K útoku došlo ve středu v ranních hodinách poblíž ruského ostrova Gogland, který leží přibližně 40 kilometrů jižně od Finska a 55 kilometrů severně od Estonska. Podle estonského ministra obrany Martina Herema došlo na ruském plavidle k výbuchu, po kterém loď zamířila do Petrohradu.
Finské ozbrojené síly rovněž potvrdily, že v oblasti zaznamenaly zásah ruské válečné lodi. Ukrajinská SBU následně na svém Telegramu uvedla, že útok provedla v rámci rozsáhlejší operace proti ruské ropné a přístavní infrastruktuře v Usť-Luze. Přesná příčina výbuchu ani rozsah škod však zatím nebyly nezávisle ověřeny.
Zasažená Naro-Fominsk patří do třídy Bujan-M, označované také jako projekt 21631. Jedná se o relativně malá raketová plavidla určená především k operacím v pobřežních vodách a na vnitrozemských vodních cestách. Rusko je využívá v Baltském, Černém i Kaspickém moři, přičemž exportní varianta projektu nese označení Tornado.
Celkem bylo dokončeno pouze 12 korvet této třídy. Naro-Fominsk byla jedenáctou z nich a do služby vstoupila v prosinci 2023. Hodnota podobných plavidel dosahuje miliard korun, přesná pořizovací cena konkrétní korvety však není veřejně doložena.
Palebná síla
Navzdory svým rozměrům disponuje Naro-Fominsk značnou palebnou silou. Její hlavní výzbroj tvoří osm vertikálních odpalovacích buněk systému 3S14, ze kterých lze odpalovat řízené střely Kalibr či protilodní střely Oniks.
Loď dále disponuje 100milimetrovým kanónem A-190-01, dvojicí šestihlavňových 30milimetrových kanónů v systému AK-630M-2 Duet a dvěma odpalovacími zařízeními systému 3M47 Gibka pro protiletadlové střely Igla. Výzbroj doplňují dva 14,5milimetrové kulomety.
Plavidlo měří 74 metrů, má výtlak 949 tun a posádku tvoří až 52 námořníků. Kromě výzbroje je vybaveno také radary pro sledování vzdušných a námořních cílů.
Ukrajina má přitom s útoky na ruské válečné lodě značné zkušenosti. Nejvýznamnějšího úspěchu dosáhla již v dubnu 2022, kdy se jí podařilo potopit raketový křižník Moskva, tehdejší vlajkovou loď ruské Černomořské flotily.
Požár, mlží Rusové
Plavidlo dlouhé 186 metrů a s výtlakem přes 12 tisíc tun bylo zasaženo 13. dubna dvěma ukrajinskými protilodními střelami R-360 Neptun. Následující den se při pokusu o odtažení do přístavu potopilo. Rusko původně tvrdilo, že příčinou zkázy byl požár a následný výbuch munice, zásah ukrajinskými střelami však později potvrdili také představitelé amerického ministerstva obrany.
Potopení křižníku Moskva představovalo pro ruské námořnictvo mimořádně citlivou vojenskou i symbolickou ztrátu. Jednalo se o jednu z největších válečných lodí potopených v bojové akci od druhé světové války.
Ukrajina následně pokračovala v útocích na další plavidla, přičemž vedle protilodních střel Neptun začala stále intenzivněji využívat také námořní bezpilotní prostředky. V únoru 2024 tak ukrajinské námořní drony Magura V5 potopily ruskou výsadkovou loď Cezar Kunikov.
O několik týdnů později stejný typ dronů zničil podle ukrajinské vojenské rozvědky také hlídkovou loď Sergej Kotov. V březnu téhož roku Ukrajina oznámila rovněž zásah výsadkové lodi Kosťantyn Olšanskyj střelou Neptun. Rozsah jejího poškození nebyl nezávisle potvrzen.
Pokračující ukrajinské útoky postupně donutily Rusko stáhnout značnou část Černomořské flotily z její tradiční základny v okupovaném Sevastopolu do přístavu Novorossijsk na ruském pobřeží Černého moře a dalších východněji položených přístavů. Přesun byl zachycen na satelitních snímcích a v říjnu 2024 jej připustil také ruský představitel Dmitrij Rogozin.
Ten uvedl, že velká válečná plavidla se kvůli ukrajinským námořním dronům stala snadnými cíli. Rusko tak bylo nuceno omezit přítomnost svých nejcennějších lodí v západní části Černého moře, přestože si zachovalo schopnost odpalovat řízené střely na ukrajinské území i z nových základen, které pravidelně terorizují ukrajinské civilisty.