Ještě několik desítek sekund před koncem závodu Štěpánka Hilgertová netušila, zda životní jízda skutečně stačí na olympijské zlato.
Němka Kordula Striepeckeová byla na mezičase rychlejší a Štěpánka Hilgertová mohla jen sledovat, jak si její poslední soupeřka poradí se závěrem divoké řeky Ocoee. Nezvládla jej.
České kajakářce vyhrkly slzy štěstí.
Od jednoho z největších úspěchů českého sportu uplynulo přesně 30 let. Hilgertová triumfovala 27. července 1996 v americkém Tennessee, kam pořadatelé olympijských her v Atlantě umístili závody ve vodním slalomu.
Základ vítězství položila už v první jízdě. Přestože se dotkla poslední branky a dostala pětisekundovou penalizaci, dosáhla výsledného času 169,49 sekundy.
Ve druhém kole zajela stejný výsledek americká reprezentantka českého původu Dana Chladeková.
O vítězce rozhodlo pomocné kritérium. Chladeková svou první jízdu pokazila, zatímco Hilgertová měla lepší druhý pokus.
Při shodném čase proto získala zlato Češka, Američance zůstalo stříbro. Bronz vybojovala Francouzka Myriam Foxová-Jerusalmiová.
„Své štěstí jsem si skládala po kouskách až na tento den,“ prohlásila Hilgertová krátce po závodě. Ještě několik hodin po vyhlášení výsledků prý nedokázala naplno uvěřit tomu, co se stalo. „Pomalinku tomu začínám věřit,“ přiznávala.
Prvním gratulantem v cíli byl její manžel Luboš, někdejší reprezentant a pozdější trenér.
Společně prožili dlouhé čekání na první velký individuální titul. Hilgertová patřila ke světové špičce řadu let, ale rozhodující závody jí dlouho nevycházely. Při olympijském debutu v Barceloně v roce 1992 skončila dvanáctá.
„Dobrou závodnicí jsem se učila být hodně dlouho,“ vzpomínala později. Prvního velkého triumfu se dočkala až v osmadvaceti letech. Sama označila zlato z Atlanty za okamžik, po němž si začala skutečně věřit.
Na řece Ocoee přitom zvítězila už několik měsíců před olympiádou v závodě Světového poháru.
Tehdy startovala s číslem jedenáct a žertovala, že jedna jednička připomíná pohárové vítězství a druhá patří olympijským hrám. Její předpověď se naplnila.
O čtyři roky později v Sydney olympijský titul obhájila. Během kariéry získala 13 individuálních medailí z olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy a dvakrát ovládla celkové pořadí Světového poháru.
Na olympijských hrách startovala šestkrát. Ještě v Londýně 2012 ve 44 letech bojovala o medaili a skončila čtvrtá.
Kariéru uzavřela až v roce 2017, téměř tři desetiletí po první medaili z mistrovství světa. Poslední velký úspěch přidala v roce 2015, kdy pomohla české hlídce ke světovému titulu.
