Národní divadlo moravskoslezské přeneslo na jeviště jeden z filmů Federica Felliniho. Vztahy ve Zkoušce orchestru ve filmovém originále ani v ostravské inscenaci příliš neladí.
Scénář Felliniho filmu z roku 1978 pro česká jeviště adaptoval Martin Stropnický, který také režíroval uvedení v pražském Divadle na Vinohradech v roce 2009. V ostravské inscenaci vede značně nedisciplinovaný orchestr dirigentka v podání Kateřiny Breiské.
Než začne zkoušku řídit, hudebníci se na ní musejí nejprve sejít. Ještě před začátkem se jednotliví hráči baví na úkor jiných, další se hádají. „Sledujeme skupinu lidí, která je na pokraji vyhoření. Jediné, co v nich ještě zůstává, je touha po něčem, co chtěli kdysi,“ shrnul režisér Vojtěch Štěpánek.
Zajeté koleje naruší filmový štáb, který o orchestru natáčí dokument. V každé promluvě tak hudebníci odhalí divákovi svůj charakter. Na zkoušce se pak dirigentka marně snaží o souhru. „Měla by motivovat ostatní k tomu, aby dohromady vytvořili něco, co je přesahuje, aby ta hudba byla nádherná, ale moc se jí to nedaří,“ potvrzuje Breiská.
V této společenské karikatuře si totiž každý hraje tu svou písničku. „Ukazuje nás jako společnost, která o sobě tak trochu ví, že to s ní jde z kopce. Na tom se shodneme, ale taky se asi shodneme, že za to nikdo nemůžeme, že za to vždycky může ten druhý,“ podotýká režisér. I přes to, že se divadelní orchestr nedokáže sehrát, diváky i hudebníky čeká nakonec velké finále.