„Budila jsem se s pocitem, že je svět lepší.“ Festival ZUŠ Open oslavil 10 let koncertem na Hradě – Aktuálně.cz

„Včera jsem se probudila s pocitem, že je náš svět zase o kus lepší,“ říká Pohl Houkalová po benefičním koncertu Rytíři talentu, který druhou květnovou středu zahájil letošní ročník festivalu ve Španělském sále Pražského hradu.

Jaká byla původní vize festivalu ZUŠ Open a co je podle vás jeho hlavním poselstvím?

U projektu celostátního festivalu ZUŠ Open i u samotného Nadačního fondu Magdaleny Kožené jsem od úplného počátku. Když Magdalena v roce 2016 fond založila, měla jednoduchou, ale silnou vizi: posílit respekt a vědomí významu základních uměleckých škol v České republice.

Dnes, kdy slavíme desátý rok fungování fondu, se projekt rozrostl v nejrozsáhlejší kulturní událost svého druhu u nás. Představuje celoroční práci dětí, pedagogů i výsledky naší společné koncepční podpory.

Související

15 fotografiíProhlédnout si 15 fotografií

Letošní ročník festivalu odstartoval velkolepým přenosem v České televizi přímo ze Španělského sálu Pražského hradu. Co všechno takový projekt obnáší v zákulisí?

Předcházely tomu měsíce intenzivních příprav. Finanční nároky na pronájem Španělského sálu jsou obrovské a sehnat pro takto velký projekt zázemí vyžaduje práci celého týmu. Klíčový byl náš stipendijní program. Ve spolupráci s Asociací ZUŠ jsme vybrali žáky do společného orchestru ZUŠ Open, který začal zkoušet už v lednu.

Jako lektoři jim pomáhali přední hráči z České filharmonie, SOČRu (Symfonický orchestr Českého rozhlasu) nebo Pardubické komorní filharmonie, kteří pak s dětmi na koncertě přímo hráli. Sestavit dramaturgii, vybrat sólisty – což byly děti, které loni vyhrály národní soutěže ZUŠ – a dát vše produkčně dohromady, to byl obrovský maraton.

Když večer skončil a vy jste se vrátila v noci domů, převládala u vás úleva, nebo nadšení?

Byl to můj splněný sen. Moc jsem si přála umožnit mladým lidem a dětem zahrát si v takto mimořádném, symbolickém prostoru. Pro mnoho kolegů jsem byla blázen, protože všichni vědí, co to obnáší organizačně i finančně, a navíc v přímém přenosu České televize. Koncert byl ale pohádkový.

Celý Španělský sál vestoje tleskal mladým interpretům. Ti lidé v sobě měli čistou energii, hluboké porozumění a radost z umění. Budila jsem se s vědomím, že náš svět je zase o kus lepší.

Někteří lidé si dodnes pletou „zušky“ s běžnými zájmovými kroužky. Mohla byste přiblížit jejich specifickou funkci?

Základní umělecké školy mají stejné povinnosti a práva jako ostatní školy, jsou totiž pevnou součástí školského zákona. Všechny děti, které k nám přicházejí, musí projít ověřením talentových předpokladů. Unikátní je, že všichni naši pedagogové jsou aprobovaní umělečtí profesionálové.

Často se říká, že ZUŠ jsou naším rodinným stříbrem. Ale ředitel dětské psychiatrické nemocnice Michal Goetz to upřesnil – jsou naším rodinným zlatem, které musíme rozmnožovat.

Kroužky a volnočasová pedagogika jsou nesmírně cenné, ale ZUŠ mají jiné výstupy. Vedeme žáky k soustavnosti, k překonávání překážek a k rozvoji volních vlastností. Děti jsou řádně hodnoceny a jejich veřejná vystoupení jsou součástí školních vzdělávacích programů.

Není ale tento systém pro děti v kombinaci s běžnou základní školou občas až příliš náročný? Nevytváří zbytečný tlak?

Zbytečný tlak je vždycky špatná věc a pedagog, který na dítě nepřiměřeně tlačí, není dobrý pedagog. Obrovský zájem o ZUŠ – vzdělává se v nich přes 250 tisíc dětí –, však jasně dokazuje, že nejde o nějakou umělou excelenci pro pár vyvolených.

Je vědecky prokázáno, že umělecké vzdělávání přímo podporuje úspěšnost dětí v hlavním vzdělávacím proudu. A pokud dítě v běžné škole tolik neexceluje, v ZUŠ může zažít obrovský úspěch a realizovat svou kreativitu.

Česká republika je jediným státem na světě, který v rámci uměleckého vzdělávání garantuje výuku ve čtyřech oborech, má normativní financování ze strany státu a nabízí takto nízkoprahový přístup.

Mají díky tomu k umění přístup i děti, které by se k němu jinak nedostaly?

Tím jsem si naprosto jistá. Celý systém je z finančního hlediska velmi nízkoprahový, úplata za vzdělávání je relativně nízká a stát garantuje platy pedagogů. Pokud se navíc rodina ocitne v sociální nouzi, školy umí najít prostředky ve spolupráci s nadacemi či městskými částmi, aby dítě podpořily. ZUŠ mají obrovský význam v regionech, kde fungují jako přirozená kulturní centra.

Vy sama i přes velké manažerské vytížení stále dva dny v týdnu učíte sólový a komorní zpěv. Co vás na tom baví nejvíce?

Živý kontakt s dětmi je pro mě zcela zásadní, je to můj motor. Nejvíc mě naplňuje, když vidím, jak ten mladý človíček pod mým vedením rozkvétá. Jsem pro své studenty spíše průvodkyní. Práce ve škole mě neustále vrací ke kořenům a k realitě každodenní pedagogické praxe.

Pomáhá mi to lépe chápat, co dnešní děti opravdu potřebují, což pak zpětně promítám do velkých projektů nadačního fondu. Když vidím mladou generaci, jsem velký optimista.

Ti mladí lidé v sobě mají obrovskou odpovědnost a profesionalitu. Často jen na svých bedrech nesou omyly nás dospělých, kteří zapomínáme, že v přítomnosti připravujeme jejich budoucnost.

Na co se v rámci letošního festivalového maratonu nejvíc těšíte vy osobně?

Těším se na spoustu zastavení. Teď zrovna do Valtic, kde moji žáci provedou operu Dido a Aeneas. Velmi se těším na poutní místo Neratov v rámci projektu ZUŠ Open pomáhá – tam se vlastně zrodila myšlenka silněji akcentovat sociální roli škol a propojovat je s handicapovanými dětmi a neziskovým sektorem.

Těším se do Zlínského kraje, kde celá myšlenka festivalu vznikla, a samozřejmě na vyvrcholení 1. června na Den dětí ve Valdštejnské zahradě v Praze, kde se představí na tisíc mladých interpretů z celé země.

Co byste na závěr vzkázala našim čtenářům?

Aby neváhali a vedli své děti k umění. A aby si sami našli čas na kulturu a krásno. Zároveň bych jako ředitelka ráda poprosila o podporu, protože činnost našeho fondu je plně závislá na individuálních mecenáších a štědrých dárcích. Každý z nás se může stát takovým „rytířem talentů“ a pomoci dětem plnit si své sny.