Toulaví psi byli v Turecku vždy zvláštním symbolem. Byli nejen zvířaty bez domova, ale součástí každodenního života – polehávali před obchody, doprovázeli děti cestou do školy, odpočívali na náměstích a obyvatelé čtvrtí je často krmili a znali je podle jména. Stejně jako toulavé kočky byli neodmyslitelnou součástí ulic Istanbulu, Ankary i menších měst. Jenže vztah země ke svým pouličním psům se v posledních letech začal dramaticky měnit.
Ještě před zahájením summitu NATO v Ankaře se objevily informace, že tamní policie vyzvala městské úřady k odchytu toulavých psů v okolí tras, kudy budou projíždět zahraniční delegace, v blízkosti letišť, hotelů a míst konání akcí. Oficiálním důvodem byla snaha zabránit narušení summitu a zajistit bezpečnost účastníků.
Pro ochránce zvířat ale jde o další důkaz širšího trendu: psi, které obyvatelé po generace považovali za součást turecké identity, se v posledních letech stali problémem, který má být odstraněn z očí veřejnosti.
Léčba, sterilizace a rehabilitace
Turecké úřady opakovaně zdůrazňují, že nejde o likvidaci zvířat. Podle poradce ministra vnitra Ahmeta Yavuza Karacy se už v rámci celostátní kampaně podařilo odchytit přibližně 1,2 milionu toulavých psů – podle něj asi 78 procent odhadované populace.
Odchycení psi podle něj míří do útulků nebo do oblastí, které označuje jako přirozená životní místa. Zvířata procházejí léčbou, sterilizací a rehabilitací.
Úřady odmítají tvrzení, že by v útulcích probíhalo nezákonné zabíjení. Eutanazie má být podle nich povolena pouze v případech stanovených zákonem, například u zvířat s nevyléčitelnou nemocí nebo nebezpečným agresivním chováním. „Podmínky pro eutanazii jsou jasně definovány v zákoně. Kromě těchto případů v našich útulcích žádná taková praxe neexistuje,“ řekl Karaca.
Realita ale podle aktivistů vypadá jinak.
Zákon, který rozdělil Turecko
Kořeny současné krize sahají ke kontroverznímu zákonu z roku 2024, který měl vyřešit dlouhodobý problém s miliony toulavých psů. Vláda argumentovala obavami z útoků, dopravních nehod a šíření vztekliny.
Zlomovým momentem se stal rok 2025. Tehdy v březnu ve městě Konya zemřela dvouletá Rana El Selciová, kterou napadla smečka toulavých psů. Její smrt vyvolala v Turecku vlnu emocí a dodala nový impuls snaze dostat miliony pouličních psů pod kontrolu státu.
Nová legislativa tak ukládá obcím povinnost psy z ulic odchytit, umístit do útulků, očkovat, sterilizovat a hledat jim nové domovy. Starostům, kteří nesplní tyto povinnosti, hrozí až dva roky vězení.
Právě tady ale začíná největší spor. Turecko nemá dostatečnou infrastrukturu, která by tak rozsáhlý plán umožnila. V zemi funguje zhruba 322 útulků s kapacitou přibližně 105 tisíc míst – tedy pro zlomek zvířat, která by v nich měla skončit. „Protože v útulcích není dostatek místa – a v Turecku je útulků jen velmi málo –, otevřela se tím cesta k zabíjení ,“ řekla veterinářka Türkan Ceylanová. „My, aktivisté za práva zvířat, velmi dobře víme, že to znamená smrt,“ dodala.
„Zákon o masakru“
Odpůrci legislativy zákonu přezdívají „zákon o masakru“. Tvrdí, že v zemi, která nemá dostatek útulků ani prostředků na péči o miliony zvířat, může povinný odchyt skončit tragicky. „Obce říkají, že budou psy sbírat z ulic, ale rozhodně není kapacita na všechny z nich,“ upozorňuje Nilgül Sayarová, která vede neziskový útulek pro psy nedaleko Istanbulu.
„Skupina psů bude sebrána a ponechána v útulku. Pokud si je nikdo během stanovené doby neadoptuje, existuje obava, že budou uspáni,“ říká Sayarová. Podle ní jsou nejvíce ohrožení staří, nemocní nebo velcí psi, pro které se nové domovy hledají jen obtížně. „Místo soucitných a dlouhodobých řešení, jako je sterilizace, tento zákon upřednostňuje masové zabíjení,“ přidala se organizace SPCA.
Podobně varuje i Turecká federace práv zvířat Haytap. „Sběr už není jen činnost. Stává se názvem katastrofy,“ uvedla organizace s tím, že při současné kapacitě útulků hrozí hladovění, nemoci a nekontrolované zabíjení.
Vláda tato obvinění odmítá a tvrdí, že zákon má chránit jak lidi, tak samotná zvířata.
Související
Psi hledají cestu ven
Krize se odrazila také v rostoucím zájmu o adopce v zahraničí. Nilgül Sayarová říká, že její organizace v minulosti poslala stovky psů do nových domovů mimo Turecko. Po přijetí zákona ale počet zájemců výrazně vzrostl.
„Máme kolem dvaceti až pětadvaceti psů připravených k odletu,“ říká Sayarová. „Lidé se nám stále ozývají. Doufám, že brzy pošleme další psy do dobrých domovů.“
Přesto není cesta jednoduchá. Pes, který má odcestovat do Evropské unie, potřebuje očkování, dokumenty a splnit řadu veterinárních podmínek. Celý proces může trvat několik měsíců a stát kolem tisíce eur.
Pro mnoho aktivistů ale není řešením přesouvat turecké psy do zahraničí. Tvrdí, že problém musí vyřešit samotné Turecko – především rozsáhlou kastrační kampaní, vzděláváním obyvatel a podporou adopcí.
VIDEO: Nejstaršímu psovi na světě je 31 let. Bobi chodí na procházky a chutná mu lidské jídlo.
Zdroje: The Time, Associated Press, Turkish Minute, SPCA, Reuters
