Začínal v Československém rozhlase v roce 1962 a později přešel do Československé televize, kde pracoval 25 let.
Komentoval především lyžování, cyklistiku a gymnastiku, jeho hlas provázel i zábavné a soutěžní pořady.
Sám bavič s nekonvenčním humorem je mimo jiné otcem herce a rovněž baviče Michala Suchánka.
Rodák ze Sobotky neměl v životě na růžích ustláno, jeho dětství a dospívání poznamenala ztráta obou rodičů.
Když mu bylo devět let, přišel o otce, který padl na barikádách pouhý den před koncem války.
„Táta nás poslal z Prahy do Sobotky, aby nás uchránil. Když válka skončila, všichni se radovali, ale nám přivezli rakev,“ vzpomínal jednou.
O šest let později mu na rakovinu zemřela matka. Jeho bratr šel na medicínu, ale později osud zasáhl znovu – ve 40 letech zemřel při autonehodě.
Suchánek zkoušel po gymnáziu různé práce, pak mohl díky stipendiu studovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu.
Po škole učil tělocvik, věnoval se lidovému tanci a spolupracoval se Státním souborem písní a tanců.
Právě přátelé tanečníci mu poradili, aby zkusil konkurz na sportovního komentátora v Československém rozhlase.
A tak se zrodila jedna z nejvýraznějších osobností sportovní žurnalistiky. Po pár letech dostal nabídku z Československé televize. Dařilo se mu pracovně i v osobním životě.
Podílel se na sportovních přenosech z olympijských her v Sapporu, Innsbrucku, Moskvě či Soulu a z patnácti ročníků cyklistického Závodu míru.
Podle svých slov komentoval asi čtyři tisíce hodin sportovních přenosů. Moderoval i dětské soutěže pro školy, Zlatého slavíka a besedy s osobnostmi, jako byli Vladimír Menšík, Jiří Sovák nebo Zdeněk Troška.
Napsal také několik scénářů, podílel se i na knize českého flétnisty a pedagoga Václava Žilky Jak se dělá muzikant. Je autorem knih Odvrácená tvář sportu (2006) a 1500 sportovních tragédií (2001).
