Až doposud se v Česku lidské zdraví v kontextu klimatu a životního prostředí nestudovalo. Má to změnit nový kabinet, který vznikl na Univerzitě Karlově. Jeho smysl a cíle popisuje v rozhovoru jeho vedoucí, lékařka Marie Bourne.
Na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy vznikl od začátku tohoto školního roku nový Kabinet environmentální medicíny. Cílem tohoto projektu, který je svého druhu první v České republice, je začít systematicky začleňovat poznatky o vlivu životního prostředí na lidské zdraví do vzdělávání budoucích lékařů.
Zaměří se na zdravotní dopady klimatické změny, chemického znečištění a úbytku biodiverzity, hlavně pak na to, jak tyto souvislosti zohledňovat v klinické praxi. Založila a vede ho praktická lékařka Marie Bourne.
Ke vzniku Kabinetu environmentální medicíny podle ní zásadně pomohla její zkušenost z Británie, kde žila a studovala od svých sedmnácti let. A ovlivnilo ji období kolem roku 2018, kdy vyšla zpráva IPCC, která popisovala dopady klimatické změny – pokud se ji nepovede zastavit, nebo zpomalit. Současně v Anglii působilo velké klimatické hnutí, které bylo jednak výrazně hlasitější než v Česku, ale současně i obecně přijímanější. „Je to tam úplně normální o těchhle věcech mluvit, není to tak kontroverzní jako třeba v Česku,“ říká lékařka. A tato zkušenost jí dala i sebevědomí, že je v pořádku snažit se věci měnit.
Přiznává, že se o změnách klimatu neučila ve školách asi víc než české děti, ale britský vzdělávací systém ji nutil více přemýšlet o kontextu lidského zdraví, právě i s ohledem na životní prostředí.
„Hodně se to ale změnilo v posledních letech, kdy se toto téma na britských školách integruje do výuky, existuje tam asociace medicínských fakult European Network of Climate Health Education (ENCHE). A 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy se do ní teď také přihlásila.
Kabinet není vycpaný kormorán
S pojmem kabinet si člověk podle doktorky Bourne nemá spojovat představu ze základní školy, tedy místnost se zaprášenými vycpanými ježky a kormorány nebo tasemnicí v lihu. „Je to prostě takové menší pracoviště, které je specializované na nějaké konkrétní téma. Máme kabinet praktického lékařství, máme kabinet environmentální medicíny, máme kabinet veřejného zdraví a býval tam i kabinet historie medicíny,“ vypočítává lékařka. Zjednodušeně řečeno: jsou to menší či větší jednotky, které mají za úkol rozvíjet na fakultě nějaké téma.
Lidé z daného kabinetu přicházejí do kontaktu nejen s kolegy a experty odjinud, ale zejména se studenty. Na otázku, jaké mají vlastně o dopadu životního prostředí a klimatu informace, reaguje lékařka velmi otevřeně: „Spíš jich moc nemají, ale je to hodně rozmanitá skupina. Máme tam studenty, kteří byli aktivní v hnutí Fridays for Future a měli radost, že mohou toto téma dál rozvíjet. Na fakultě ale máme i studenty, kteří se přihlásili, protože na ně žádný předmět už nezbyl a chtěli tři kredity. I to je úplně v pohodě – říkají nám to otevřeně.“
Studenti si podle ní většinou neumí příliš představit konkrétní dopady – nejvíce si představují důsledky vln veder, s čímž už mají lidé v Česku po uplynulých letech dostatek zkušeností. Bourne a její tým expertů s nimi ale probírá i další témata, nejen klimatickou změnu, ale třeba i chemické znečištění a také to, jaké dopady má samotná medicína na životní prostředí.
Klimatická a environmentální stopa zdravotnictví
Moderní zdravotnictví dokázalo lidem bezprecedentně prodloužit život a také zlepšit jeho kvalitu. Daní za to jsou jeho dopady na životní prostředí. „Tak třeba uhlíková stopa zdravotnictví. To číslo se celosvětově pohybuje okolo pěti procent globálních emisí,“ konstatuje Bourne.
Zdravotnická etika má podle ní čtyři základní pilíře a jedním z nich je i „neškodit“. Což znamená i nějakou společenskou zodpovědnost. „A tak přemýšlíme nad tím, jak praktikovat medicínu tak, abychom působili co nejmenší škody,“ vysvětluje. Konkrétních doporučení je podle Bourne obrovské množství, řada z nich ale není ve skutečnosti žádná velká věda a jsou funkční napříč celou společností.
„Naše budovy by měly být pořádně zateplené, měli bychom využívat obnovitelné zdroje. Pacientům i studentům v nemocnicích a na fakultách bychom měli nabízet jídlo, které je nějak environmentálně zodpovědné,“ vypočítává. Další oblasti jsou už ale pro zdravotnictví velmi specifické. Například anestetika.
Jeden z anestetických plynů se jmenuje desfluran – a je to velice silný skleníkový plyn, má asi 2500krát silnější potenciál oteplování než stejné množství oxidu uhličitého. „Máme moc hezký příklad ze Skotska, kdy se tam anesteziologové spojili a rozhodli se, že desfluran už nebudou používat. A opravdu se tam už nepoužívá, místo něj mají jiné plyny, které jsou mnohem šetrnější a pro lidské zdraví jsou přitom úplně v pohodě,“ říká Bourne.
Dalším závažným tématem jsou odpady, kterým se v kurzu na 3. LF UK věnuje inženýrka Julie Mokrá z Technické univerzity Liberec. „Myslím, že je v Česku jediná, kdo se tím pořádně zabývá,“ doplňuje Bourne. Na přednáškách ukazuje, jak složité a někdy nepříliš intuitivní je poznání v tomto oboru.
„Mluvíme se studenty o tom, že například látková taška má mnohem větší uhlíkovou stopu než plastová taška. Protože ta bavlna musela někde vyrůst. Jestli je ta bavlna certifikovaná a organická, tak se muselo využít hodně vody. A musíme tu látkovou tašku použít nekonečněkrát více oproti té plastové. A podobně je to i ve zdravotnictví.“ Klíčové podle ní je rozhodovat se nikoliv podle pocitů, ale podle dat – byť ta velmi často nejsou k dispozici.
Důležité je to podle ní například u chemikálií, které jsou všude kolem nás, prostupují lidským životem od narození až do smrti – ale jsou kvůli této všudypřítomnosti vlastně neviditelné. „Studentům i pacientům je ale těžké tohle předávat,“ podotýká Bourne. „Když řekneme našemu pacientovi, že kouření způsobuje rakovinu, tak prostě přestane kouřit. Ale jak má reagovat na informaci, že rakovinu mohou způsobovat i všudypřítomné chemikálie?“ ptá se.
„I přesto studující z hodin, kde probíráme například endokrinní disruptory, odcházejí alespoň s pár základními radami, které můžou předávat pacientům: pokud možno omezit jídla v plastovém obalu, nikdy neohřívat jídlo v mikrovlnce v plastu a pravidelně vysávat prach – právě doma v prachových částicích je často hodně akumulovaných škodlivých chemických látek,“ dodává.
Celoživotní vzdělávání je klíčové
Situaci podle Bourne komplikuje i fakt, že obecně je zdravotnictví značně konzervativním oborem – v Česku je to podle ní mezi lékaři velmi zakořeněné. „Myslím si, že čeští lékaři nebyli tak úplně vedení ke zdravé skepsi a k opravdu celoživotnímu vzdělávání. Mně v Anglii hned na jedné z prvních přednášek na medicíně řekli, že asi tak padesát procent z toho, co nás teď učí, nebude za pět let pravda.“
Podle Bourne by i čeští studenti a lékaři měli opakovaně slyšet, že poznávání je nutně celoživotní proces a že je úplně normální, když se staré pravdy mění.
Kabinet začne práci pomalu a opatrně. Prvním cílem je podle doktorky Bourne „zmapovat terén“. „Naše práce teď spočívá v tom, že budeme chodit po fakultě k ostatním přednostům a vedoucím pracovníkům a budeme se s nimi seznamovat a vysvětlovat jim, jak se toto téma týká předmětu, který už učí,“ popisuje první krůčky lékařka. „Budeme je podporovat v tom, aby to integrovali do svých předmětů.“
Univerzita bude také ráda, když bude vznikat kvalitní výzkum. To bude pro doktorku Bourne něco nového, protože jak ona, tak i druhá kolegyně, která je v kabinetu, nejsou vědkyně, ale praktické lékařky. Nicméně už nyní čekají na schválení dvou grantů. „Jeden bude z etiky, budeme zkoumat dopady vln veder na lidi bez domova. Ve druhém budou lékaři spolupracovat s farmářskou školou ze Suchdola – budou probírat zdravotní dopady jejich praktik,“ doplňuje Bourne.
Cílem „jejího“ kabinetu by ale mělo být informovat nejen studenty a lékaře, ale také veřejnost. To znamená popularizace. „Máme už seznam lidí, které chceme oslovit a s jejichž pomocí chceme dělat semináře pro mediky, i pro veřejnost,“ upřesňuje.
Zahraniční zkušenosti
V dlouhodobějším horizontu by doktorka Bourne ráda, aby se principy, o kterých přednáší, staly součástí mainstreamového pohledu na medicínu a aby se staly i jedním z pilířů veřejného zdraví.
Na otázku, jestli by byla schopná uvést nějakou zemi, která by mohla Česko inspirovat, si na jeden příklad vzpomíná okamžitě. „Asi před rokem jsme byli na konferenci o planetárním zdraví Planetary Health, to je terminus technicus, v Rotterdamu. Byla tam i delegace z Malajsie. Tam na tom dlouho pracovali, ale podařilo se jim integrovat principy planetárního zdraví do jejich zákonů. Takže se jimi oficiálně zabývá i ministerstvo zdravotnictví a školství – přitom je to ale ropná velmoc.“
Problémy těla i mysli
V souvislosti s životním prostředím se často mluví i o takzvané klimatické úzkosti – označují se tak obavy z budoucího vývoje klimatu, z nichž vyvěrají někdy i dost vážné psychické problémy.
„Ano, i tomu se věnujeme a budeme nadále věnovat,“ potvrzuje lékařka. „Souvisí s tím třeba i úzkost, kdy se člověku stýská po krajině, která už není. Se studenty například děláme mindfulness cvičení, kde je poprosíme, ať si představí nějaké své oblíbené místo a pak ať si představují, jak bude vypadat za čtyřicet let. Je to těžké téma, takže pak s nimi mluvíme o tom, jak udělat, aby jim bylo líp a mluvíme i o síle přírody,“ vysvětluje Bourne.
Právě léčivá síla přírody je pro ni, jak je znát z jejího nadšení, velmi důležité téma. Jako důkaz uvádí studii už z osmdesátých let dvacátého století, o níž se učila ještě na studiích. „Tehdy vzali pacienty po operaci, myslím si, že to byl žlučník, a dali je do místnosti, kde měli výhled na les, a nebo je dali do místnosti, kde měli výhled do betonu. Ti s výhledem na les se zhojili lépe a rychleji,“ vypráví.
Je to podle ní hezký důkaz, jeden z mnoha, že člověk je s přírodou propojený a že trávit čas v přírodě je prostě zdravé.
S lidmi, které trápí nějaké duševní problémy spojené s extrémy klimatu, se setkává i osobně, jako praktická lékařka. Má totiž ordinaci v Tróji, kde k ní chodí i starousedlíci, kteří zažili povodně z roku 2002. „A nyní, když hodně prší a třeba to vypadá, že by se opět mohla rozlít voda, tak jim se rozbuší srdce. I po těch 24 letech. Vidíme, že duševní zdraví je u nich dlouhodobě narušené.“
Bourne rychle pokračuje k dalšímu tématu souvisejícímu s duševním zdravím. A tím je jeho korelace s úmrtími při vlnách veder. „Moc se to neví, ale lidé, kteří jsou nejvíc náchylní na úmrtí během vln veder, nejsou kardiaci, jsou to lidé se schizofrenií.“ Vysvětluje, že nemoc samotná má vliv na termoregulaci, ale i léky, které tito nemocní berou, mají na termoregulaci vliv.
Environmentálních vlivů na lidské zdraví je podle ní ale mnohem víc a celá řada z nich nejvíc dopadá nepřiměřeně moc na ty nejchudší a nejzranitelnější skupiny obyvatel. „Ti například většinou bydlí v místech, kde je větší znečištění. Žijí u velkých magistrál, mají byty pod střechou, protože tam jsou levnější, a jsou z mnoha důvodů více zranitelní nejrůznějšími dopady,“ konstatuje lékařka. A všechny tyto dopady jsou ještě víc umocněné třeba u lidí bez domova, které chce Bourne zkoumat.