„Ženy jsou zlo a Pražáci nejsou normální lidi.“ Nedojde seriálu Boží plán dech? – Aktuálně.cz

Jarní sezona se novému managementu TV Nova příliš nevydařila. Není proto divu, že si dal na podzimní novince záležet a do boje o diváka povolal tým úspěšného seriálu Jedna rodina se seriálovou matadorkou, scenáristkou Lucií Konečnou v čele. Ta stejně jako v případě Jedné rodiny spojila síly s Martinem Šimíčkem a výsledkem je něco na způsob Přátel po deseti letech, jen s odbytějšími pointami a převahou mužů na place. 

Romantik, egocentrik, pohodář a tramvaják

Lukáše, Adama a Hynka poznáváme v momentě, kdy už jsou relativně zabydlení ve společném pražském bytě. Je jim sice přes třicet, ale všichni si prošli nebo procházejí rozvodem a více či méně jsou ochotní čelit nové situaci s nadhledem. 

Aby to nebylo moc složité, ústřední trojice se dělí podle osvědčeného klíče. Zatímco Hynek přezdívaný Hynais (Filip Březina) je romantik a dušínovský „správňák“, sebevědomý Adam (Marek Lambora) považuje romantiku za „poslední zoufalý pokus pro ty, co nemají charisma“ a v kulečníku vidí především ideální nástroj na „ohýbání“ žen. Chybět samozřejmě nesmí vtipálek a pohodář, novodobá analogie věčně vysmátého Jakuba z kultovních Samotářů: Lukáš (Václav Matějovský) příkladně vychovává svého syna Sama, jinak je ale schopný zapomenout kamaráda v kufru svého taxíku. 

Trojku „lúzrů“ – jak spolubydlící na začátku pojmenuje „narušitelka Julie z Bruntálu“ – doplňuje o generaci starší majitel bytu Mirek (Tomáš Jeřábek), vdovec, hvězda vědomostních soutěží a tramvaják tělem i duší. Eskapády svých nájemců zprvu jen pobaveně pozoruje, brzy se však stane organickou součástí party. A od té chvíle funguje o mnoho lépe i humor celého seriálu. 

O hlášky tu není nouze

Ze slov samotných tvůrců mimo jiné vyplývá, že Boží plán chce být odpovědí na takzvanou krizi mužství. Ne že by jeho mužští hrdinové byli zrovna výběr z hroznů, ale ze srovnání s ženskými postavami vycházejí rozhodně lépe. Na ženy a dívky zbyly role naivek, hysterek a manipulátorek. A i když se chce některá vymezit, jako zmiňovaná Julie (Michaela Petřeková), neobejde se to bez frází typu „já si chci jen vážit sama sebe“. 

Božímu plánu nelze upřít snahu dobře a zhusta hláškovat. V prvních dvou dílech humor zakopává o svou vlastní těžkopádnost. Od samoúčelných pravd, podávaných v podobě rádoby spontánních konstatování („ženy jsou zlo, civilizační choroba“) či dobře míněných kamarádských rad („Důležité je vzít si takovou, se kterou se dobře rozvedeš!“) se však naštěstí zvolna přesuneme k něčemu, co konečně začne připomínat komunikaci. Zatímco na začátku rezonují v podstatě jen vtípky glosátora Lukáše (jenž působí nejpřirozeněji, ale také má coby „bavič“ nejsnadnější pozici), postupně se síly vyrovnají a jednotlivé postavy na sebe začnou přirozeně reagovat. 

Zásadně tomu napomohou častější vstupy Tomáše Jeřábka. Jeho zanícený tramvaják Mirek nejenže svou starosvětskou nonšalancí okouzluje ženy a cestující díky němu nikdy nechytne revizor, ale především umí jakoukoli cizí hlášku posadit tak, aby „zazvonila“. „Pro tebe je všechno pohoda. A když ne, zahulíš si a zase je,“ stěžuje si Hynek Lukášovi. „Tak si zahul taky,“ pronese Mirek, ten poslední, od koho bychom podobnou větu čekali, s odzbrojujícím úsměvem. Dokonce i plané chlapské mudrování získá díky Mirkovu zapojení vítaně nový rozměr. „Ženský nejsou žádná jaderná věda. Vždyť on ji sbalil na knížku o tramvajích!“ 

Mrchy, diblíci a nány

Vedle Jeřábka má nový seriál ještě jeden nesporný trumf: chemii panující mezi hlavními mužskými aktéry. Čím déle spolu jsou, tím lépe se poslouchají. Některé jejich „postřehy“ se sice pohybují na hraně nevkusného sexismu, jako bezděčný produkt autentické kamarádské rozmluvy je ale přijmeme lépe, než bychom sami čekali. 

Problém je, že velkou část úvodní čtveřice dílů, jež měli recenzenti k dispozici, tvoří rozhovory bez správného hnacího motoru. Rozvod jako výchozí situace záhy přestává stačit a skutečný dějový motiv se ne a ne objevit. Potřebné konflikty nedokážou dodat ani vedlejší, většinou ženské postavy. Zatímco s mužskými hrdiny si scenáristé relativně vyhráli, v případě žen si vystačili s průhlednými mrchami (právnička), naivními diblíky (Julie) a venkovskými nánami (Juliina maminka a sestra). 

Kdykoli se některá z nich o něco pokusí, nestojí to za řeč – s výjimkou čtvrtého dílu, kde se konečně začne i něco dít a akce generuje reakci (jev v Božím plánu do té doby nevídaný). Po většinu času se tu však pouze tlachá, jezdí tramvají, popíjí presso a zase jezdí tramvají (ne náhodou je jedním z hlavních partnerů seriálu Dopravní podnik hlavního města Prahy). 

Pražákům se nedá věřit

À propos Praha: často se tu žertuje i na téma „venkov“ versus hlavní město, přičemž čočku dostávají obě strany. Pražákům „se nedá věřit“, protože „to nejsou normální lidi“ a Julie „není z cukru, je z Bruntálu“. Současně však právě v Bruntále žije minimálně jeden učebnicový prototyp maloměstského omezence a Julie sama se chce koneckonců přestěhovat do Prahy, podávané jako dynamického a výsostně fotogenického velkoměsta (dojem podpořený vzácně negenerickým hudebním podkresem z dílny Jana P. Muchowa). 

Boží plán má 24 dílů, což je poměrně dost na seriál, který se během úvodní čtveřice nedokáže pořádně rozjet. Jestli si diváky udrží, záleží především na tom, zda se dynamiku naznačenou ve čtvrté epizodě podaří tvůrcům dostatečně rozvinout. Jen tramvaje a vtípky o ženách rozhodně stačit nebudou.