Rakouští archeologové popsali zvláštní hrob z dob, kdy byla Vídeň velkým římským vojenským táborem. Více než stovka mužských těl měla na sobě stopy zranění z boje, významná část útoků přitom mířila pod jejich pás.
Před dvěma roky našli archeologové pod vídeňským fotbalovým hřištěm hromadný hrob z doby Římské říše. Už první pohled na tisíce kostí naznačoval, že jde o výjimečný objev, teď vědci popsali, jak moc.
Netradiční je už rozsah nálezu. Podle analýzy v hrobě leželo celkem 129 mužských těl, zřejmě z prvního nebo druhého století našeho letopočtu. Do jámy byli nejspíš jen naházení, ostatky jsou v ní totiž značně neuspořádané. U těl nebyly uložené žádné pohřební artefakty, jen zbraně. Asi dvě třetiny těl těchto mladých mužů (nejmladší měl osmnáct let, nejstarší kolem pětatřiceti) měly na sobě nějaké stopy násilí – a co je unikátní, velké množství jich bylo soustředěné do oblasti třísel.
Co to může znamenat
Archeologové, kteří nález zkoumají, pracují s hypotézou, že šlo o vojáky, kteří zahynuli kvůli bitvě nebo jiné formě hromadného násilí. Problém je, že podle historických dokladů se zde žádná tak velká bitva v té době odehrát neměla. Vindobona, jak se tehdy toto římské vojenské město nazývalo, sice zažilo potyček s Germány v rámci markomanských válek víc než dost a jsou dobře zaznamenané, žádná ale nesouvisí s místem hrobu.
Archeologové věnovali hodně pozornosti právě výše popsaným bodnutím do třísel a rozkroků. Na tělech sice bylo stop po zranění více, ale ta bodná směřovala právě do středů těl, zatímco sečné a drtivé údery byly rozprostřené po celém těle.
Vědci předpokládají, že tato bodnutí v tak vysoké koncentraci mohla mít jedinou příčinu. Jednalo se zřejmě o útoky směrem odspodu, takže mrtvá těla asi patřila jezdcům na koních. Jejich vrahové je zabili buď bodnutím kopí zespoda, anebo ze stejného místa vrženým oštěpem. Druhá možnost je přitom pravděpodobnější, protože znamenala pro útočníka menší riziko. Cílem zřejmě nebyl rozkrok sám o sobě, ale to, že tato oblast těla byla hůř chráněná zbrojí.
Jeden z nálezů pak tyto úvahy potvrdil – u jednoho vojáka totiž archeologové našli hrot kopí nebo oštěpu hluboko zaražený do pánve. Současně to naznačuje, že útočníci museli své oběti docela dobře znát, už jen proto, že dokázali tak dobře využít slabin jejich brnění.
Pestrý původ
V současné době ani není jasné, ke komu tito mrtví vojáci patřili. Mohli to být Římané, mohli to být Germáni z nějakého tehdejšího kmene, ale hrob může dokonce skrývat i ostatky obou skupin. Archeologové zatím dokázali udělat testy DNA jen u 25 těl – u těch našli velmi pestrý původ. Mladí válečníci pocházeli z jihu Evropy, severu dnešní Itálie, ale také z východního Středomoří, a dokonce i ze severu Arabského poloostrova. To by naznačovalo, že tato konkrétní těla patřila „Římanům“, tedy nějakým jednotkám římských legií.
Tato genetická analýza byla první, ale rozhodně ne poslední. Vědci v ní chtějí pokračovat, a to jak u dalších těl, tak i do většího detailu. Moderní nástroje, jimiž dnes archeologové disponují, totiž umožňují určit nejen místo původu, ale také zdravotní stav, způsob života i stravu, jakou se daný jedinec živil.
