Ukrajinská vojenská rozvědka HUR zveřejnila dosud nejpodrobnější pohled do útrob ruské střely 3M22 Zirkon. Kromě její konstrukce, motorů a způsobu navádění odhalila také 70 ruských podniků zapojených do její výroby a 84 konkrétních představitelů a zaměstnanců klíčových firem.
Rozvědka zároveň zdokumentovala zahraniční technologie používané při výrobě. Ve zkoumaných součástkách samotné střely identifikovala mimo jiné elektroniku amerického původu.
Hlavním konstruktérem a výrobcem je ruská společnost NPO Mašinostrojenija, která patří do státního zbrojního komplexu Tactical Missiles Corporation. Ze zahraničí se v Zirkonu objevily například vysokofrekvenční zesilovač TGA2704 americké společnosti TriQuint Semiconductor a programovatelný čip řady Cyclone II od americké společnosti Altera.
Další identifikovanou součástkou je ruský měřicí potenciometr a původ jednoho z nalezených čipů se zatím určit nepodařilo.
To ale není jediná vazba na zahraniční technologie. HUR zveřejnil také výrobní stroje a další technologické vybavení zahraničního původu, které používají ruské podniky zapojené do zbrojní výroby. Smyslem zveřejnění je podle ukrajinské rozvědky umožnit západním státům a výrobcům lépe dohledávat, jak se jejich technologie dostávají do ruského vojensko-průmyslového komplexu, a omezit jejich další dodávky přes prostředníky a třetí země.
Samotný Zirkon vznikal především jako protilodní zbraň pro ruské válečné námořnictvo. Počítalo se s jeho odpalováním z jaderných ponorek a fregat. Rusko střelu testovalo už před téměř deseti lety; v červnu 2017 oznámilo jeden z úspěšných hypersonických testů. Vladimir Putin následně v roce 2019 tvrdil, že Zirkon dokáže dosáhnout přibližně devítinásobku rychlosti zvuku a zasahovat cíle vzdálené více než 1000 kilometrů.
Právě kolem skutečných schopností střely ale nyní vznikají nové otázky. Zirkon byl dlouhá léta prezentován jako hypersonická střela s plochou dráhou letu, HUR jej však po analýze jeho konstrukce zařadil mezi balistické zbraně. Rozvědka zároveň uvádí, že zatímco Rusko deklaruje maximální rychlost kolem osmi až devíti machů, nejvyšší rychlost, kterou Ukrajina při reálném použití zaznamenala, činila přibližně 6,8 machu a střela tuto rychlost neudržuje po celou dobu letu.
Původně námořní zbraň začalo Rusko během války používat také proti pozemním cílům na Ukrajině. Podle HUR byla střela kvůli omezeným možnostem ruského námořnictva v Černém moři upravena také pro odpalování z pozemních pobřežních systémů. To Rusku umožňuje Zirkony používat bez nutnosti vystavovat cenné válečné lodě riziku ukrajinských útoků.
Nově zveřejněná data HUR uvádějí délku střely přibližně osm metrů, průměr 66,6 centimetru a bojovou část o hmotnosti zhruba 120 kilogramů. Právě relativně malá hlavice je u tak drahé zbraně pozoruhodná.
Ukrajinská rozvědka Zirkon označuje za nejdražší z ruských běžně používaných úderných střel. Přesná cena však veřejně známá není. Na základě ruských nákupních dokumentů se v odborných ukrajinských zdrojích objevuje odhad kolem 120 milionů korun; jiné neoficiální odhady jsou výrazně vyšší.
Zirkon po odpálení nejprve využije pomocný motor, který jej dostane na potřebnou rychlost a výšku. Poté se první stupeň oddělí a pohon převezme hlavní motor. Podle nové analýzy HUR používají oba motory tuhé palivo, které lze ve střele dlouhodobě skladovat a umožňuje její rychlé použití bez tankování bezprostředně před startem.
Také navádění probíhá ve dvou fázích. Většinu letu se Zirkon orientuje pomocí vlastní inerciální navigace, zatímco při přiblížení k cíli začne používat aktivní radar, kterým cíl sám vyhledává a sleduje. Výpočty a řízení letu zajišťuje palubní počítač Baget-83, který se objevuje také v dalších ruských raketových systémech. Zadní část střely je podle HUR vyrobena z titanu a obsahuje pohyblivé řídicí plochy, díky nimž může Zirkon během letu měnit směr.