Jak správně nastavit vztah mezi dokumentaristy a protagonisty jejich snímků? O etice v dokumentárním filmu diskutovali tvůrci na konferenci, kterou uspořádal letošní festival Ji.hlava.
Eliška Cílková Andršová ve snímku Znovu vstaň sledovala trojnásobnou mistryni Česka v krasobruslení Barboru Vránkovou. S mladou sportovkyní natáčela od jejích patnácti do dovršení plnoletosti. Protagonistka spolupracovala i na střihu a finální podobě filmu, který po festivalové premiéře vstoupil i do tuzemských kin. Filmařka zapojení Vránkové považuje za důležité pro dokumentaristickou etiku. „To, že měla možnost se na to podívat zpětně, protože ten film zaznamenává křehké období dospívání,“ upřesnila.
Vedoucí festivalové diskusní platformy Inspirační fórum Tereza Swadoschová poznamenává, že myslet je třeba na zodpovědný přístup k protagonistovi nejen během natáčení. „Film vstoupí do distribuce a s jeho příběhem je nějak nakládáno. O tom se po celou dobu vývoje, natáčení i distribuce vyjednává,“ uvedla.
„I když mám od něj (protagonisty) souhlas, tak bych ho nikdy neměl brát jako bianco šek. A neměl bych zaměňovat ani touhu po pravdivosti s bezohledností. Film může pravdivě zobrazit příběh člověka, aniž by zasáhl do jeho důstojnosti,“ připojil další pohled právník a pedagog Ivan David.
Další z osobních portrétů přiblížil v Jihlavě například spisovatelku Radku Denemarkovou. „Soukromí odděluju velice přísně. To byla i moje podmínka – že nechci mluvit o svých soukromých věcech,“ prozradila autorka, jakou blízkost režisérce Slobodance Radun při natáčení filmu Za slovo ručím životem dovolila.
Festival Ji.hlava letos uvedl na tři sta padesát titulů. Přehlídku zakončilo 31. října předání cen. Kategorie tuzemské tvorby má dva vítěze. Snímek Zářit režiséra Martina Páva nahlíží do soukromí lidí lapených v síti společenských očekávání a tlaku na dokonalost. Film Land of Fire od Nikoly Klingera skládá vrstevnatý portrét krajiny Britské Kolumbie, a to prostřednictvím propojených osudů místních.