Mozek částečně myší, částečně lidský. To je výsledek experimentu lékařů ze Stanfordovy univerzity. Cílem jejich práce bylo vytvořit organismus, na němž by se daly testovat účinné látky proti duševním nemocem.
Neurovědci v USA laboratorně vytvořili myši, které mají ve svých mozcích funkční lidské buňky. Cílem nebylo vyrobit nějaké frankensteinovské monstrum, snažili se přijít s modelem, na kterém by se daly lépe testovat možnosti léčby duševních poruch, které se objevují jen u lidí.
Autoři studie, která vyšla v odborném časopisu Nature, jsou si vědomi toho, že výzkum může působit eticky nezodpovědně a že jejich práce by mohla vypadat jako dílo šílených vědců, kteří se snaží hrát si na boha. Právě proto experiment proběhl pod detailním etickým dohledem.
Složité mozky se složitými problémy
Lidský mozek se často označuje za nejsložitější strukturu ve známém vesmíru. Právě jeho komplexnost a možnosti, jež svým „uživatelům“ nabízí, ale vedou k tomu, že se v něm objevuje víc problémů – čím složitější je stroj, tím víc stoupá pravděpodobnost, že se nějaké součástky nechovají správně. A „stroj složený z neuronů“ je na tom stejně.
Výsledkem jsou nejrůznější poruchy a nemoci, které pak člověka trápí, ale jen špatně se testují na zvířatech. Jejich mozky nejsou zkrátka tak složité, aby se na nich daly spolehlivě simulovat všechny lidské duševní potíže. Psychiatrie má proto velmi nízkou úspěšnost ve vývoji léčiv. „I léky, které se nakonec dostanou do fáze klinických studií – a které vypadají při testech na zvířatech velmi účinně – v klinické praxi dramaticky selhávají,“ uvedli autoři na tiskové konferenci, kde představovali svoje výsledky. „To nám naznačuje, že nám chybí spousta informací o lidské biologii, a jejich získání bude zásadní.“
Právě proto teď vědci ze Stanfordovy univerzity geneticky upravili myši, aby měly jen polovinu svého běžného mozku. Modifikovali zvířata tak, aby se u nich téměř nevytvořila vlastní mozková kůra – tedy vnější vrstva mozku, která se někdy označuje jako „šedá hmota mozková“. Právě ona zajišťuje vyšší myšlenkové procesy, paměť a smysly.
Výzkumníci pak použili kožní buňky odebrané lidem a „přeprogramovali“ je tak, aby se z nich vyvinuly kousky tkáně podobné mozkové. Takové struktury se označují jako organoidy – jde o shluky propojených buněk, které nijak nepřipomínají malé mozky, ani vzhledem, ani funkcí. Ale mají některé jejich vlastnosti. Když je vědci implantovali do myších mozků, buňky se samy začlenily do už existujících myších mozkových obvodů, kde si lidské neurony vytvořily rozsáhlá spojení s nervovým systémem myšího hostitele. Po několika měsících lidské buňky začaly vypadat a fungovat jako vnější vrstva myšího mozku.
Myši se i půl roku po zákroku chovaly jako zcela normální zástupci svého druhu, byly zdravé a čilé. Neprojevovaly vyšší inteligenci ani jiné znepokojivé chování. Autoři výzkumu explicitně reagovali na možné obavy, když pro britskou stanici BBC uvedli, že „nic nenasvědčuje tomu, že by zde vznikaly myši, které dokážou myslet jako lidé, nebo že bychom stvořili lidský mozek uvězněný v těle myši“.
Úspěch v laboratoři vyvolává naději
Autoři výzkumu věří, že u těch nejsložitějších onemocnění, včetně epilepsie, autismu a dětské mozkové obrny, má jejich metoda potenciál být „průlomová“.
Chtějí teď tato zvířata využívat právě pro studium výše uvedených poruch a chorob – počet laboratoří, které by takto upravené myši mohly využívat, ale bude omezený.
