Rok od uzavření příměří zůstává klid zbraní v Pásmu Gazy jen na papíře. Většina obyvatel žije ve stanech, do kterých jim běhají krysy, elektřina i pitná voda jsou spíše vzácností a izraelské bombardování má civilní oběti. Podle Lékařů bez hranic místní týmy zdravotníků ošetřily za dobu příměří desetitisíce traumatických poranění. Frustrovaní Gazané, kteří žijí v bídě a de facto v bezpráví, viní ze své zoufalé situace kromě Jeruzaléma a Hamásu i Bílý dům.
Válku v Gaze odstartoval před třemi lety brutální útok teroristů z Hamásu a s ním spřátelených islamistických skupin na Izrael, jenž si vyžádal přes dvanáct set lidských životů. Následná pozemní invaze židovského státu si podle místních úřadů ovládaných Hamásem vyžádala přes 74 tisíc mrtvých, tvrzení však nelze nezávisle ověřit.
Na základě dohody o příměří z 10. října 2025 zprostředkované Spojenými státy se podařilo zastavit velké vojenské operace a dostat z enklávy zbývající izraelská rukojmí, řada bodů však zůstala nenaplněná, včetně klíčového stažení izraelských sil nebo odzbrojení Hamásu.
Jeruzalém si udržel kontrolu nad přibližně 53 procenty Pásma Gazy a izraelské síly oblast od té doby rozšířily na téměř dvě třetiny území, jelikož takzvaná žlutá linie se neustále posouvá. Pod kontrolou mají celou východní část enklávy a město Rafah.
Život ve stanech a vybombardovaných domech
Hamás ovládá zbývající třetinu enklávy, kde zhruba dva miliony obyvatel žijí v západní části města Gaza, v Chán Júnisu, v centrálním Pásmu a v pobřežní oblasti al-Mawásí. Palestinci přežívají, kde se dá, včetně vybombardovaných budov. Řada lidí přišla o domov, protože se nemohli dostat k nemovitostem v části Pásma, jež zůstala pod kontrolou izraelských sil.
Podle organizace OSN Shelter Cluster 65 procent obyvatel enklávy – přibližně 1,37 milionu lidí – stále žije ve stanech a provizorních přístřešcích, které nenabízejí téměř žádnou ochranu před živly. Roky pobývá ve stanu také Palestinec Ahmed. Minulou zimu se mu po silném dešti zřítil. Nyní řekl listu Times of Israel (ToI), že jeho hlavní obavou jsou krysy, které by mohly ublížit novorozené dceři.
Domů se před pár dny vrátil další z obyvatel Nael. Aby byl alespoň trochu obyvatelný, nechal nainstalovat plachty na zdi a zničené schodiště nahradil kovovým. Peníze si musel půjčit od známého. „Vracím se do polorozbořeného domu s protékající střechou, ale je to lepší než bydlet ve stanu nebo v pronájmu,“ řekl ToI s tím, že dříve žil v pronajatém bytě, majitel ho ale donutil odejít.
Infrastruktura zůstává z velké části zničená. Podle zprávy Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí z letošního července bylo za rok z cest a základních zařízení odstraněno pouze jedno procento sutin. Elektrická síť také nebyla obnovena poté, co byla dle OSN z devadesáti procent zdevastována během plnohodnotné války. Gazané proto musejí spoléhat na generátory a solární panely. Někteří za jejich používání platí hodinovou sazbu, například k nabíjení telefonů, informoval ToI.
Pokud jde o vodu, podle OSN bylo k srpnu 2026 poškozeno 71 procent vodovodní a kanalizační infrastruktury. Kromě částí centrální Gazy, kde zůstala víceméně nedotčená, si lidé kupují vodu dováženou cisternami nebo se i nadále spoléhají na humanitární dodávky.
„Z pohledu ničení Pásma Gazy jsou ty dopady nesmírné – většina území je zničená. Naši kolegové, psychologická podpora, popisují tři roky poté (vyhlášení války) a rok po uzavření příměří u většiny obyvatel rozsáhlý smutek, úzkosti, u dětí poruchy spánku a rozsáhlá psychická traumata,“ popsal situaci v enklávě lékárník Stanislav Havlíček z Lékařů bez hranic, který hovoří o „obrovské destrukci“ zásobování.
Minimální humanitární pomoc
Do Pásma podle Havlíčka v současné době proudí humanitární pomoc jen velmi omezeně. Chybí zdravotnický materiál, základní spotřební zboží – kupříkladu hygienické pomůcky nebo motorový olej do generátorů. Cena za něj navíc stoupla od letošního ledna z padesáti dolarů na 1350 dolarů.
„Neevidujeme žádné významné dodávky humanitárního materiálu, což minimálně ve zdravotnických položkách znamená úplné vyčerpání zhruba sedmi set z nich a dalších 180 je na kritické úrovni,“ upozornil Havlíček. Na místě Gazané postrádají také zařízení, která upravují vodu na pitnou.
Podle úřadu izraelského ministerstva obrany pro palestinské civilní záležitosti (COGAT) Izrael tento týden oznámil, že do Pásma již nebude dováženo komerční zboží, uvedla agentura AP. Ta upozornila, že tamní hladem ohrožení Palestinci tak před přicházející zimou ztratí klíčový zdroj dodávek potravin a materiálů potřebných pro provizorní přístřešky.
Izrael koncem minulého roku neprodloužil registraci desítkám mezinárodních humanitárních organizací působících v Gaze a na Západním břehu, včetně Lékařů bez hranic, což pomoc tamním obyvatelům zkomplikovalo.
Jeruzalém v rámci nových bezpečnostních pravidel požadoval po organizacích detailní seznamy zaměstnanců a jejich osobních údajů. Podle úřadů organizace nesplnily podmínky nebo byly kritizovány za postoj k Izraeli.
„Naše týmy a Lékaři bez hranic poskytují v současnosti podporu zhruba třinácti projektům na území Pásma, ale práci tam vykonávají místní lidé, protože žádný zahraniční spolupracovník v Gaze v současné době nepůsobí. Práce je řízena vzdáleně z (jordánského) Ammánu,“ konstatoval Havlíček. „Život tam pokračuje, ale podmínky k naplňování humanitární práce rozhodně nejsou dobré,“ dodal.
Nálety na každodenní bázi
Klid zbraní ve skutečnosti platí jen na papíře. Izraelské nálety pokračují. „Bombardují každý den,“ řekl ToI Nael. „Každou chvíli je ostřelování, bez varování. Jdu po ulici a bojím se. Moje děti jdou po ulici a já se o ně bojím,“ řekl. Navzdory přetrvávajícím nebezpečím Palestinci opouštějí své domovy a žijí svým každodenním životem. „Lidé si zvykli na smrt. Zvykli si na bombardování,“ podotkl.
Armáda tvrdí, že provádí údery v enklávě, aby zmařila hrozbu pro vojáky a zabránila Hamásu v obnově jeho vojenského křídla. Jeruzalém také cílí na osoby, jež identifikovala jako účastníky masakrů ze 7. října 2023. Na jih židovského státu tehdy vtrhlo asi pět tisíc teroristů, Izraelci už několik tisíc z nich zlikvidovali. I když Jeruzalém trvá na přesnosti a zacílení úderů, během těchto operací umírají i civilisté.
Agentura WAFA v pondělí uvedla, že od vyhlášení příměří při izraelských útocích podle místního ministerstva zdravotnictví ovládaného Hamásem zahynulo nejméně 1488 Palestinců, včetně žen a dětí. Tvrzení však nelze nezávisle ověřit. Izraelská armáda podle agentury Reuters uvádí, že v témže období tam v boji přišli o život čtyři její vojáci.
„Reálně stále ošetřujeme střelná zranění, stále máme zranění způsobená boji. To samozřejmě není dobrou vizitkou toho, že existuje v Pásmu Gazy příměří,“ podotkl Havlíček s tím, že střelná poranění jsou hlášena místními týmy každý den.
Většina zdravotnických zařízení v enklávě nefunguje, zbytek se musí obejít prakticky bez prostředků. Pacientů je přitom obrovské množství. „Jen za rok příměří naše týmy ošetřily skoro 70 tisíc traumatických poranění, některá z nich opakovaně. Proběhlo 21 tisíc chirurgických operací, přestože podmínky jsou neadekvátní. Vedle toho jsme v našich zařízeních evidovali více než deset tisíc porodů,“ sdělil Havlíček.
„Ostudné,“ hodnotí vývoj občanské organizace
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) ve své zprávě mluví o „roce nesplněných slibů“. „Izraelské činy genocidy a zločiny proti lidskosti, včetně nuceného vysídlování a vyhlazování, přetrvávaly po celou dobu příměří. Ostatní země by měly okamžitě přijmout opatření na ochranu civilního obyvatelstva a zajistit zahájení obnovy založené na právech,“ vyzvala organizace, která upozornila, že s blížící se zimou čelí palestinské rodiny krizi. Zničeno nebo poškozeno bylo navíc 93 procent škol, upozornila HRW.
Více než sto humanitárních, lidskoprávních a dalších občanských organizací v rámci výročí varovalo, že příměří existuje pouze formálně. „Je naprosto ostudné, že celý rok po podpisu příměří se pro Palestince v Gaze zlepšilo tak málo. S blížící se zimou musí všechny vlády podniknout konkrétní kroky k zajištění toho, aby se tok pomoci nerušeně zvýšil, aby Palestinci mohli konečně zahájit rozsáhlý úkol obnovy a rekonstrukce,“ uvedl generální tajemník Norské rady pro uprchlíky Jan Egeland.
Podle generální tajemnice Amnesty International Agnes Callmardové odpovědnost nelze zamést pod trosky. „Obnovu a budoucnost Gazy nelze oddělit od rámce založeného na mezinárodním právu, spravedlnosti a právech obětí. Trvalé selhání v pohnání Izraele k odpovědnosti a v tlaku na Izrael, aby dodržoval závazná nařízení Mezinárodního soudního dvora, i nadále přiživuje masové zločiny páchané na Palestincích,“ prohlásila.
Hněv mezi Gazany sílí
Nedostatek pokroku za poslední rok umocňuje zklamání a hněv ve společnosti v Gaze. Nael říká, že je „naštvaný na celý svět“. „Už jsou to tři roky a nikdo nic nepřinesl. Zřídili ‚Radu pro mír‘ s (vysokým představitelem rady pro Gazu Nikolajem) Mladenovem a (americkým prezidentem Donaldem) Trumpem – nic z toho nebylo. Jen prohlášení a lži,“ prohlásil.
Zatímco většina obyvatel Gazy považuje Izrael za hlavního původce svých problémů, nedávné průzkumy ukázaly také postupný pokles podpory Hamásu. V srpnové sondáži Palestinského centra pro politiku a průzkumy (PCPSR) uvedlo 38 procent respondentů, že jsou spokojeni s výkonem Hamásu během války proti Izraeli, což je pokles z 51 procent loni v říjnu.
V jiném srpnovém průzkumu Jeruzalémského mediálního a komunikačního centra pouze 9,9 procenta dotázaných uvedlo Hamás, když jim byla položena otevřená otázka ohledně toho, které politické straně věří. Téměř polovina Gazanů si myslí, že se Pásmo „po válce“ dostane pod kontrolu mezinárodního společenství, zmiňuje ToI.
Ačkoli Hamás již více než rok neodpálil rakety na Izrael, izraelští bezpečnostní představitelé nedávno varovali, že teroristická skupina obnovuje své vojenské kapacity, mimo jiné náborem nových agentů, prováděním výcviku a obnovou vojenské infrastruktury.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v rámci nedávného výročí útoků ze 7. října slíbil, že Hamás nebude mít v Gaze už nikdy žádnou moc. „Hamás je určitě znatelně oslaben po těch třech letech, nicméně jsem četla odhad z izraelských zdrojů, že ozbrojených členů je zhruba 25 až 30 tisíc, což jsou de facto stejné počty, jako byly před třemi lety. Rekrutuje další a další členy, ale otázkou je, jak kvalitně jsou vycvičeni,“ podotkla Marcela Menachem Zoufalá z Evropské asociace izraelských studií a Univerzity Karlovy.
Jeruzalém trvá na tom, že nestáhne své síly z Pásma, dokud se Hamás neodzbrojí. Také odmítl povolit pokračování rekonstrukce Gazy, dokud se teroristická skupina nevzdá svých zbraní a nevzdá se moci, což je jádro druhé fáze plánu příměří.
Příchod technokratů se nekonal
Podle dohody o klidu zbraní má administrativní odpovědnost přejít na Národní výbor pro správu Pásma Gazy. Tento orgán nezávislých palestinských technokratů, známý jako NCAG, byl zřízen letos jako součást mírového plánu z pera amerického prezidenta Trumpa.
Technokraté ale dosud do enklávy ani nevstoupili, natož aby převzali skutečnou moc, a to i přesto, že Hamás v červenci oznámil, že rozpouští vládní krizový výbor a že je ochoten přenést své pravomoci na nový orgán. Netanjahuova vláda nedávno plán na odzbrojení prosazovaný Trumpovou Radou pro mír odmítla jako nedostatečný.
Výsledkem je, že Pásmo zůstává v jakémsi limbu, bez vládního orgánu, který by poskytoval civilistům v Gaze základní služby. „Hamás prohlásil, že je připraven předat moc, ale nikdo se jí neujímá a je tu vakuum. Co by situaci změnilo? Výměna vlády, přivedení lidí (z technokratického výboru), kteří ukončí tuto válku,“ míní Nael.
Obyvatelé, kteří hovořili s ToI, tvrdí, že přítomnost Hamásu na místě je ve srovnání s obdobím před válkou relativně omezená, což znamená, že je těžké vinit tuto skupinu z toho, že stále žijí, jako by válka nikdy neskončila.
„Policisty vidíte, když dojde ke sporu mezi rodinami,“ řekl izraelskému deníku Palestinec Arafat, podle něhož až na výjimky funguje v Pásmu bezpráví. Od doby, kdy vstoupilo v platnost příměří, se policisté Hamásu v ulicích Gazy objevují jen zřídka a ti, kteří se objevili, byli často oblečeni v civilním oblečení. Během uplynulého roku izraelská armáda několikrát zaútočila na policejní stanice a policisty Hamásu.
Po jednom takovém útoku na policejní stanici v Gaze v srpnu Jeruzalém tvrdil, že „teroristé operují z civilní policejní stanice, aby podnikli teroristické útoky proti izraelským vojákům v Pásmu a zneužívali ji k vojenským účelům v rozporu s mezinárodním právem“.
Někteří Gazané doufají, že příchod technokratů umožní vládním ministerstvům obnovit provoz a vyplácet platy desítkám tisíc zaměstnanců vládních institucí řízených Hamásem, včetně lékařů, učitelů a zaměstnanců různých ministerstev. Podle Arafata řada těchto pracovníků nedostala poslední čtyři měsíce zaplaceno.
Nezaměstnanost v Pásmu, která je již léta vysoká, se během války podle oficiálních palestinských údajů vyšplhala na téměř osmdesát procent, ačkoli zpráva z července předpovídá pro letošní rok pokles na 73 procent za předpokladu, že podmínky příměří umožní příliv pomoci a dalších dodávek a podpoří obnovu, píše ToI.
Řada Palestinců se nyní snaží zbavit majetku, aby měla na základní potřeby. „Lidé prodávají plachty ze svých stanů, aby si koupili jídlo a mléko pro své děti. Některé rodiny prodávají své kuchyňské náčiní,“ sdělil Arafat.
Opustit enklávu je takřka nemožné
Podle Ahmeda je cestou otevřít hranice Gazy, aby obyvatelé mohli opustit Pásmo a žít lépe jinde. I po dobu klidu zbraní ale zůstává tato varianta silně omezená a zdevastovanou oblast opouští po zdlouhavých byrokratických procedurách jen hrstka obyvatel – většinou ze zdravotních důvodů nebo díky vazbám na třetí zemi.
„Na Ukrajině byli lidé evakuováni z válečných zón. Přinejmenším říkám: Otevřete hranice, abychom mohli cestovat,“ řekl ToI Ahmed. „Každý, kdo má syna v Evropě, syna v Egyptě, syna v Americe – ať jede za svým synem,“ prohlásil Palestinec.
Izraelský ministr obrany Jisra’el Kac začátkem letošního září prohlásil, že vláda je připravena Palestince z Pásma Gazy „dostat pryč“, a to „po moři, letecky, jakýmkoli možným způsobem“.
„Vláda mluví o dobrovolné emigraci Palestinců z Gazy. Zůstává ovšem jen u slov, spíš jde o mobilizační heslo pro jestřábí voliče. Otevření přechodu v Rafahu neusnadnilo cestování z Gazy a do ní. Její budoucnost závisí na budoucnosti Hamásu. Pokud stále vládne a má zčásti autentickou podporu, je představitelné příměří, i mnohaleté, nikoliv mír. A skutečný nastane, až se jednou palestinští školáci budou učit, že 7. říjen byla zrůdnost,“ myslí si zpravodaj ČT v Izraeli David Borek.
Ústupky ze strany Jeruzaléma se nyní neočekávají, jelikož Netanjahu se podle analytiků snaží upevnit pozici u své nacionalistické voličské základny před klíčovými parlamentními volbami naplánovanými na 27. října. Ty by mohly ukončit jeho téměř nepřetržitou sedmnáctiletou vládu, která je nejdelší v historii židovského státu, připomněla agentura AP.
Netanjahu čelí ostré kritice za selhání v oblasti bezpečnosti a zpravodajských služeb před útokem ze 7. října, přičemž opozice ho obviňuje ze shovívavosti vůči Hamásu. „To mu dává jen minimální prostor pro jakékoli, byť drobné ústupky v otázce Pásma Gazy – přinejmenším do doby, než bude sestavena nová vláda, což může trvat měsíce,“ podotýká AP.