V létě roku 2001 se Lenka Tučková a bratři Michal a Jan Pavelkovi vydali na cestu, která se měla stát dalším z jejich společných dobrodružství. Všichni tři byli zkušení cestovatelé a pobyt v náročných horských podmínkách pro ně nepředstavoval nic neobvyklého. Tentokrát si vybrali oblast, která patří k nejdivočejším a nejméně přístupným místům Balkánu – albánské Prokleté hory.
Pohoří rozkládající se na pomezí Albánie, Kosova a Černé Hory je známé nejen mimořádně krásnou přírodou, ale také komplikovanou historií a dlouhodobou izolací. Na začátku nového tisíciletí navíc šlo o region, který byl pro zahraniční cestovatele stále jen málo probádaný.
Rodinám přitom mladí lidé neprozradili, kam skutečně míří. Aby své blízké zbytečně neznepokojovali, uvedli, že jedou do Rumunska, které už v minulosti navštívili. O plánované cestě do Albánie věděli jen oni sami.
Podle dostupných informací překročili 7. srpna 2001 albánské hranice na přechodu Božaj. Jejich plánem bylo projet zemi od severu k jihu a navštívit mimo jiné historická města Krujë a Gjirokastër. Poté však jejich stopa náhle mizí.
Když se ani po několika týdnech nevrátili domů, obrátily se rodiny studentů na úřady. Rozběhlo se pátrání, do kterého se zapojila česká policie, ministerstvo zahraničí i dobrovolníci ochotní vyrazit do Albánie na vlastní náklady.
„Kdo by něco řekl, skončil by hodně špatně“
Jednu z nejvýznamnějších pátracích výprav vedl Petr Kubásek. Jeho tým se dostal až do horské vesnice Theth, která leží hluboko v Prokletých horách. Právě tam se podařilo získat poslední známé svědectví o pohybu trojice.
Místní učitelka Mira podle pátračů potvrdila, že české studenty skutečně viděla. Měli přespávat nedaleko říčky poblíž vesnice. Tím však všechny ověřené informace končí. Další stopu se už nikdy nalézt nepodařilo.
Ještě znepokojivější bylo podle účastníků pátrání chování místních obyvatel. Zatímco učitelka byla ochotná hovořit, ostatní vesničané se prý jakýmkoliv otázkám vyhýbali. Petr Kubásek později uvedl, že nabyl přesvědčení, že lidé v oblasti o osudu Čechů něco věděli, ale báli se promluvit. „Kdo by něco řekl, skončil by hodně špatně,“ citoval jeho vyjádření server Novinky.cz.
Důvodů k obavám mohlo být podle některých svědectví více. Policisté obeznámení s poměry v regionu tehdy popisovali oblast jako místo, kde se pohybovaly ozbrojené skupiny a kde měly probíhat nelegální aktivity včetně pěstování konopí, skladování kradených zbraní nebo obchodování s lidmi.
Objevila se proto hypotéza, že trojice mohla během své cesty zahlédnout něco, co vidět neměla. Mladí Češi navíc cestovali s kvalitní fotografickou technikou a pohybovali se v místech, kam se zahraniční turisté tehdy dostávali jen výjimečně.
Případem se později zabýval také spisovatel Josef H. Urban. Během svého pátrání zjistil informace, podle nichž byla učitelka Mira po kontaktu s českou výpravou zavražděna. Její vrah, muž jménem Micun Carku, měl být podle dostupných zjištění ve spojení se zmizelými studenty a údajně se jim nabízel jako průvodce.
Ani tato zjištění však nepřinesla odpověď na otázku, co se v létě roku 2001 skutečně odehrálo.
Možnost, že by se tři zkušení cestovatelé jednoduše ztratili v horském terénu, se mnoha lidem jeví jako nepravděpodobná. Po případné nehodě by se totiž s odstupem let pravděpodobně našly alespoň nějaké stopy. Žádné jednoznačné důkazy však dosud neexistují a žádná z teorií nebyla potvrzena.
Po pětadvaceti letech tak zůstává případ Lenky Tučkové a bratrů Jana a Michala Pavelkových jednou z největších nevyřešených českých záhad posledních desetiletí. Známe jejich poslední ověřenou zastávku, víme, kde byli naposledy spatřeni, a známe i některé okolnosti tehdejšího pátrání. Chybí však to nejdůležitější: odpověď na otázku, co se trojici mladých lidí v Prokletých horách skutečně stalo.
Video: Všechny záhady vysvětlit neumíme, říká badatel Jaroslav Mareš
Zdroj: Novinky.cz, Seznam Zprávy, CNN Prima News
