Nový majitel zdědí chalupu po prarodičích, objedná kontejner a pustí se do práce. Během jediného víkendu zmizí staré dveře, kredenc po babičce, mosazné kování i krabice se zažloutlými fotografiemi. To, co vypadá jako obyčejný úklid, bývá podle starožitníků často nenávratnou likvidací předmětů, které přežily několik generací.
„Lidé často považují starý nábytek za nepraktický krám, přitom kvalitní kus z masivního dřeva může mít hodnotu desítek tisíc korun. Ve sběrném dvoře tak pravidelně končí staré skříně, komody, kredence, židle nebo původní dveře a okna,“ říká Daniel Kocík z Antik Depot, který se renovaci a obchodu se starožitnostmi věnuje více než dvacet let. Největší problém podle něj není ani tak samotné vyhazování. Mnohem častěji lidé hodnotu starých věcí zničí ve snaze je vylepšit.
„Nejčastější chybou je přebroušení původního povrchu až na holé dřevo, použití moderních syntetických laků nebo výměna původního kování. Tím se často nenávratně sníží historická i finanční hodnota předmětu. U starožitností platí, že méně zásahů bývá často více,“ vysvětluje. Právě původnost je totiž tím, co sběratelé hledají nejvíc. Zatímco laik vidí oprýskaný povrch nebo zašlou barvu, odborník často vidí autentický kus historie.
Komoda za desetitisíce
Kocík si vybavuje případ, který dodnes používá jako odstrašující příklad. Majitelé starého domu chtěli při vyklízení spálit malovanou komodu, protože ji považovali za bezcennou. „Po odborném posouzení se ukázalo, že jde o více než sto let starý lidový kus s výraznou sběratelskou hodnotou. Podobných případů je překvapivě mnoho,“ říká.
Přitom právě lidový nábytek patří mezi věci, které se na českých půdách objevují stále. Vedle prvorepublikových kusů nábytku, starých truhel, kredencí nebo židlí se zejména v horských oblastech dochoval také původní malovaný nábytek, který je mezi sběrateli vysoce ceněný.
Kvalita prověřená časem
Zajímavé je, že vztah Čechů ke starým věcem se v posledních letech výrazně změnil. „Ještě před deseti nebo patnácti lety lidé často vyhazovali věci, které dnes renovují a vracejí do interiérů. Roste zájem o udržitelnost, kvalitu a příběh předmětu. Mnoho lidí si uvědomuje, že starý masivní nábytek bývá kvalitnější než současná sériová výroba,“ říká starožitník. „Velký zájem je o výrobky UP Závody, Jitona, Interier Praha a o návrhy významných československých designérů. U starších kusů bývají ceněni regionální truhlářští mistři a původní řemeslné dílny, pokud lze původ doložit,“ vysvětluje Daniel Kocík.
Podle něj by si lidé při vyklízení měli dát pozor zejména na unáhlená rozhodnutí. Cenné nemusí být jen velké kusy nábytku. Hodnotu mohou mít také staré hodiny, obrazy, svítidla, knihy, hračky, reklamní cedule, šicí stroje nebo původní dokumenty a fotografie. „Stačí několik fotografií a odborník většinou rychle pozná, zda má smysl věc zachovat,“ doporučuje Kocík. Pokud si majitel není jistý, je podle něj lepší neudělat nic než udělat příliš mnoho. Jakmile se totiž původní povrch obrousí, kování vymění nebo historický kus přetře moderním lakem, cesta zpět už často neexistuje.
„Doporučuji obrátit se na zavedené starožitníky, restaurátory s
referencemi nebo renomované aukční domy. Důležité je porovnat více
názorů a nebát se poslat fotografie několika odborníkům. Seriózní
odborník by měl umět vysvětlit, proč je daný předmět zajímavý a jak jeho
hodnotu odhaduje,“ uzavírá starožitník.
Video: Dnes se tisknou domy z betonu nebo sklo, postmoderní kaše nás spojuje, říká Velčovský
Zdroj: autorský článek
