09:00 (SELČ).
Tento článek byl přeložen za pomoci umělé inteligence.
