Za vším jsou „oni“. Nový thriller ukazuje toxický vliv konspirací na vztahy v rodině – Aktuálně.cz

Protagonistkou filmu, který je čerstvě v nabídce Netflixu, je třicetiletá španělská barmanka Ruth, která žije a pracuje v Berlíně. Po tragické smrti své matky, která údajně v opilosti uklouzla v koupelně, se vrací do rodného domu ve Španělsku. Zjišťuje přitom, že její nevrlý otec Martín propadl konspiračním teoriím. Jeho posedlost alternativními výklady současného složitého světa, nevyzpytatelné chování i řada dalších znepokojivých indicií v Ruth vyvolají podezření, zda otec nemá smrt matky na svědomí.

Soukromé pátrání hrdinky rámuje případ místního devítiletého chlapce, který zmizel za nejasných okolností. Intenzivně se do něj zapojuje právě Ruthin odcizený otec, jenž je přesvědčen, že hoch byl ve skutečnosti unesen a společně s dalšími zmizelými dětmi podroben zvráceným experimentům. Martín se domnívá, že jsou drženy kdesi v labyrintu tajných podzemních tunelů, které během druhé světové války využívali partyzáni.

Elixír mládí pro elity

S konspiračními teoriemi si už téměř před 30 lety pohrával americký thriller Spiknutí s Melem Gibsonem v roli podivínského newyorského taxikáře, který své pasažéry obtěžuje bizarními teoriemi o všemožných spiknutích. Jedna z nich se však posléze ukázala být skutečná. Téma vládních konspirací prostupovalo například také celým seriálem Akta X. 

Tvůrci španělské novinky se zaměřují na fenomén adrenochromu, kolem kterého dezinformátoři z okruhu krajně pravicového amerického hnutí QAnon vystavěli jednu ze svých absurdních teorií. Podle ní společenské elity z řad demokratických politiků či hereckých celebrit tuto chemickou sloučeninu, vznikající oxidací adrenalinu, získávají z krve mučených dětí a využívají ji jako elixír mládí. Kořeny této vyšinuté vize lze hledat v knize Strach a hnus v Las Vegas (1971), v níž její autor Hunter S. Thompson připisuje adrenochromu přemrštěné účinky.

Tento motiv sice ozvláštňuje nikterak výjimečnou kriminální zápletku, scenáristé Carlos Montero a Darío Madrona se však víceméně spokojují s konstatováním, že lidé mají sklon spojovat zdánlivě nesouvisející skutečnosti. K hlubšímu zamyšlení například nad tím, jak se v dnešní záplavě informací orientovat a oddělovat fakta od výmyslů, se už nedostávají.

Svůj díl viny na tom ovšem nese již volba samotného námětu. Tvůrci si vybrali natolik extrémní konspirační teorii, že o její nesmyslnosti nemůže žádný soudný člověk pochybovat. Informace, které o adrenochromu ve svém filmu režisér Roger Gual nechává zaznít, navíc obsahově nepřekračují nejzákladnější údaje, jež lze dohledat například na Wikipedii. Ani další témata dramatu, jako je například nedůvěra ve vládní a státní instituce, filmaři neprozkoumávají důsledněji.

Zrcadlo svého otce

Zajímavější je vývoj postavy Ruth, které se ve zdrženlivém podání Stéphanie Magninové začínají rozmazávat hranice mezi fakty a podezřením. Racionální žena, zděšená tím, jak její otec podléhá pošetilým informacím z online prostoru, postupně začne propadat paranoidním obavám, že je sama obětí spiknutí. Každá nesrovnalost se pro ni stává důkazem otcovy viny. Každé jeho popření je pro ni důkazem klamu. Dcera se tak stává zrcadlem svého otce.

Jeho roli věrohodně ztělesňuje José Coronado. Střídmými výrazovými prostředky zosobňuje zfanatizovaného muže přesvědčeného, že zatímco ostatní žijí v nevědomosti, on sám byl „probuzen“ a prozřel. Ví, že svět řídí „oni“ – zástupci vlád, policie, farmaceutických společností či zkorumpovaných médií. Díky civilnímu hereckému ztvárnění Martín nepůsobí jako karikatura, nýbrž jako člověk, jemuž konspirační teorie nezatemnily jen vlastní mysl, ale mají zhoubný vliv také na členy jeho rodiny.

Slibně rozehraný stominutový psychologický thriller díky své stísňující atmosféře v prvních dvou třetinách vzbuzuje značná divácká očekávání. Ta však zůstávají nenaplněna. Jakmile se ve filmu začnou tasit pistole, používat bojové chvaty nebo klást výbušniny, příběh uspěchaně sklouzává ke konvenčnímu a vcelku předvídatelnému vyústění, které přináší více akce na úkor logiky.

Symbolická pointa odehrávající se během demonstrace v ulicích Madridu sice není vyloženě špatná, dramatu však v posledních minutách chybí větší napětí, výraznější přesah a především skutečné překvapení, jaké by si právě film o konspiracích zasloužil.