Mostecký archeolog Vojtěch Peksa, který byl u toho, když se začátkem října při odkrývání hlíny pro základovou desku nového rodinného domu objevily kosterní pozůstatky, se s nálezem nejdříve obrátil na Vrchní státní zastupitelství v Praze a ministerstvo obrany.
Zatímco resort mu potvrdil, že v místě neeviduje žádné válečné pohřebiště, a tudíž nemůže jít o oběť druhé světové války, pražští žalobci se případu po několika dnech „zbavili“. Prý kvůli místní příslušnosti věc předali kolegům z Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem.
„Ve věci zatím nebyly zahájeny úkony trestního řízení,“ přibližuje aktuální stav Kateřina Doušová, náměstkyně ústecké návladní. A jak doplnila dále, postoloprtskému objevu se už věnují i policisté. „Dle našich informací byl poznatek postoupen i Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDZVK),“ upřesňuje Doušová.
Útvar přezdívaný „lovci komunistů“ se sice specializuje především na trestné činy spáchané režimem po roce 1948, ale podle oslovených expertů se věnují i jeho kořenům. Tedy vývoji a událostem, které v Československu nastaly s koncem druhé světové války a postupně směřovaly k únorovému puči v roce 1948.
Největší masakr před Srebrenicí
A právě do těch postoloprtský masakr, označovaný historiky za největší genocidu německého obyvatelstva v poválečném Československu, zapadá. Podle historických dokumentů se do vraždění sudetských Němců na přelomu května a června 1945 v Postoloprtech u Loun zapojili vojáci z 1. československé divize, kteří do města přišli 25. května, skupina z Obranného bezpečnostního zpravodajství (OBZ) a někteří místní obyvatelé.
Jak obecní strážník Bohuslav Marek, tak soudní úředník Egermajer se dali okamžitě do služeb OBZ a podávali informace, kdo z Němců má být potrestán. Těch se celkově seřadilo zhruba dva a půl tisíce, exhumace v roce 1947 však odhalily ostatky pouze 763 z nich.
Jakub Vinčálek z policejního prezidia, jemuž je ÚDZVK podřízen, nechtěl komentovat, jaké kroky zatím lovci komunistů v postoloprtském případu provedli.
„V současné době probíhá prověřování okolností nálezu a jeho bližšího časového zařazení. Další informace poskytneme po vyhodnocení prováděných úkonů,“ reagoval Vinčálek na dotazy Aktuálně.cz.
„Najednou jsem zjistil, že to bylo jinak“
Před dvaceti lety se přitom postoloprtským masakrem začala zabývat žatecká kriminálka. Zaměřila se na vraždu pěti nezletilých chlapců postřílených na začátku června 1945 u zdi dnes už neexistujících dragounských kasáren.
Kriminalista Pavel Karas na případu strávil tři roky a do spisu shromáždil tisícovky stránek. Rozkaz k vraždě pětice chlapců dal podle jeho zjištění štábní kapitán Vojtěch Černý. Pachatelem dalších tří vražd byl vyučený švec a obecní policista Bohuslav Marek.
„Bylo mi hodně nepříjemné tento případ řešit. Nejsem s tím ztotožněný. Byl jsem nějak vychován, žil jsem v nějaké atmosféře a najednou jsem zjistil, že to bylo jinak,“ prohlásil vyšetřovatel Pavel Karas v roce 2009 v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Dodal tehdy, že je navíc „velmi pravděpodobné“, že Marek s Černým nesli zodpovědnost i za smrt ostatních lidí při masakru. „Tehdejší trestní řád neznal trestný čin genocida. Kdyby ale existoval, neobvinil bych je z vraždy, ale z genocidy,“ dodává.
Rodinné domy na místě masakru
V místech bývalých kasáren od letošního léta vzniká nová obytná zóna. Místní firma rodiny Elsniců, kteří dlouhodobě působí i ve vedení Postoloprt, tu na místě spojeném s masakrem staví několik řadovek, rodinných a obytných domů.
Pomník připomínající německé oběti českého běsnění z května a června 1945 dosud ve městě nevznikl. Během letošního výročí masakru Nadační fond Postoloprty 1945 na hřbitově umístil alespoň několik stovek bílých kamínků se jmény těch, kdo při krvelačném řádění zemřeli.