Ale také na muže 28. října, na Aloise Rašína, Františka Soukupa, Jiřího Stříbrného, Antonína Švehlu a Vavra Šrobára. A na všechny další statečné a pracovité lidi, kteří pomohli Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi jejich státnické dílo uskutečnit.
Měli bychom si připomenout hrdiny z řad československých legií. Na muže a ženy, kteří během světové války riskovali svobodu a život v domácím odboji proti monarchii.
Na všechny, kteří v následujících dvaceti letech pomáhali rozvíjet sice nedokonalý, ale demokratický stát, který mohl mít dobrou perspektivu, kdyby v jeho blízkosti neexistovaly dvě dravé a dobyvačné totality.
Kulturní válka a nenávist…
Místo toho se mnoho Čechů nechalo zatáhnout do kulturní války, uměle vyvolávané proto, aby se skryly neřešené skutečné problémy našeho státu i divokého světa kolem nás.
Několik set kilometrů od nás už pátým rokem zuří válka, již vyvolal totalitní režim, který čtyřicet let dusil také Čechy a Slováky. Ukrajinci se agresi statečně brání, bez mezinárodní pomoci by to však tak dlouho nedokázali.
Nyní ji potřebují ještě víc než dosud, protože ruské straně stále viditelněji fandí Trumpova administrativa.
Z Česka se však solidarity a peněz dočkají jen od jednotlivých občanů. Vládní koalice se naopak chlubí tím, že nepomáhá. Ani nevyužívá zkušenosti ukrajinské armády získané v bojích nového typu.
Její stoupenci šíří nenávist vůči všem Ukrajincům. Včetně těch, kteří se o ně starají v nemocnicích, sociálních či lázeňských službách, v obchodech a restauracích.
… místo řešení skutečných problémů
Evropská ekonomika čelí vážným problémům. O budoucnost bojuje její pilíř – automobilový průmysl. Evropa zaostává v některých technologiích, pociťuje nedostatek strategických surovin.
Mimořádné sucho a vedra nám letos připomněly, jak naivní jsou výroky o neexistující klimatické krizi. Její následky pociťuje celý svět a bude stále hůř. Český stát na to není připraven.
Především mladá generace pociťuje bytovou krizi. Stále více lidí se smiřuje s tím, že si vlastní bydlení nikdy nepořídí, ale také se bojí, zda bude mít vždy dostatek peněz na zaplacení nájmu a poplatků za energie a služby k bytu. Zda uživí rodinu s dětmi.
Česká populace stárne. Přibývá důchodců, kteří většinou žijí déle než jejich rodiče. Ani na tuto situaci není stát připravený. Postupně ji nebude zvládat ani zdravotnictví, ani sociální služby.
Státníci by tedy měli mít nejen 28. října 2026 plné ruce práce. Česká vládní koalice ale má jiné priority. Například tři poslanci za Motoristy sobě spolu s předsedou SPD předložili návrh zákona, aby ústava byla doplněna o větu, že měnou České republiky je koruna česká.
Vláda ho podpořila. Všichni přitom vědí, že nebude přijat, protože jako změna ústavy potřebuje získat jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu podstatně více hlasů, než kolika koalice disponuje.
Někteří lidé se jim kvůli tomu smějí, protože zřejmě nepochopili záměr. Nejde jen o korunu a blokaci možného přijetí eura, jde také o kulturní válku. Právě tento návrh spolehlivě zaujme voliče koalice a posílí jejich odpor vůči opozici a Senátu, kteří přijetí zákona zmaří.
Další bitva kulturní války je běžný nástroj populistů. Je v podstatě bezpracný, zatímco řešení skutečných problémů státu a jeho občanů je těžké – a v daném personálním složení i většinou nemožné.
Bitva o veřejnoprávní média
Místo oslav vzniku státu se vede bitva o veřejnoprávní média. Je to ukázkový tah populistické politiky. Pohonné hmoty i hypotéky zdražují, důchody se zvýší jen o několik set korun (v souladu s nezměněným zákonem), líp je loni zvoleným ústavním činitelům, zatímco jejich voličům většinou ne. Proto bylo nutné splnit aspoň nějaký předvolební slib.
Pravdu mají ti, kdož upozorňují, že sama změna financování veřejnoprávních média nemá žádný vliv na jejich nezávislost. Je to však pravda, která ignoruje celkový kontext současného vládnutí. Část členů vlády a mnoho jejích poslanců neskrývá svou zášť vůči kritickým médiím.
Možnost ovlivňovat přes příspěvek ze státního rozpočtu chod i obsah ČT a Českého rozhlasu je lákavá. Od této koalice očekávám, že neodolá a využije ji. A o opozici se nedělám iluze – zrušené koncesionářské poplatky by takřka jistě neobnovila.
Lidé v ulicích tedy do jisté míry demonstrují s předstihem. Nepřekvapuje to – hanebný způsob, kterým se na sílu odehrálo první čtení zákona, si o podobnou reakci přímo řekl. Následné výroky předsedů vládní stran to jen umocnily. Připomeňme si je.
Tomio Okamura (SPD): Jestli někdo navrhne zrušení České televize a Českého rozhlasu, já budu pro.
Petr Macinka (Motoristé): Zrušíme poplatky na tisíc procent. Blížíme se občanské válce.
Andrej Babiš (ANO): To je jedno, co chce on (ředitel rozhlasu), podstatné je, co chci já.
Je to systematické zvyšování napětí. Bitvy kulturní války přehluší oslavy vzniku státu a budou jednoznačně definovat podobu akcí k 17. listopadu.
Ale možná to koalici a jejím marketérům vadí méně, než se domníváme. Každá akce nespokojených občanů nebo opozice přece aktivuje i stoupence koalice. Kulturní války tak dostávají nový impuls.