Byli jsme hodně namlsaní. Po čistě českém wimbledonském finále si kdekdo představoval, že grandslamové žně budou pokračovat. Zvlášť, když médii proběhla zpráva, že se hlavní fáze US Open zúčastní hned 17 Čechů.
Už to je senzační zpráva a to i přesto, že po odhlášení Terezy Valentové těch českých vlaječek bylo nakonec 16.
Mám velkou radost, že se z kvalifikace protloukly takové hráčky jako Lucka Havlíčková nebo Gabriela Knutsonová. Pro ně je to velká vzpruha. Do stovky se pořádně zakousla i Darja Viďmanová, to jsou všechno pozitiva.
Na druhou stranu je tu krutá realita. Po třetím kole v New Yorku zůstala jen Linda Nosková. Myslel jsem, že k ní do druhého týdne ještě někdo proklouzne, ale nestalo se.
Asi jsem čekal malinko víc třeba od Báry Krejčíkové, která neměla špatný začátek betonové sezony, dokonce vyhrála titul v Athénách, ale přesun do Ameriky jí nesedl a projevilo se to i na grandslamu.
Kája Muchová šla kvůli operativnímu zákroku do US Open prakticky bez ostrého zápasu a po dvou snadných výhrách přišel náraz v podobě Emmy Navarrové. Američanka sice taky měla v poslední době své zdravotní problémy, ale byla to světová osmička, žádný nazdárek.
Jinou představu o grandslamovém výsledku asi měli i kluci Jakub Menšík nebo Jirka Lehečka. Jestli se chtějí někam posunout, třeba do první desítky, musejí hráče typu Learnera Tiena nebo Stefanose Tsitsipase porážet. Ale ani v jejich případě to nebyla úplná tragédie.
Po tom všem tedy buďme rádi za to, že opět můžeme oslavovat Lindu Noskovou, tentokrát za to, že je z ní už čtvrtfinalistka US Open.
Opět nám všem padá brada z toho, jak dokáže být v zápasech mentálně silná. Jak se umí oklepat, i když ztratí vyhraný set, nebo nepromění mečboly.
Tak silnou hlavu nemají holky v 25 nebo 30 letech, natož v jejích jednadvaceti.
Asi není potřeba si nalhávat, že Linda hraje v New Yorku aktuálně nejlepší tenis, přesto ale zvládá těžké okamžiky a já věřím, že jí to ještě může hodně pomoct třeba už ve čtvrtfinále proti Sabalenkové, protože ta ještě pořádné komplikace na turnaji nezažila.
Linda s tím umí pracovat. Asi to nebude donekonečna, někdy určitě ztratí i takový zápas, v kterém měla mečboly, ale zatím pořád funguje ta dávka sebevědomí, kterou načerpala ubojovaným finále Wimbledonu. A je obrovská zbraň, kterou momentálně tasí, když je potřeba.
Zároveň bych ale ocenil jednu věc. Nejen, že se Linda nesloží, ale zároveň umí reagovat, když vidí, že soupeřka hraje fantasticky. A to si pojďme říct, že tak Kosťuková vážně hrála. Byla všude, skvěle returnovala, Lindu nepustila k esu. Utkání celkově mělo vysokou úroveň.
A co udělala Linda, když to viděla? Začala víc chodit k síti, aby soupeřku dostala co nejrychleji pod tlak. Možná z toho neměla tolik bodů, kolik by chtěla, ale stejně to zkoušela, aby tu hru trochu nabourala, změnila a přidala něco navíc.
A právě proto bych se nedivil, kdyby se jí podařilo zdolat i Arynu Sabalenkovou ve čtvrtfinále. Běloruska se v New Yorku cítí samozřejmě jako doma, dvakrát po sobě tu vyhrála i teď jede naprosto neohroženě turnajem.
Navíc má na aktuální českou jedničku dobré vzpomínky, v Indian Wells ji naposledy úplně smázla. Ale pozor, teď ji čeká úplně jiná Linda než tehdy. Takovou ještě tváří v tvář nezažila.
Wimbledon mnohé změnil. Česká jednička působí vyrovnaně, vyklidněně, v posledních měsících našla způsob, jak se na velké grandslamové zápasy koncentrovat, jak nemít výkyvy, a ze světové jedničky určitě přehnaný respekt mít nebude.
Čeští kluci už mají volno a můžou pomalu myslet na Davis Cup. Když se člověk podívá, kolik amerických tenistů v New Yorku ještě hraje, jde ze zářijové bitvy celkem strach, ale podle mě to nemusí nic znamenat.
Už loni jsme viděli, co udělal s výběrem Tomáše Berdycha týden tréninku na Floridě. Strašně záleží, jak jim to společně sedne a jak se připraví. Bude to v úplně jiných podmínkách a před domácími fanoušky.
Samozřejmě, že to bude s Američany extrémně těžký zápas, to by byl i v případě, že by se Kuba Menšík s Jirkou Lehečkou naladili na US Open lépe.
Jsem zvědavý, jestli Berďa nechá stejnou nominaci, nebo do toho bude sahat. Popravdě Tomáš Macháč, který se vrací po zranění, v tuhle chvíli nemá singlovou úroveň na to, aby nastoupil. Ale není žádným tajemstvím, že se českému kapitánovi líbí mít ho v týmu kvůli případnému deblu s Menšou.
Sám Machy v rozhovorech po vyřazení v prvním kole US Open uznal, že ti dva jsou pro něj tak odskočení, že si na dvouhru ani nedělá naděje, ale že by byl rád součástí týmu.
Na druhou stranu, není teď moc jiných hráčů, kteří by ho mohli nahradit, takže ani já bych do toho už moc nesahal a soustředil se na to, jak se co nejlépe připravit na nabité Američany.
Už se zase mluví o divočině na US Open. Sabalenkové přivál vítr pod nos kouř z marihuany, v zápase Menšíka museli vyvádět prudícího fanouška, všude spousta připitých a hlučnějších fandů.
Letos je to 20 let, co jsem vyhrál juniorku US Open, pak jsem tam byl i coby trenér Jirky Veselého a přijde mi, že tyhle incidenty jsou tam častější a častější.
Někdo volá po tom, že by se s tím měl něco dělat, ale nějak mě nenapadá co? New York je celkově uvolněný, marihuana je tam od 21 let povolená, lidi se chodí na sport bavit a neumím si představit, že by tam někdo chodil s detektorem kouře, nebo by sekuriťáci kontrolovali, jestli už to někdo těch piv neměl moc.
V případě Menši to nejspíš byl nějaký sázkař, který se ho snažil rozhodit, byl hlučný, tak ho vyvedli. Ale to je věc, na kterou by se měli pořadatelé soustředit na všech grandslamech, nejen na US Open.
Na závěr bych vypíchl, s jakým tenisem se vrátil na okruh Carlos Alcaraz. Španěl skoro půl roku nehrál a teď je pro mě zase hlavní favorit na titul. Viděl jsem jeho poslední zápas s Tommy Paulem a hrál fantasticky, nezaváhal ani v klíčových míčích. Nebyla tam jediná slabá chvilka.
Zatímco u holek si můžeme říct, že tam je to naprosto otevřené, protože největší favoritky zůstaly, u chlapů se mi jeví Alcaraz jako jasný finálový účastník, pokud mu tedy tělo vydrží, a jde jen o to, kdo ho tam doplní.