Letošní květen zatím přináší převážně teplotně nadprůměrné dny a sníh roztál během uplynulého týdne už i v Krkonoších. To před 73 lety byla situace dramaticky odlišná – ledoví muži tehdy sice dorazili o pár dnů dříve, ale s o to větší intenzitou, a dokonce s sebou přinesli i sněhovou kalamitu. Šlo o mimořádně silné ochlazení s mrazy, sněžením i v nížinách a rozsáhlými škodami na vegetaci a zemědělství.
Začátkem května 1953 u nás panovalo poměrně slunečné a teplé počasí, maxima 3. května vyšplhala i k letním 25 stupňům. Situace nad Evropou se ale kolem 5. května začala měnit – nad severovýchod kontinentu pronikl studený arktický vzduch původem ze severní Sibiře.
V následujících dnech se mezi tlakovou výší nad Norským mořem a tlakovou níží nad severovýchodem Evropy uvolnila cesta tomuto studenému vzduchu, který se vydal k jihu. Na českém území se výrazněji projevil 8. května, kdy na Lysé hoře panoval už víceméně celodenní mráz.
Ještě o něco chladněji ale bylo následující den. Ráno 9. května na většině území mrzlo, v Pohořelicích na jižní Moravě klesla teplota téměř na minus čtyři stupně, v Přerově k minus třem. Je zřejmé, že tak nízké teploty po předchozích už relativně teplých týdnech vedly k masivním škodám na úrodě. Jabloně a třešně byly tehdy v květu, ozimy rozvinuté a rašila už taky vinná réva.
Kalamita
To ale nebylo všechno – následující den se nad Česko nasunula tlaková níže, vyjádřená dobře především ve vyšších hladinách atmosféry, která se postarala o sněhovou kalamitu. Vzhledem k nízkým teplotám ve výšce padal i v nížinách sníh, šlo přitom o opravdu vydatné srážky. Jejich denní úhrny dosahovaly často pěti až patnácti milimetrů, ve východních oblastech Česka to bylo lokálně i přes dvacet a na horách až 35 milimetrů.
Sněžilo prakticky na celém území, i když v nížinách – zejména v Čechách – jen přechodně a sněhová pokrývka se tam nevytvořila. Zato na Moravě a ve Slezsku měli bílo téměř všude s výjimkou Znojemska. Většinou napadlo od jednoho do deseti centimetrů sněhu, od středních poloh to na severovýchodě bylo často deset až třicet centimetrů, v Jeseníkách až kolem 35 centimetrů a v Beskydech a jejich podhůří kolem čtyřiceti centimetrů (včetně Frenštátu pod Radhoštěm).
Mimo Moravu a Slezsko stojí za zmínku zejména dvacet centimetrů, které naměřili v Březnici na Příbramsku. Sněžilo ještě i během 11. května, ale už ne tak vydatně. Celková výška sněhu na Lysé hoře 12. května dosáhla osmdesáti centimetrů, přičemž souvislá sněhová pokrývka tam tehdy ležela deset dnů, od 7. do 16. května. Těžký a mokrý sníh lámal větve stromů, někde dokonce celé kmeny, což vedlo k přerušení dodávek elektřiny. A sníh samozřejmě značně zkomplikoval dopravu v zasažených oblastech.
Teplotně šlo o mimořádně studené období i z pohledu nejvyšších denních teplot – například v pražském Klementinu naměřili 9. května pouhých 7,1 stupně – což je nejnižší hodnota pro tento den od začátku měření. A v moravském Přerově o den později vyšplhala teplota maximálně na hodnotu kolem dvou stupňů Celsia.
Studené počasí přetrvalo do 13. května, pak se začalo oteplovat, od poloviny měsíce teploty šplhaly nad letních 25 stupňů, výjimečně i k tropické třicítce. Nicméně zvrat teplot už nedokázal zachránit škody, které předchozí studená epizoda se sněhem a mrazy napáchala.
Evropa pod sněhem
Studený vzduch a sněhová kalamita v květnu 1953 samozřejmě nezasáhly jen české území, ale velkou část střední Evropy. Jedním z nejvíce zasažených států bylo Polsko, které leželo v trase zmiňovaného arktického vzduchu a kde též sněžilo i v nížinách a mrazy poškodily úrodu.
Na Slovensku napadlo v Rajecké dolině v Žilinském kraji úctyhodných 40 až 45 centimetrů nového sněhu, což bylo mimochodem více než během předchozí zimní sezony 1952/53 – tedy vrchol zimy z pohledu sněhu nastal až v květnu. V okolí Žiliny a Bytče naměřili dvacet až 35 centimetrů sněhu, podobné to bylo taky na Oravě. Sněžilo i v Bratislavě, i když tam se sníh neudržel.
Značné škody mrazivé počasí napáchalo nejen na ovocných stromech, ale i ořešácích či vinné révě. A podobné dopady na úrodě byly zaznamenány rovněž v Maďarsku a Rakousku, kde v Alpách také vydatně nasněžilo (na Arlbergském průsmyku napadlo 48 centimetrů).
Kalamitní sněžení v květnu 1953 bylo vskutku výjimečné, od té doby se už podobně vydatné sněhové srážky v nižších polohách u nás v pátém měsíci nevyskytly. Na druhou stranu, pozdní jarní mrazy zažíváme v posledních dekádách opakovaně. Jejich ničivost je zesílena zejména tehdy, pokud dorazí po předchozím nadprůměrně teplém období.
Taková situace se vyskytla například před dvěma lety, kdy škody jen v Česku na mrazem zničené úrodě vinné révy a ovoci dosáhly několika miliard korun. Ani letos jsme jarních mrazů nebyli ušetřeni a podobné zkušenosti mají i naši východní sousedé, ale z posledního týdne rovněž obyvatelé především východního Balkánu nebo severního Turecka.
Zvyšující se dopady jarních mrazů velice dobře zapadají od už dříve předpovídaných scénářů projevů změny klimatu – oteplování klimatu totiž místo nižšího rizika výskytu jarních mrazů naopak často významně urychluje vývoj vegetace, takže případný pozdější vpád studeného vzduchu může být ještě nebezpečnější.
