V baseballové MLB platí pravidlo, podle kterého může hráč vetovat jakoukoliv výměnu, pokud v lize odehrál deset let, z toho pět v jednom klubu. To se povede málokomu.
Souběžně s tím existují i běžné smluvní doložky o nevyměnitelnosti. Nicméně na ně dosáhne jen pár desítek hráčů.
V NFL, lize amerického fotbalu, je těchto vyvolených ještě méně a v basketbalové NBA se téměř nevyskytují.
Kontrast s NHL hned praští do očí. Ve slavné hokejové lize mají nějakou formu klauzule o nevyměnitelnosti nízké stovky (!) hráčů. Časopis Forbes nedávno přišel s číslem 245.
Jsou mezi nimi i Češi. Třeba David Pastrňák z Bostonu se v příštích dvou sezonách může opřít o nejžádanější podobu této výhody, tzv. no-movement clause. Ta na rozdíl od „no-trade clause“ zakazuje bez souhlasu hráče nejen výměnu, ale i přesun na farmu.
Ve zbylých třech letech kontraktu pak ochrana bude polevovat. Nejdřív si hvězdný Čech vybere osm klubů, kam by byl ochoten odejít, pak deset. A nakonec odevzdá seznam deseti týmů, kam si naopak odejít nepřeje.
Tato ochrana se však netýká jen velkých jmen. Dosáhl na ni třeba i David Kämpf, centr třetí či čtvrté lajny. Když ještě hrál za Toronto, každoročně mu předpokládal seznam deseti nežádoucích destinací.
Důvody, proč se NHL v severoamerickém prostředí tak vymyká, jsou předmětem debat. Často se ovšem zmiňuje platový strop.
V hokejové lize funguje na rozdíl od NBA a MLB v tvrdé podobě, a tak generální manažeři nemohou hráče příliš přeplácet.
V konkurenčním boji jim proto místo dolarů navíc často slibují právě doložku o nevyměnitelnosti.
Svým způsobem si tím ale do jisté míry přidělávají práci do budoucna. Mužstvo, v němž má speciální smluvní doložku klidně i polovina hráčů, je těžší upravovat, natož kompletně přebudovat, což je ale čas od času zapotřebí.
Začíná se tak mluvit o omezení klauzulí. Klubům vadí hlavně případy, kdy hokejista požádá o výměnu, ale nadále trvá na doložce o částečné nevyměnitelnosti, což znamená, že ho manažer může vytrejdovat třeba jen do pěti týmů. To výrazně snižuje potenciální protihodnotu.
„Mluvil jsem s jedním funkcionářem z NHL a ten navrhl, že v takovém případě by doložka měla být zrušena, aby daný tým mohl hráče vyměnit kamkoliv,“ poznamenal na síti X novinář Andy Strickland.
Tento tlak ze strany klubů zaznamenal i zákulisní zpravodaj Elliotte Friedman.
„Nedokážu si představit, že v jednáních o nové kolektivní smlouvě nebudou klauzule o nevyměnitelnosti předmětem sporu,“ dodal v rozhlasovém vysílání stanice Sportsnet.
Aktuální kolektivní dohoda mezi ligou a hráčskými odbory platí do roku 2030, handrkování o její příští podobě ale začne s velkým předstihem.
K regulaci všudypřítomných smluvních klauzulí přímo vyzývají i někteří novináři.„Je naprosto neuvěřitelné, s jakou lehkostí se tyto doložky rozdávají,“ podivil se v nedávné minulosti Adam Proteau z časopisu The Hockey News.
Snížení počtu klauzulí by prý vedlo častějším trejdům superhvězd, tedy k větší atraktivitě. „Tento názor nebude populární u hráčů, jejich rodin a agentů, ale doložky o nevyměnitelnosti se už příliš vymkly z rukou,“ dodal novinář.
