Izrael hlasuje poprvé od teroristického útoku Hamásu ze 7. října 2023, následných válek a také hádek. Pozornost se soustřeďuje na dva hlavní rivaly. Provládní blok vede Benjamin Netanjahu, opozici dominuje Gadi Eisenkot. Jejich šance jsou podle průzkumů vyrovnané. O výsledku můžou rozhodnout menšinové, méně viditelné voličské skupiny – dva miliony izraelských Arabů a půldruhého milionu ultraortodoxních Židů.
Ti obývají i město Bnej Brak. Leží na dohled od mrakodrapů v Tel Avivu, časté jsou tam černé kabáty, klobouky a vlajky s nápisem „mesiáš“. Mnozí místní obyvatelé nepoužívají internet a místo sociálních sítí poslouchají rabíny. Ale k volbám chodí. Obyvatel Bnej Braku Reuven uvedl, že bude hlasovat pro stranu Šas, soudí, že je právě pro ultraortodoxní židovské obyvatele.
V posledních volbách v tomto městě devadesát procent hlasů připadlo dvěma náboženským stranám, které pak vstoupily do pravicové vládní koalice. Za podporu vlády ovšem chtěly a dál chtějí výjimky z povinné vojenské služby. To je ale nepopulární pro zbytek veřejnosti, včetně mnoha pravicových voličů.
„Myslím, že my ultraortodoxní bychom měli studovat Bibli a tím chránit naši zemi, skrz studium Tóry,“ uvedl další z místních obyvatel Jaakov Rubinstein.
Pro premiéra Netanjahua jsou tyto strany složitým, ale nezbytným partnerem. I díky svým disciplinovaným voličům. Minule přišlo volit zhruba osmdesát procent ultraortodoxních, o deset procentních bodů nad celostátním průměrem.
Izraelští Palestinci
Ambice převládají také ve vůbec největší izraelské menšině – mezi dvěma miliony izraelskými Palestinci. Oproti pouze 53procentní účasti před čtyřmi roky se očekává nejméně 65. „Potřebujeme komplexní ekonomické, sociální a vzdělávací plány pro arabské otce. Ale chceme také posun v (izraelsko-arabském, pozn. red.) mírovém procesu,“ soudí lídr arabské koalice Júsef Džabarín.
Arabská populace Izraele žije částečně ve smíšených městech jako Jeruzalém, Tel Aviv a Haifa. Částečně v arabských obcích na severu země. V nich dekády převládá vyšší nezaměstnanost a chudoba a méně kvalitní vzdělání než mezi židovskou většinou. V posledních třech letech je palčivým problémem série vražd.
„Kolem devadesáti procent obětí v Izraeli pochází z arabské, nikoli židovské komunity,“ tvrdí tajemník Komunistické strany Izraele Muhammad Agbaría.
O arabské hlasy se ucházejí dvě hlavní politická uskupení. Strana Ra’am je tak jako před pěti lety připravená vstoupit do kabinetu, koalice tří ostatních partají chce být silnou opozicí. Všechny se ale shodnou, že chtějí zabránit v pokračování vlády Netanjahuova kabinetu.
Role arabských stran
Pokud se podaří prolomit volební apatii z minulých let, mohly by hlasy arabské menšiny sehrát klíčovou roli. Průzkumy odhadují, že její čtyři strany mají šanci celkově získat dvanáct až patnáct křesel ve 120členném parlamentu. V takovém případě budou mít jejich politici řadu požadavků.
„Jsou to pro nás opravdu klíčové a nesmírně důležité volby, ať už jde o naši komunitu, naše arabské občany patřící k menšině v Izraeli, ale také o náš palestinský lid obecně,“ uvedl pro ČT volební lídr arabské Jednotné kandidátky Džabarín. „Hlavním důvodem je to, že jsme zažili katastrofální, velmi nebezpečnou, krajně pravicovou vládu v Izraeli vedenou Netanjahuem, (Itamarem) Ben Gvirem a (Becal’elem) Smotričem. Byla to fašistická vláda,“ řekl.
„Byli jsme svědky devastace, ke které došlo v posledních třech letech v Gaze. Jsme svědky teroristických aktivit židovských osadníků na Západním břehu. A pokud jde o naši komunitu tady v Izraeli, dochází k neustálé diskriminaci a odcizování. K neustálým rasistickým útokům na arabskou mládež,“ pokračoval Džabarín.
Arabské komunitě dle Džabarína nejsou přidělovány dostatečné rozpočtové prostředky. „A pak je tu problém zločineckých gangů v rámci arabské komunity, které působí bez jakékoli reakce ze strany vlády a policie,“ nastínil.
Vlna násilí
Bezprecedentní série vražd přinesla jen loni 252 mrtvých. Arabští politici obviňují izraelskou policii z nedostatečného zájmu a velmi nízké úrovně objasněnosti zločinů. Mezi další stížnosti patří vyšší nezaměstnanost a chudoba a naopak nižší vzdělanost v arabských městech oproti židovským obcím.
„Náš politický program je zaměřený na rovnoprávnost arabsko-palestinských občanů Izraele, na jejich nárok na rozpočtové zdroje a rovnoměrné rozdělování financí i pro arabské obce. Požadujeme plány na řešení situace ohrožené arabské mládeže. Chceme plány na rozvoj našich průmyslových oblastí a na výstavbu obytných čtvrtí,“ pokračoval.
„Hledáme také alternativy, které by usilovaly o skutečnou mírovou dohodu s palestinským vedením. Naše platforma požaduje založení palestinského státu vedle Izraele,“ nastínil Džabarín. „Chceme se ujistit, že než začneme hovořit o podpoře jakékoli nové izraelské vlády, navrhne nový kabinet plán skutečné změny,“ zdůraznil.
„Netanjahua už máme. Chceme skutečnou změnu prostřednictvím nové koalice, která by navrhla obnovení jednání s palestinským vedením s cílem znovu nastartovat mírový proces,“ dodal. Slabinou arabské politiky je její roztříštěnost srovnatelná se židovskými stranami. Namísto jednotného bloku mají izraelští Palestinci na výběr jednu stranu, která před pěti lety prolomila tabu a vstoupila do vlády, a jednu trojkoalici.
„Původně jsme chtěli, aby Sjednocená arabská kandidátka byla součástí jednotné arabské kandidátní listiny. Ta mohla dosáhnout mimořádného úspěchu tím, že by oslovila naši komunitu a získala možná osmnáct, nebo dokonce devatenáct křesel v parlamentu,“ vypočetl Džabarín.
„Bohužel se naši kolegové ze Sjednocené arabské kandidátky rozhodli jít do toho samostatně. My jsme tedy, alespoň v rámci naší vlastní společné kandidátky, udrželi tři hlavní strany pohromadě. Teď už jsme dál. Snažíme se přimět co nejvíc lidí, aby šli volit. Věříme, že společně budeme nejsilnější, budeme skutečným zástupcem potřeb a tužeb naší komunity. Jak tady v Izraeli, tak i celého palestinského lidu,“ uzavřel.