Dlouhé roky jste se pohybovala převážně v kulturním prostředí, pracovala jste v České televizi, založila Televizní institut, vedete dnes už dost prestižní festival Serial Killer a podobně – co vás přimělo k tomu, že jste přijala politické angažmá? Je to přece jen dost specifická a jiná disciplína…
A to si já právě nemyslím. Politika patří do mého každodenního života. A pokud někdo tvrdí, že jsem se k politice doposud nikdy nevyjadřovala, je to trochu komické. Téměř každý můj post na sociálních sítích se vztahuje k politice. Byť nepřímo.
Těžko snáším, když někdo lidem říká, co si mají myslet, co mají dělat nebo koho mají volit. Typicky jsou to takoví brouci Pytlíci sociálních sítí. Takže to nedělám.
Mám raději cestu inspirace. Vyjadřuju se třeba ke vzdělávání svých dětí, médiím, bydlení nebo k cestování, ukazuju náš životní styl, který jsme si vybrali, ale nikomu ho nenutíme. Vždy je za tím nějaké velké politické téma, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá.
Pro mě je politika všechno kolem nás. V přeneseném slova smyslu naše životní prostředí, prostor, který sdílíme s ostatními. Doma, v práci, na ulici, v parku. Navíc pokud jde o to, čemu se roky věnuju, tak mě zásadně ovlivňuje politika školství, kulturní politika a samozřejmě také zahraniční politika. Mimo jiné.
Ale na druhou stranu: vymyslet, založit a pak roky provozovat dneska už dost prestižní festival, je přece jenom ještě pořád něco jiného než podstoupit ten krok, jít do politické kampaně a kandidovat na primátorku Brna.
Musím říct, že vymyslet, zrealizovat a vydupat ze země festival, díky kterému jsem se pak během několika let ocitla mezi nejvlivnějšími ženami České republiky, a dokonce i mezi stovkou nejvlivnějších televizních osobností střední a východní Evropy, bylo něco tak těžkého a nepředstavitelného, že teď jsem oproti tomu ve velmi pohodlné pozici.
Jak to? Z některých reakcí to tak zrovna nepůsobí…
Mám teď kolem sebe velký tým znalých lidí, kteří za sebou mají velkou politickou zkušenost. Mimořádně velkou oporou je mi právě i současná primátorka Markéta Vaňková, která mě intenzivně zasvěcuje do detailů fungování takhle zodpovědného úřadu, svým aktuálním zdravotním obtížím navzdory. Já do toho všeho vnáším své vnímání a zkušenosti a myslím, že je to oboustranně prospěšné.
A pokud jde o festival, to bylo opravdu těžké. Bezpočet probdělých nocí, občas i slzy vzteku, neustálé vyjednávání, nejistota, hledání podpory, finanční zázemí, skládání týmu z mladých lidí, srdcařů, ovšem bez manažerských zkušeností, protože si zkrátka nemůže dovolit platit velká esa v oboru…
První ročník jsme se navíc museli z velké části spolehnout na zahraniční podporu, doma myšlenka podobného festivalu příliš velkou odezvu neměla. Bylo to trochu šílené. Ale taky mě to hodně naučilo. Ovšem město Brno bylo už na počátku klíčovým partnerem. A právě i tady jsem na vlastní kůži vyzkoušela, jak může komunální kulturní politika zásadně pomoci věcem, které se pak mohou rozběhnout do světa.
Takže jít do komunálních voleb v Brně je určitě taky velká věc, ale občas je potřeba si vybírat i ty úkoly, které náročné prostě z nějakého hlediska jsou. Pokud dnes navíc slyšíme poptávku hlavně po pracovitých lidech, a že na hodnotách tolik nesejde, tak si dovolím tvrdit, že nabízím jak manažerské, tak vyjednávací zkušenosti. A právě i jasné hodnoty. A také hluboké porozumění pro někoho možná okrajovým, ale ve skutečnosti podstatným oblastem, jako jsou kultura nebo sociální oblast.
Kolik politických nabídek jste doposud odmítla?
Několik jich bylo, byly to menší strany a hnutí. Navíc byla jiná situace. Za normálních okolností bychom tady spolu ani teď neseděli, protože bych pokračovala ve svých projektech. Jenomže já mám dojem, že s Motoristy, SPD i Babišem ve vládě právě nyní hodně brousíme o politické dno.
Na druhou stranu: jedna věc je kandidovat za ODS, ještě úplně jiná ale za ODS v Brně. Navíc přicházíte z kulturního prostředí, které je v Brně dost sevřené – všichni se tu znají…
Za velkou výhodu považuju, že moje sociální bubliny jsou velmi různé a velmi široké. Tudíž se na to nedívám pouze tou jednou perspektivou, kterou jste zmínil.
Já se opravdu potkávám s obrovským množstvím lidí, běžně se pohybuju v různých prostředích. Mluvím s lidmi, jejichž pohledy na věc jsou protichůdné a umím s tím žít a pracovat. Nakonec se ukázalo, že ODS je jediná varianta, která mi dávala smysl.
V jakém ohledu?
Tím rozhodnutím odkládám posledních dvacet let mého života do skříně. Těžko si představit, že bych něčeho takového byla schopná kvůli nabídce od malých stran. Těžko bych podstoupila takový bungee jumping, protože ve chvíli, když vstupujete do politiky, tak se musíte vzdát opravdu skoro všeho.
Být nezávislou jedničkou na kandidátce ODS a TOP 09 místo Markéty Vaňkové pro mě byla jediná možná volba v tom smyslu, že jsem ochotná obětovat vše, v čem jsem se doposud angažovala.
A to jsme zvažovali ještě jinou věc – otevírala se mi možnost, že bych se mohla s celou rodinou přesunout do Amsterdamu. Nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme v Brně.
Takže teď postupně vše předám lidem, kterým věřím a o kterých nepochybuju. V Televizním institutu nemáme žádné veřejné zdroje a potřebuju ještě pár věcí manažersky dotáhnout, tudíž tam není potřeba s ničím spěchat, ale na předání do dobrých rukou už také pracuju. V případě úspěchu v říjnových volbách pak dám všechen svůj čas do toho, abych byla pro Brno spolu s mým týmem tou nejlepší vizitkou.
Dobře. Ale ještě jednou: proč právě ODS?
Svou kandidaturu chápu v linii, jejíž součástí je třeba Petr Fiala. Nebo Břéťa Rychlík. Nebo Martin Baxa. Ale taky například Milan Uhde, toho obdivuju a hodně jsme spolu komunikovali zejména v době, kdy byl předsedou Rady ČT. A i teď za ním jednou za čas ráda zajedu na návštěvu.
Do současného politického směřování můžu vnést ještě jiné, nové prvky. Třeba důraz na sociální oblast a bydlení. Jinou perspektivu můžu nabídnout v kultuře a dalších agendách. Nehledě na to, že Brno se objektivně rozvíjí a v řadě parametrů kvality života předčí většinu nejen českých měst.
Jak si kdo vyhodnotí zásluhy, je na něm, ale dle mého na tom má nezpochybnitelnou zásluhu i posledních osm let koalice pod vedením ODS. Jsou samozřejmě věci, které se obhajují těžko a je třeba je pojmenovat, ale jsou také věci, kde bychom se měli naučit politikům přiznat důležitou pozitivní roli.
Ale vždyť to byla ODS, kdo v Brně pohřbil třeba Housing First…
To byla jedna z prvních věcí, o kterých jsme mluvili. A zdůraznila jsem to i na oblastní radě ODS. Chci, abychom se zavázali, že v tom budeme nějakým způsobem pokračovat. Chystám se sejít například se starosty vybraných městských částí a chci s nimi vše důsledně probrat, chci znát jejich názor.
Ráda bych také zkusila otevřít nejen toto téma v rozhovorech s klíčovými lidmi z ODS a poskytnout tak i veřejnosti hlubší vhled do toho, jak a proč jednotlivá rozhodnutí vznikají. A už teď promýšlím podobu expertní skupiny na celé velké téma bydlení v Brně.
Každopádně jenom tím, že ODS schválila mou nominaci, tak si myslím, že dává jasně najevo, že tuto oblast nebude ignorovat. Mám dost velkou zkušenost z vyloučených lokalit, znám příběhy mnoha lidí, narazila jsem samozřejmě i na velké šíbry obchodujícími s chudobou, čelila jsem i fyzické potyčce, když mě jeden takový chtěl napadnout a shodit ze schodů, když jsem se zastávala slabších.
Nemám strach, mám vizi. A taky vím, že to celé musí nějak ekonomicky fungovat. Velkým vzorem mi je v tomto Skandinávie, kde mají de facto nulové bezdomovectví.
Jenomže jedna věc je o tom mluvit v kampani, úplně jiné je to ale prosadit. Neobáváte se, že v tom budete po volbách v rámci ODS osamocená? Jste si jistá, že strana, za kterou kandidujete, bude v tomto tématu kompatibilní?
Jsem si jistá, že najdeme společnou řeč. Navíc, pokud v Brně funguje dobře sociální oblast v jiných aspektech, není důvod abychom bezdomovectví a sociální vyloučení odsouvali stranou, jak je v Česku zvykem. Brno má na to jít příkladem v této oblasti.
Už teď lze ale zaslechnout námitky, že jim budete dělat jenom „fíkový list“, že budete nastrčenou figurou, která naláká voliče a přikryje stranické struktury…
To je výborný. Jsem žena, takže si tady spousta lidí do mě projiktuje své představy i předsudky. Kdybych byla dvoumetrový chlap, o „fíkovém listu“ tady spolu vůbec mluvit nebudeme. Ale protože nejsem dvoumetrový chlap, jsou toho plné sociální sítě.
Ti lidé pravděpodobně netuší, co všechno mám za sebou a kde všude, v jak silné konkurenci jsem se dokázala prosadit. To je v pořádku, to chápu. Ovšem víc se obávám, že někteří mají hluboko zakořeněné předsudky o tom, že žena ve vedoucí funkci je vždy loutkou v rukou nějakých mužů.
Začínám se to učit rozlišovat a více hledat příčiny vyjádření některých lidí. Jak jsem už říkala, vstup do politiky s sebou nese „náklady“. Zčásti jde i o konkurenci. Koalice ODS, TOP 09 a nezávislých má velkou šanci výrazně oslovit i středové liberály a v tom jsem samozřejmě vnímána některými menšími stranami jako určité nebezpečí.
Už jsem to ale naznačoval, jedna věc je kandidovat za ODS, ještě jiná za ODS v Brně. Je tu bytová kauza, údajná šmelina s pozemky, je tu Pavel Blažek a jeho bitcoiny, je tu zkrátka dlouhá historie, pošramocená pověst té strany, a ne zrovna pozitivní mediální obraz…
Zaprvé: jedna z mých podmínek byla, že se o tom všem budeme bavit naprosto otevřeně. Důsledně budu trvat na tom, abychom to všechno i směrem k voličům komunikovali na rovinu, bez nějakých vytáček.
Apriorní nedůvěra v média a podcenění otevřené komunikace stojí v řadě případů právě za často problematickým vnímáním ODS. Nikdo z představitelů ODS na magistrátu ale není stíhaný, na rozdíl třeba od představitelů ANO nebo KDU-ČSL apod. A vzpomeňme i na nedávno odsouzeného Jiřího Novotného z ČSSD z brněnských Černovic.
A pokud jde o Pavla Blažka, nijak se už v ODS neangažuje. Já sama jsem s ním mluvila naposledy před několika lety, když jsme se potkali náhodou v baru. Osobní vztahy a přátelství jsou jedna věc, ale představa, že tady stále všechno zezadu nějak řídí, je naprosto mylná. Politickou odpovědnost vyvodil a nyní je to věc žalobců, soudu a jeho obhajoby.
Jak se vypořádáte se vším, kde doposud působíte tak, abyste nebyla ve střetu zájmů?
Jasně, to už je v běhu. Vše konzultuju s právníky, postupně to budu řešit. Děje se to na různých úrovních. Odstřihnu se ale postupně od všech projektů, které čerpají veřejné zdroje. Primárně jde o festival Serial Killer, který předám svému týmu lidí. Přestanu být majitelkou i jednatelkou firmy, chci to udělat velmi rychle.
Ale mám malý pedagogický úvazek na FAMU. A ten bych si ráda nechala, protože bych ráda dokončila svoji cestu k docentuře.
Markéta Vaňková se po posledních volbách dopracovala k tomu, že v Brně vznikne široká koalice, jejíž součástí není jen ODS, TOP 09 nebo lidovci, ale původně také hnutí ANO. Jaká je vaše představa v tomto ohledu?
To nechci předjímat, ale mám celkem jasnou představu, jak by to mohlo být v ideálním světě. A doufám, že to tak dopadne. A myslím, že to nebude žádné velké překvapení, že si třeba spolupráci s ANO, či dokonce SPD či jinými subjekty tohoto typu představit neumím.
A co vaše předvolební priority? Poslední volební období v Brně bylo hodně ve znamení výstavby nové hokejové haly, jak to bude ale třeba s fotbalovým stadionem, koncertním sálem, s živou kulturou nebo třeba s přesunem nádraží a dopravou obecně?
Brnu ale chybí třeba kongresový prostor v centru města. Něco takového, na čem třeba městečko Cannes vystavělo celou svou existenci. A nekoná se v něm ani zdaleka pouze onen slavný filmový festival.
Velkou inspirací nám může být také Edinburgh, který je schopen v srpnu hostit největší divadelní festival na světě. Tři tisíce různých divadelních produkcí na jednom místě! Přitom Edinburgh je stejně velké město jako Brno.
Program koalice se nyní začíná rýsovat detailněji a já pracuju na pilířích, které bych posléze rozvíjela společně s mými kolegy a kolegyněmi v Brně a také na kandidátce, která vzniká.
Mezi mé priority určitě bude patřit rozvoj města v oblasti kultury, podpora kreativního průmyslu, který je dnes úzce provázán s technologiemi a dohromady je to ekonomicky mimořádně silný obor. Brno je podle mě ideálním místem pro tento sektor, který snoubí inovace a kreativitu a silné vzdělávací instituce.
Nakonec k tomu může velmi dobře posloužit i nová multifunkční hala, ale i lepší spojení se světem v podobě moderního nádraží. Obecně je ale priorita, aby Brno dál bylo co nejlepším místem pro život opravdu pro všechny.
Bude to náročná jízda, ale podle čínského kalendáře je letos rok ohnivého koně, tak to k tomu všemu zkrátka a dobře hezky pasuje.
