Odchod z trhu práce často začíná ještě před dosažením důchodového věku, vyplývá z analýzy ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV), podle které čtyři z deseti osob nevstupují do důchodu ze stabilního zaměstnání. Až 27 procent seniorů ztrácí v posledních letech před důchodem kontakt s trhem práce. Právě u nich mohou podle analýzy vhodně nastavená opatření pomoci pracovní aktivitu prodloužit a zlepšit jejich situaci na pracovním trhu.
Autoři analýzy podotkli, že diskuse o budoucím nastavení důchodového systému se v tuzemsku dlouhodobě soustředí především na nastavení zákonného věku odchodu do důchodu, jeho výši či pravidla určující možnost jeho čerpání.
Právě debata o věku odchodu do penze zdejší politikou hýbe dlouhodobě. V současnosti se důchodový věk v Česku zvedá už řadu let u mužů o dva měsíce ročně a u žen obvykle o čtyři. Na 65 let se dostane ve 30. letech tohoto století. Podle reformy bývalé vlády Petra Fialy (ODS) má ovšem poté kvůli udržitelnosti penzí posouvání pokračovat o měsíc ročně na 67 let. V tomto věku by se tak šlo poprvé do penze za 31 let, tedy v roce 2057. Současný kabinet Andreje Babiše (ANO) ale ve svém programovém prohlášení slibuje zastropování důchodového věku na 65 letech.
Autoři analýzy ovšem zdůraznili, že ačkoliv je debata o zákonném věku odchodu do důchodu či jeho výši z hlediska fiskální udržitelnosti legitimní, sama o sobě neposkytuje obraz o tom, jakým způsobem lidé v závěru své ekonomické aktivity skutečně opouštějí pracovní trh.
Co z toho vyplývá? Dle autorů analýzy nelze datum přiznání starobního důchodu ztotožňovat s odchodem z pracovního trhu. Je tedy třeba si uvědomit, že lidé v předdůchodovém věku nejsou jednou homogenní skupinou. Zatímco část z nich pracuje až do bezprostřední blízkosti přiznání důchodu, u řady dalších dochází k utlumení pracovní aktivity již dříve, a to z různých důvodů, mezi které mohou patřit nezaměstnanost či zhoršující se zdravotní stav.
„Právě tento časový rozměr bývá v běžné debatě často upozaděn, přestože je z hlediska veřejné politiky zásadní: na veřejné příjmy a výdaje má jiný dopad situace, kdy člověk pracuje až do přiznání důchodu, a jiný situace, kdy z trhu práce fakticky odchází podstatně dříve, byť je důchod administrativně přiznán až později,“ zdůraznili autoři.
Podobně situaci okomentoval i ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO), podle něhož analýza ukazuje, že lidé v předdůchodovém věku nejsou jedna homogenní skupina. „Mají různé zdravotní možnosti, rodinné závazky, pracovní podmínky i šance uplatnit se na trhu práce. Proto nestačí dívat se jen na zákonný věk odchodu do důchodu a řešit ho plošně. Potřebujeme chytrá opatření, která budou více odpovídat skutečné situaci starších lidí a pomohou jim zůstat ekonomicky aktivní tam, kde je to možné,“ sdělil.
Demografie a nové výzvy
Autoři analýzy zároveň připomněli, že OECD v souvislosti s demografickým vývojem opakovaně upozorňuje, že prodlužování pracovního života bude pro Česko jednou z klíčových výzev příštích let. Tomu se věnovala i zpráva MPSV o stavu tuzemského důchodového systému a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci z roku 2024.
Její autoři upozorňují, že narůstá podíl osob ve věku 65 let a více, a naopak dětí ubývá. Demografické změny se mohou promítnout právě i do penzijního systému, jelikož věková struktura a její vývoj v čase je jedním ze základních faktorů, které systém ovlivňují. Rostoucí podíl penzistů, a naopak klesající podíl osob v produktivním věku, totiž vede k tomu, že stále menší skupina musí vydělávat na důchody stále rostoucí skupině, což logicky přináší pro celý systém řadu výzev. Během pouhých deseti let navíc začne do penze odcházet silná generace Husákových dětí.
Počet starobních důchodců v tuzemsku v posledních letech podle dat České správy sociálního zabezpečení neroste. Zatímco ke konci loňského roku jich bylo 2 346 030, ke konci roku 2023 pobíralo starobní důchod 2 371 241 osob. Zároveň je ovšem třeba dodat, že ke konci roku 2006 nebyly těchto osob ani dva miliony. Graf níže ukazuje také pokles počtu penzistů v letech 2020 a 2021. Ten dle zprávy MPSV z roku 2024 souvisel s epidemií covidu-19.
Ačkoliv čísla ukazují, že se počet starobních důchodců v posledních letech výrazněji nemění, je třeba uvést i další faktory. V loňském roce systém penzí skončil ve schodku 9,2 miliardy. V letošním roce sice MPSV po mnoha ztrátových letech očekává, že by měl systém skončit v plusu, avšak podle Seznam Zpráv může za pár dekád roční schodek českého penzijního systému nabobtnat až na tři sta miliard.
Důvodem je právě fakt, že počet ekonomicky aktivních osob, které do něj přispívají, bude klesat, zatímco počet příjemců bude přibývat. Vloni se v tuzemsku podle dat Českého statistického úřadu narodilo nejméně dětí v historii statistického zjišťování, které sahá až do roku 1785. Zatímco na začátku tisíciletí tak podle Seznam Zpráv na jednoho důchodce vycházeli čtyři aktivní lidé, zhruba okolo 2045 už to budou méně než dvě osoby.
Kdy lidé přestávají pracovat?
I z těchto důvodů analýza MPSV zkoumající motivace seniorů, kteří z pracovního trhu odchází předčasně, vznikla. Jak již bylo uvedeno, základním zjištěním materiálu je, že podstatná část osob nevstupuje do důchodu z plně stabilní pracovní pozice. Konkrétně jde o zhruba čtyřicet procent. Největší skupinu nicméně tvoří osoby se stabilní pracovní trajektorií až do důchodu, přičemž stabilní vazba na trh práce se dle analýzy pojí s vyššími relativními příjmy.
V případě stabilně pracujících osob logicky není hlavním tématem návrat na trh práce. Podstatná je ale podle autorů prevence zbytečně brzkého odchodu z něj. „Tato skupina ukazuje, že u velké části populace je možné udržet pracovní aktivitu až do důchodu. Politika zde může hrát podpůrnou roli zejména prostřednictvím flexibilnější organizace práce, úprav pracovního místa, snížení fyzické zátěže nebo včasného řešení zdravotních a pečovatelských omezení. Cílem není aktivace neaktivních osob, ale udržení pracovní vazby tam, kde již existuje,“ vysvětlili.
U druhé části vzorku má podle nich oslabení pracovní aktivity nejméně dvě odlišné podoby. Na jedné straně jde o osoby, které mimo trh práce zůstávají dlouhodobě, případně se na něm pohybují jen velmi okrajově. Tito lidé tvoří zhruba devět procent a vykazují velmi nízké relativní příjmy. Podle autorů se navíc u dlouhodobě nezaměstnaných objevuje vysoký podíl předčasných důchodů, což naznačuje, že v rámci této skupiny může předčasný odchod do penze sloužit jako ukončení dlouhodobě obtížné situace na trhu práce.
„Z hlediska politiky zaměstnanosti jde o skupinu, u níž je prostor pro standardní aktivaci v posledních letech před důchodem již výrazně omezený. Neznamená to, že pracovnímu odtržení těchto osob nebylo možné předcházet, ale že rozhodující okamžik pro intervenci pravděpodobně nastal dříve, než zachycuje pětileté předdůchodové období,“ stojí v analýze, podle které jsou navíc bariéry u těchto osob často kumulované. U části souvisejí se zhoršenou pracovní schopností, u jiných třeba s nízkou zaměstnatelností. „Aktivní politika zaměstnanosti zde proto nemůže snadno ‚dohnat‘ dříve neřešené problémy. Větší význam má cílená a koordinovaná podpora podle konkrétního typu znevýhodnění,“ doplnili autoři.
Druhou část skupiny, která nevstupuje do důchodu z plně stabilní pozice, poté tvoří lidé, kteří jsou ještě po většinu posledních pěti let před odchodem do penze ekonomicky aktivní, avšak v posledním roce až dvou u nich dochází k výraznému nárůstu nezaměstnanosti, pracovní neschopnosti, invalidity či dalších nepracovních stavů. Tyto osoby představují asi 27 procent.
„Právě u této skupiny se nejzřetelněji ukazuje, že faktický odchod z trhu práce často předchází formálnímu přiznání důchodu. Důchod zde není počátkem ekonomické neaktivity, ale spíše administrativním završením procesu, který začal již dříve,“ zdůraznili autoři, podle nichž zároveň osoby v této skupině využívají ve zvýšené míře předčasný důchod.
Tato skupina zároveň podle autorů představuje nejperspektivnější prostor pro intervenci politiky zaměstnanosti u seniorů v předdůchodovém věku. Včasná intervence může přispět k udržení zaměstnání, k omezení přechodu do dlouhodobé nezaměstnanosti nebo alespoň k oddálení definitivního odchodu z trhu práce.
„Klíčovým principem by mělo být dřívější zachycení rizika. Intervence by měly reagovat už na první signály narušení pracovní stability: ztrátu zaměstnání ve vyšším věku, opakovanou evidenci na úřadu práce, prodlužující se pracovní neschopnost, pokles pracovní intenzity nebo rostoucí pečovatelskou zátěž. V této fázi mohou mít smysl jak standardní nástroje, jako je individuální poradenství, rekvalifikace nebo zprostředkování zaměstnání, tak cílenější opatření: podpora mobility mezi profesemi, přechod na méně fyzicky náročnou práci, flexibilní a zkrácené úvazky, pracovní rehabilitace nebo koordinace se zaměstnavatelem,“ vyjmenovali autoři.
Nezaměstnanost jako most mezi prací a důchodem
Analýza podrobně zkoumá i to, proč vlastně k předčasnému odchodu z pracovního trhu u některých osob dochází. Jednou z příčin je nezaměstnanost, která se však v předdůchodovém věku neobjevuje jen jako důsledek ztráty zaměstnání, ale v některých případech též jako jakýsi most mezi prací a důchodem. Alespoň jednu evidenci nezaměstnanosti vykazuje v posledních pěti letech před odchodem do penze přibližně třicet procent osob. U více než pětiny lidí je pak tato evidence posledním pozorovaným stavem před přiznáním důchodu. Výrazně vyšší jsou tyto podíly u osob odcházejících do předčasné penze.
Autoři analýzy zároveň zdůrazňují důležitost načasování. Začátky evidence nezaměstnanosti se totiž nejčastěji objevují přibližně jedenáct až dvanáct měsíců před odchodem do důchodu. Co to znamená? „Tato doba odpovídá maximální délce vyplácení podpory v nezaměstnanosti, což naznačuje, že u části osob může evidence sloužit jako způsob finančního překlenutí posledního roku před důchodem,“ vysvětlují autoři. To tedy značí, že pro část lidí slouží nezaměstnanost jako odchodová strategie z trhu práce k finančnímu překlenutí před penzí.
Ne ve všech případech ovšem musí nezaměstnanost značit odchodovou strategii. Podle analýzy je jedním typů pozdní nezaměstnanosti taková, která nastává po delším období pracovní aktivity. V takových situacích je dle autorů šance na intervenci aktivní politiky zaměstnanosti.
„Ale zároveň je třeba jednat rychle: pokud se přechod do evidence odehraje až v posledním roce před důchodem, je aktivační prostor omezen a převáží logika ‚dofinancování‘ do důchodu. Pro tuto skupinu proto dává smysl posunout intervenci dříve, ideálně do okamžiku prvního signálu oslabení vazby na trh práce – například při opakované krátké nezaměstnanosti, při přechodu na kombinované statusy práce a práceneschopnosti nebo při prvním delším výpadku z práce,“ stojí v analýze.
Situace pečujících
Dalším důvodem, proč mohou lidé opouštět zaměstnání již před důchodem, je péče o blízkou osobu. Tu ze zkoumaného vzorku v průměru poskytuje přibližně deset procent žen a pět procent mužů. Podíl pečujících se podle analýzy zvyšuje zejména mezi čtvrtým a třetím rokem před důchodem. Je ovšem nutné doplnit, že péče nemusí automaticky značit okamžitý odchod z pracovního trhu. Většina pečujících ji totiž kombinuje s pracovní aktivitou. Konkrétně jde o 68 procent mužů a 63 procent žen.
„Časový vývoj zároveň ukazuje, že kombinace práce a péče roste zejména ve třetím až čtvrtém roce před důchodem. To může odrážet postupně vznikající potřebu péče v domácnosti, kterou se část osob nejprve snaží sladit s prací. V závěru sledovaného období se však část pečujících přesouvá do kombinace péče a nezaměstnanosti, což naznačuje, že dlouhodobější pečovatelská zátěž může u části osob přispívat k oslabení pracovní vazby,“ přiblížili autoři.
Podle nich zároveň i studie Evropské komise a OECD ukazují, že neformální péče, zejména u starších žen, snižuje pracovní participaci a zvyšuje riziko částečného či úplného odchodu z trhu práce. Tématu skloubení péče o blízké s prací se věnovala i analýza Centra ekonomických a tržních analýz pro projekt Neviditelní. Podle ní zaměstnance starší padesáti let zatěžuje péče o blízké a část z nich kvůli tomu z pracovního trhu zcela odchází. Výpadek zaměstnanců přitom podle analýzy přináší náklady i státu na neodvedených daních a pojistném. Starší lidé se navíc po období nezaměstnanosti jen obtížně na pracovní trh vracejí.
„Relevantní proto nejsou jen nástroje návratu do zaměstnání, ale především opatření umožňující pracovní aktivitu udržet – například flexibilní pracovní režimy, zkrácené úvazky, podpora neformálních pečujících nebo dostupnější odlehčovací a sociální služby,“ zdůraznili autoři analýzy MPSV s tím, že samotná motivace nemusí stačit, pokud není možné péči s prací prakticky sladit.
Pracovní neschopnost a zdravotní omezení
Dalším faktorem oslabení pracovní aktivity před důchodem mohou být zdravotní omezení. V posledních pěti letech před odchodem do penze je v pracovní neschopnosti průměrně 5,6 procenta řádných a 9,5 procenta předčasných důchodců, vyplývá z analýzy, podle které je navíc u předčasných důchodců patrné zvýšení nemocnosti oproti jejich dlouhodobému průměru zejména v období jednoho až dvou let před odchodem do penze.
Zároveň nejde jen o častější zahajování pracovních neschopností, ale také o jejich delší trvání. „V tomto období jsou pracovní neschopnosti u předčasných důchodců v průměru až o měsíc delší než u osob odcházejících do řádného důchodu. To naznačuje, že pracovní neschopnost v této skupině často neodráží jen krátkodobou nemoc, ale také déletrvající zdravotní omezení, které může oslabovat schopnost udržet zaměstnání až do řádného důchodového věku,“ popsali autoři.
Dominantní roli podle nich hrají onemocnění pohybového aparátu. Vůbec nejčastější diagnózou je bolest zad. Další významnou skupinu tvoří nemoci dýchacího ústrojí, které zahrnují třeba nachlazení, záněty krku a průdušek, chřipka či angína. S odstupem poté následují kardiovaskulární onemocnění.
Po skončení pracovní neschopnosti se osoby v drtivé většině případů vracejí do některé formy pracovní aktivity. Například u předčasných důchodců je ale podíl přechodů z pracovní neschopnosti do nezaměstnanosti vyšší, v průměru dosahuje 3,6 procenta a v posledním roce před odchodem do penze dokonce až třinácti procent.
Poznatky zjištěné v oblasti zdravotních omezení podle autorů analýzy z hlediska aktivní politiky zaměstnanosti naznačují význam včasné intervence u osob s opakovanou nebo prodlužující se pracovní neschopností, zejména u starších pracovníků směřujících k předčasnému důchodu. „Podpora návratu do zaměstnání, úpravy pracovního místa, rekvalifikace na méně fyzicky zatěžující pozice či koordinace se zdravotní a rehabilitační péčí mohou pomoci omezit přechody z nemoci do nezaměstnanosti a následné předčasné opouštění trhu práce,“ stojí v analýze.
Zásadní je určit, u koho je realistické pracovní aktivitu udržet
Její autoři na závěr uvedli, že z materiálu nevyplývá pouze potřeba zvýšit zaměstnanost starších osob obecně. „Důležitější je rozlišit, u koho je ještě realistické pracovní aktivitu udržet, u koho je třeba řešit hlubší bariéry a u koho může včasný zásah zabránit předčasnému odchodu z trhu práce. Pro tvůrce politik je tak podstatné nejen kolik osob odchází z práce před důchodem, ale především jakou cestou k tomuto odchodu dochází – a ve které fázi je tato cesta ještě ovlivnitelná,“ dodali.
Jak funguje zavádění zmíněných opatření v praxi? MPSV pro ČT24 uvedlo, že osobám v předdůchodovém věku je v rámci aktivní politiky zaměstnanosti věnována zvýšená pozornost a k jejich podpoře slouží jak finanční a motivační nástroje, tak opatření podporující jejich rozvoj. „Prioritou MPSV je především předcházet nezaměstnanosti starších osob prostřednictvím rekvalifikací a dalšího vzdělávání. Vedle nových programů na podporu individuálního i firemního vzdělávání pokračuje také projekt Věk není překážkou, z něhož lze financovat například rekvalifikace nebo vznik pracovních míst pro starší uchazeče prostřednictvím mzdových příspěvků,“ vysvětlil resort.
Ministerstvo zdůraznilo také důležitost rozvoje flexibilních forem práce i dalších opatření a zmínilo například slevy na pojistném pro pracovníky nad 55 let. „MPSV zároveň připravuje další opatření na podporu flexibilních úvazků a lepší sladění pracovního a pečovatelského života,“ doplnil resort, podle kterého starší zaměstnanci přinášejí cenné zkušenosti, loajalitu i stabilitu a vhodně nastavené pracovní podmínky jim umožňují zůstat déle ekonomicky aktivní a dále rozvíjet své dovednosti.
Opatření podporuje i KDU-ČSL
S důležitostí opatření, která navrhuje analýza, souhlasí i opoziční KDU-ČSL, jejíž představitel Marian Jurečka stál v minulém volebním období v čele MPSV. „Odpovědná sociální politika musí lidem pomáhat, aby mohli pracovat bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo aktuální životní situaci. Proto podporujeme zaměstnávání lidí starších 55 let, flexibilní pracovní úvazky, dostupné rekvalifikace, prevenci zdravotních omezení i pomoc lidem, kteří se obtížně vracejí na pracovní trh. Nestačí přitom pouze deklarovat podporu. Je nutné vytvářet konkrétní motivace pro zaměstnavatele a dostupnou pomoc pro zaměstnance,“ zdůraznil pro ČT24 Jurečka.
Podle exministra se v rámci resortu podařilo prosadit konkrétní opatření v oblasti zaměstnávaní starších lidí už pod jeho vedením. „Od února 2023 mohou zaměstnavatelé čerpat slevu na sociálním pojistném ve výši pěti procentních bodů za zaměstnance pracujícího na zkrácený úvazek v rozsahu osm až třicet hodin týdně,“ zmínil mimo jiné Jurečka, podle něhož pracovníci starší 55 let tvoří nejpočetnější skupinu zaměstnanců, na které je sleva uplatňována.
Nynější šéf poslaneckého klubu lidovců ovšem dodal, že pětiprocentní sleva se neukázala jako dostatečně silná motivace pro trvalou změnu, a proto strana předložila letos v lednu návrh na její zvýšení na deset procent. „U zaměstnanců pečujících o osobu ve III. nebo IV. stupni závislosti navrhujeme slevu ve výši dvaceti procent. Cílem je motivovat zaměstnavatele, aby ohrožené skupiny přijímali a udrželi v zaměstnání,“ doplnil Jurečka, který nicméně tvrdí, že vládní koalice projednání návrhu na plénu sněmovny oddaluje, přestože jde o opatření s přímým dopadem na desítky tisíc ohrožených zaměstnanců.
Návrhu lidovců už se však v březnu věnoval Babišův kabinet, který k němu schválil nesouhlasné stanovisko. Vláda podle něj sice podporuje zaměstnávání zranitelných skupin zaměstnanců, ale má pochybnosti, zda by navržený zákon skutečně vedl k dosažení navrhovateli sledovaného cíle. Nyní platná sleva totiž dle stanoviska nevede k vyššímu zapojení lidí do trhu práce, využívají ji především ti, kteří už zaměstnavatele mají.
Podle Jurečky jsou zásadní rekvalifikace, Juchelka hovoří o změnách
Bývalý ministr zmínil také podporu v nezaměstnanosti a rekvalifikace. „Novela zákona o zaměstnanosti zvýšila podporu v prvním období nezaměstnanosti na osmdesát procent předchozího příjmu. Stejná výše podpory platí také při rekvalifikaci, aby se lidem vyplatilo získat novou kvalifikaci a rychleji se vrátit do práce,“ uvedl.
Připomněl, že v minulém volebním období výrazně vzrostl počet lidí, kteří se do rekvalifikací zapojili. V první polovině letošního roku se však podle něj rozvoj rekvalifikací výrazně zpomalil. „Rekvalifikace jsou zásadní zejména proto, že digitalizace v příštích letech ovlivní významnou část pracovních míst,“ zdůraznil Jurečka.
Současný ministr práce a sociálních věcí Juchelka už na začátku letošního roku hovořil o možných změnách v oblasti rekvalifikací. „Každý zaměstnavatel by si rekvalifikace mohl řídit sám s tím, že by Úřad práce kontroloval a samozřejmě financoval z aktivní politiky zaměstnanosti přesně to, co podnikatelé potřebují. Za to by oni garantovali po nějakou dobu místo pro člověka, který bude rekvalifikován,“ popsal.
