Dovolená u Středozemního moře nemusí znamenat jen slunce a koupání. V posledních letech se stále častěji objevují zprávy o zvýšeném výskytu medúz, které mohou znepříjemnit pobyt turistům.
Odborníci ale upozorňují, že nejde o trvalé „zamoření“ celého Středomoří. Medúzy se objevují v závislosti na počasí, mořských proudech, teplotě vody i množství potravy a jejich výskyt se může během několika dnů výrazně změnit.
Proč medúz přibývá?
Vědci mluví spíše o takzvaných „bloomech“, tedy obdobích hromadného výskytu medúz. Na jejich vzniku se podílí několik faktorů. Teplejší moře prodlužuje období rozmnožování některých druhů, mořské proudy je přinášejí blíže ke břehům a svou roli může hrát také nadměrný rybolov nebo úbytek přirozených predátorů, například mořských želv.
Přesto nelze říci, že by medúz každoročně přibývalo ve všech částech Středozemního moře stejně – situace se výrazně liší podle regionu i konkrétní sezony.
„Ve Středozemním moři se medúzy vyskytovaly vždycky. S postupným oteplováním vody se sem ale šíří některé teplomilnější druhy z Rudého moře. Říká se tomu lessepsiánská migrace, tedy migrace přes Suezský průplav,“ vysvětluje zooložka Lucie Juřičková z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Podle ní se zatím největší obavy týkají především východního Středomoří. „Nejnebezpečnější je zřejmě medúza kočovná Rhopilema nomadica, která může mít průměr zvonu kolem půl metru. Je celá bílá a obrovská, zatím se vyskytuje pouze na východě Středozemního moře, ale nejspíš se bude dál šířit. Je silně žahavá a vzhledem ke své velikosti může být pro člověka nebezpečná,“ upozorňuje odbornice.
Dalším druhem, který se do Středomoří šíří z Rudého moře, je kořenoústka Cassiopea andromeda. „Vyskytuje se hlavně v přístavech a člověkem ovlivněných lokalitách, opět především na východě Středomoří. Je velká a žahavá,“ dodává Juřičková.
Největší problém představuje světélkující medúza
Za většinu bolestivých požahání ve Středozemním moři je zodpovědná talířovka svítivá (Pelagia noctiluca), známá také jako světélkující nebo fialová medúza. Patří mezi nejžahavější druhy, se kterými se turisté mohou setkat. „Talířovka svítivá je poměrně malá, průsvitná a růžově zbarvená. Má velmi dlouhá žahavá chapadla, která člověk snadno přehlédne a může se pak požahat,“ říká Juřičková.
Její žahavé buňky se nenacházejí pouze na chapadlech, ale také na samotném zvonu. Dotyk proto může být bolestivý prakticky s jakoukoli částí těla medúzy. Žahnutí způsobuje intenzivní pálení, zarudnutí, otok a někdy i puchýře. U citlivějších lidí se může objevit silnější alergická reakce vyžadující lékařské ošetření.
Jak poznat nebezpečnou talířovku:
-
má růžovou až fialovou barvu,
-
zvon je posetý drobnými tmavšími bradavičkami,
-
z těla visí dlouhá tenká chapadla, která mohou měřit i několik metrů,
-
dorůstá přibližně pěti až dvanácti centimetrů.
Medúzy, které většinou nebezpečné nejsou
Ne každá medúza představuje pro člověka riziko. Kořenoústka plicnatá (Rhizostoma pulmo) je velká bělavá medúza s nápadným fialovým lemem zvonu a chapadel. Může dosahovat průměru až několika desítek centimetrů, ale pro člověka nepředstavuje významné nebezpečí.
Velmi známá je také kořenoústka hrbolatá (Cotylorhiza tuberculata), které se přezdívá „medúza volské oko“ nebo „smažené vejce“. Má žlutohnědý střed a světlejší okraj zvonu a bývá jednou z nejfotografovanějších medúz ve Středomoří. „Tyto dva největší původní druhy jsou krásné velké medúzy, na které si můžete klidně sáhnout a nic vám neudělají. Jen pak není dobrý nápad promnout si oko nebo si sáhnout na jiné citlivé partie těla,“ říká s úsměvem zooložka.
Co dělat po požahání
-
opusťte vodu,
-
pokud na kůži zůstala chapadla, odstraňte je pomocí ručníku nebo jiného předmětu, nikdy ne holou rukou,
-
postižené místo zahřívejte co nejteplejší vodou, kterou snesete, případně použijte fén,
-
při silné alergické reakci nebo potížích s dýcháním okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.
Jak velké nebezpečí medúzy skutečně představují?
Podle odborníků bývají obavy turistů často větší než skutečné riziko. „Požahat se samozřejmě můžete, ale koncentrace medúz obvykle nebývá tak vysoká, takže je to spíš otázka smůly. Někdy se ale stane, že mořské proudy nebo bouřky připlaví ke břehu větší množství medúz a pak vzniká panika,“ vysvětluje Juřičková.
Dodává, že ani v Chorvatsku nebo dalších částech Jadranu nehrozí scénáře známé z tropických oblastí. „Žádná medúza ve Středozemním moři člověka nezabije, i když některé druhy mohou způsobit velmi bolestivé požahání a následné jizvy, které se hojí i několik týdnů,“ říká odbornice.
Kdy do vody nevstupovat
Pokud u břehu spatříte několik medúz stejného druhu, je pravděpodobné, že se v okolí nachází větší množství dalších jedinců. Po silném větru nebo změně mořských proudů se mohou během několika hodin dostat až k plážím. Na mnoha středomořských plážích proto fungují varovné systémy.
Pokud plavčíci upozorňují na výskyt medúz nebo je vyvěšena příslušná vlajka, vyplatí se doporučení respektovat. „Jed je termolabilní, takže se vyšší teplotou neutralizuje. Pokud člověk není alergik, většinou není nutné vyhledávat lékaře,“ vysvětluje Juřičková. Pozor také na mrtvé medúzy vyplavené na pláž. Jejich žahavé buňky mohou zůstat aktivní ještě několik hodin až dní po uhynutí.
Medúzy jsou důležitou součástí moře
Přestože jejich výskyt může turistům komplikovat dovolenou, medúzy jsou přirozenou součástí mořských ekosystémů. Slouží jako potrava některým rybám i mořským želvám a zároveň pomáhají regulovat populace planktonu. Odborníci proto upozorňují, že cílem není jejich likvidace, ale lepší monitoring výskytu a informování veřejnosti.
A podle Juřičkové není důvod, aby se turisté kvůli medúzám Středozemnímu moři vyhýbali. „Žádné období, kdy by bylo riziko výrazně vyšší, neexistuje. Jezděte k moři a nenechte si jej znechutit poplašnými zprávami,“ uzavírá zooložka.
Video: Nejjedovatější tvor světa, kouzelné i světélkující. Na pražské Pankráci se otevřelo Meduzárium. Projděte si ho s kamerou Aktuálně.cz.
Zdroj: autorský článek
