Pokud zalistujete houbařskými příručkami z poloviny minulého století, čechratku podvinutou (Paxillus involutus) v nich najdete s označením „jedlá po důkladném povaření“. Naši předci ji nosili z lesů po koších, nakládali do octového nálevu nebo smažili na sádle. Argument, že „ji sbíral už můj děda a nikomu z rodiny se nikdy nic nestalo“, lze mezi českými houbaři zaslechnout dodnes.
Jenže právě v tom spočívá její zákeřnost. Čechratka nezpůsobuje klasickou otravu žaludku, při níž tělo okamžitě ztrestá pozření toxinu zvracením. Místo toho spouští v organismu autoimunitní proces, který se může nepozorovaně střádat celá léta.
Tělo se obrátí proti vlastním krvinkám
Lékaři tento vzácný stav označují jako Paxillus syndrom. V odborné literatuře popsali případy, kdy se lidé po konzumaci čechratky dostali do kritického stavu, přestože ji v minulosti jedli opakovaně.
„Krátce po jídle se objeví prudké bolesti v kříži, třesavka, vysoká horečka, snížený krevní tlak a moč je červená od krevního barviva, objeví se akutní selhání ledvin,“ varuje na svých stránkách Česká mykologická společnost.
Jedním z případů, které odborníci podrobně rozebrali ve studii zveřejněné v roce 2019 v časopise Diagnostics, byli dva lidé, kteří po konzumaci houby zemřeli. Oba ji podle dostupných informací jedli už dříve bez zjevných následků. Tentokrát se však jejich stav prudce zhoršil. Potíže se objevily přibližně dvě až tři hodiny po jídle a vyústily v selhání organismu.
Vyšetření ukázala, že se v jejich tělech rozpadaly červené krvinky. Situaci navíc komplikují další poruchy krevního oběhu a poškození orgánů, zejména jater a ledvin. Autoři studie upozornili, že jde o velmi vzácnou komplikaci a že u jednotlivých případů mohou hrát roli i další okolnosti. Přesto nálezy odpovídají mechanismu, který odborníci s čechratkou spojují už několik desetiletí.
Tragédie muže, který houbu sám popsal
Skutečnou povahu této nenápadné hnědé houby odhalila jedna z nejtragičtějších událostí v dějinách moderní mykologie. V říjnu 1944 si v německé Postupimi připravil večeři z čerstvě nasbíraných čechratek světově uznávaný mykolog Julius Schäffer se svou manželkou. Schäffer byl předním evropským expertem na lupenaté houby a čechratky konzumoval celý život.
Zatímco jeho žena vyvázla s mírnějšími zažívacími obtížemi, u dvaašedesátiletého vědce se po hodině rozvinula prudká nevolnost, zimnice a selhání ledvin. I přes péči lékařů zemřel o sedmnáct dní později v nemocnici. Stal se jediným profesionálním mykologem moderní éry, jehož usmrtila houba, kterou sám léta podrobně zkoumal a považoval za jedlou. Schäfferova smrt donutila vědeckou komunitu přehodnotit veškeré dosavadní znalosti a vedla k popisu Paxillus syndromu.
Předpokládané vysvětlení spočívá v přehnané reakci imunitního systému. Ten může po předchozím kontaktu s houbou vytvořit protilátky. Při dalším setkání s látkami z čechratky pak mohou vzniknout imunitní komplexy, které se navážou na červené krvinky a spustí jejich rozpad. Jde tedy o jiný mechanismus než u běžné otravy, při níž jed přímo poškozuje buňky. V tomto případě může zásadní roli sehrát samotná obranná reakce organismu.
Tento výklad však není definitivním vysvětlením všech případů. Vědci dosud neidentifikovali konkrétní látku z houby, která by tento syndrom spolehlivě vyvolávala, ani přesně neurčili, proč postihne jen některé konzumenty. Výzkum naznačuje, že významnou roli může mít individuální náchylnost.
Zdroj: czechmycology.org, prolekare.cz, myko.cz