Pouze u každého dvoustého civilního sporu soudy nařizují setkání s mediátorem. Za posledních devět let to tak bylo jen u třinácti tisíc případů z celkových 2,5 milionu civilních sporů, vyplývá z dat ministerstva spravedlnosti. Ta přitom současně ukazují, že mediace končí úspěšně ve více než sedmdesáti procentech případů.
„Měsíc zpátky jsem tady měl nařízené setkání stran, které byly spolu u soudu deset let. Nakonec to vyřešily mediací, ale těch deset let ztratily u soudu, utratily peníze za advokáty a nic jim to nepřineslo,“ popsal obchodní spor dvou bývalých přátel vedoucí Centra mimosoudního řešení sporů Právnické fakulty Univerzity Karlovy a současně také mediátor Martin Svatoš.
Firemní spory mohou být podle něj jednou z možností, kdy je vhodné mediaci využít. Hodí se ale také například pro rozvody a majetková vypořádání manželů. Ta mohou v některých případech trvat měsíce nebo roky. Manželé se mohou po rozvodu například soudit o dům, protože ani jeden nemá dostatek peněz na koupi nového bydlení. V krajním případě pak může nařídit soud, aby se dům prodal v dražbě. Řešení by v takovém případě mohla podle Svatoše přinést právě mediace. „Nejen, že jim ušetří čas, ale dá jim i jistotu, že to pro ně nedopadne úplně špatně, tedy dražbou.“
Jak ukazují data ministerstva spravedlnosti, z více než dvou set tisíc civilních sporů ročně soudy nařídily setkání s mediátorem přibližně v patnácti stech případů, což je přibližně půl procenta sporů. „Po nařízení prvního setkání se zapsaným mediátorem došlo v 71,42 procenta k ukončení soudního řízení,“ řekla ČT Markéta Poslušná z odboru komunikace resortu spravedlnosti. „To znamená, že se buď schvaluje mediační dohoda, nebo strany stáhnou žalobu,“ upřesnil Svatoš.
Nejvíce mediací je v Brně
Nejvíce setkání s mediátorem nařizují podle čísel resortu soudci v Brně. Za posledních devět let ho nařídili ve více než dvou tisících civilních případů. Následují obvodní soudy v Praze a soud v Hodoníně, kde evidují více než čtyři sta případů. Na opačném konci jsou pak v datech ministerstva například soudy ve Strakonicích nebo Ústí nad Orlicí, u kterých resort eviduje jen jednotky až desítky případů za posledních devět let. Ještě méně nařízených setkání s mediátorem mají dle dat soudy v Chrudimi nebo Benešově.
Kdy se mediace při řešení sporu zvolí, záleží vždy na konkrétním případu. Podle mluvčí Okresního soudu ve Strakonicích Hany Jandové soudci první setkání nenařizují často například proto, že nevidí vůli stran se dohodnout a samotná mediace by vedla jen k dalšímu prodlužování sporu.
S tím souhlasí i soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Orlicí Stanislava Kubištová: „Účastníci jsou nečinní, nebo je vidět opravdový spor, kde by mediace nepomohla.“ „I když z těch dvou set tisíc sporů máme spory, kde by nedávalo smysl setkání nařídit, tak by správné číslo bylo odhadem patnáct tisíc mediací ročně,“ doplňuje Svatoš.
„Myslím si, že je malá osvěta mezi soudci a že se pak nesetkávají s dohodami. Problémem je také nevhodné načasování, kdy soudci nařizují setkání v momentě, který pro mediaci není optimální,“ uvedla předsedkyně Asociace mediátorů ČR Elena Mešková.
V současnosti ministerstvo spravedlnosti eviduje 380 zapsaných mediátorů. Po republice jsou ale rozmístění nerovnoměrně. Vloni bylo v Česku celkem 24 okresů, kde nebyl mediátor zapsaný vůbec. Jednalo se například o Strakonice, Prachatice, Tachov nebo Chomutov. To může podle Svatoše i Meškové komplikovat ochotu lidí na mediace opakovaně dojíždět i na větší vzdálenost.
Možnost mediace zavedl v Česku v roce 2012 zákon, jehož cílem bylo odlehčit zatížení soudů. Nestranný mediátor má vést strany civilních sporů ke komunikaci a hledání kompromisu. Soud může nařídit jen první setkání nebo mediaci doporučit. Potom už se strany dohodnou, jestli chtějí pokračovat.