Tvrzení o přípravě pozemní invaze se zatím nepodařilo nezávisle potvrdit. Washington Post nicméně tento týden napsal, že Pentagon připravuje další výrazné posílení amerických sil na Blízkém východě pro případ, že se Donald Trump rozhodne vojenské operace proti Íránu znovu rozšířit.
Tripi spojuje prezidentovy údajné úvahy s listopadovými volbami do Kongresu. Podle něj může Trump dojít k závěru, že po volbách nebude mít „co ztratit“.
Současné průzkumy ukazují, že favority v souboji o Sněmovnu reprezentantů, kde mají momentálně republikáni těsnou většinu křesel, jsou demokraté. Boj o Senát, kde mají republikáni většinu 53:47, zůstává podstatně otevřenější.
Reuters nicméně tento týden uvedl, že průzkumy necelých pět týdnů před dnem voleb ukazují, že „demokraté jsou konkurenceschopní v 10 státech, které Trump v roce 2024 vyhrál dvouciferným rozdílem“. To ukazuje, že demokraté posilují i v některých tradičně republikánských státech.
Posilování v regionu
Napětí zároveň doprovází výrazné posilování amerických sil v regionu. Letadlová loď USS Theodore Roosevelt vyplula 27. září ze San Diega a míří do oblasti působnosti amerického Centrálního velitelství.
Doprovází ji křižník, torpédoborce a další podpůrné síly. Její letecké křídlo zahrnuje mimo jiné stíhačky páté generace F-35C, letouny F/A-18E/F Super Hornet a stroje elektronického boje EA-18G Growler.
Krátce poté vyplula také obojživelná skupina USS Makin Island s 13. expediční jednotkou námořní pěchoty. Na třech lodích působí přibližně 2 200 mariňáků a další zhruba dva tisíce námořníků. Skupina disponuje mimo jiné letouny F-35B Lightning II, konvertoplány MV-22B Osprey a bitevními vrtulníky AH-1Z Viper. Právě tato formace má schopnost provádět vyloďovací a další expediční operace.
Nové síly mohou zvýšit americkou vojenskou přítomnost na Blízkém východě o zhruba 10 tisíc lidí. V regionu se už nyní nachází více než 50 000 amerických vojáků. Mezi jejich nejdůležitější základny patří katarská Al-Udeid, která slouží jako klíčové velitelské a letecké centrum. Po příchodu nových jednotek může americká přítomnost překročit 60 000 vojáků.
„Prst na spoušti“
Na americké přesuny reagoval také Írán, informovala o tom například íránská agentura MNA. Revoluční gardy uvedly, že jejich ozbrojené síly mají „prst na spoušti“ a případný nový americký nebo izraelský útok vyvolá tvrdší odpověď než předchozí střety.
Teherán v posledních týdnech připravuje širší možnosti odvety, která by mohla zasáhnout americké síly i spojence Washingtonu v regionu.
Stále však zdaleka není jisté, že Washington skutečně plánuje rozsáhlou pozemní invazi. Podobné spekulace se objevily už krátce po zahájení operace Epic Fury na konci února 2026.
Trump tehdy kontaktoval kurdské představitele a Spojené státy zkoumaly možnosti využití íránských kurdských opozičních skupin. Prezident ale následně veřejně prohlásil, že jejich vstup do války nechce. Zprávy, že už existoval konkrétní americký plán kurdské invaze, se nepotvrdily.
Pokud by Trump skutečně rozhodl o nasazení pozemních sil, nemuselo by jít o pokus o obsazení Teheránu a celého Íránu. Omezená operace by teoreticky mohla mířit například proti strategickým bodům na pobřeží nebo ostrovu Charg, kde leží klíčový íránský ropný terminál. Další významnou oblast představuje okolí přístavu Bandar Abbás a Hormuzského průlivu.
Náročné bojiště
Plnohodnotná invaze hluboko do Íránu by však vyžadovala řádově větší síly. Podle organizace GlobalSecurity.org při invazi do Iráku v roce 2003 Spojené státy a jejich spojenci pro počáteční tažení disponovaly zhruba 180 tisíci až 200 tisíci vojáky.
Írán by představoval výrazně náročnější bojiště. Americká vojenská historie potvrzuje, že hlavní invazní síly v Iráku tvořily americké a britské jednotky, doplněné menšími australskými a polskými kontingenty.
Íránu navíc nahrává jeho geografie. Na západě se stovky kilometrů táhne mohutné pohoří Zagros, které omezuje počet vhodných tras pro těžké mechanizované jednotky. Silnice vedou údolími a průsmyky, kde může obránce postupující kolony podstatně snadněji zpomalovat a napadat.
Ani útok z jihu by problém nevyřešil. Americké jednotky by po překonání pobřeží musely postupovat přes rozsáhlé suché oblasti a další horská pásma hluboko do vnitrozemí. Írán má rozlohu přibližně 1,65 milionu kilometrů čtverečních, tedy téměř čtyřnásobek rozlohy Iráku.
Mimořádně složitou operaci by představoval také případný postup na Teherán. Hlavní město leží hluboko ve vnitrozemí přímo pod pohořím Alborz a americká armáda by k němu musela udržovat stovky kilometrů dlouhé zásobovací trasy.
Poslední zásadní problém představuje velikost země a její populace. Podle informační služby EBSCO má Írán má přes 90 milionů obyvatel, zatímco Irák jich měl při invazi v roce 2003 přibližně 25 milionů. Porazit pravidelné ozbrojené síly by proto představovalo pouze první část problému. Dlouhodobá okupace a kontrola tak rozsáhlé a lidnaté země by vyžadovala obrovské množství vojáků, zásob i finančních prostředků.