Od zpravodaje Aktuálně.cz v Polsku – Čím víc se dodávka po okresních silnicích vzdaluje od vojenského letiště v polském Dęblině severovýchodním směrem, tím je tu krajina rovinatější. A prázdnější. Z množících se jednoduchých dřevěných stavení a názvů běloruských měst na cedulích je stále citelnější, že Východ je blízko.
Po dlouhé a stereotypní cestě auto zastavuje u improvizovaného checkpointu. Polská stráž pak vůz, v němž dorazil i reportér deníku Aktuálně.cz, vpouští do hlídaného prostoru. Po dalších minutách jízdy se objevuje plachtový hangár obklopený vojenskou cisternou, hasičským vozem a dalšími armádními auty se značkami českých ozbrojených sil.
„Mobilní telefony byste tu vůbec neměli používat, doporučuju je vypnout,“ je jedna z prvních vět, kterou novinář na malé polní základně slyší. Voják, který má na starost bezpečnost celého českého kontingentu o velikosti sto lidí, varuje předtím, že Bělorusové prý v pohraničí záměrně zesilují signál svých operátorů a můžou tak přes připojené mobily „trackovat“ pohyb cizinců.
Zkušenosti ukrajinských partnerů
Zatímco před halou stojí dva víceúčelové vrtulníky UH-1Y vyzbrojené postranními kulomety, třetí se schovává uvnitř přístřešku. Právě ten je nyní připraven pro ostrou akci. Jeho čtyřčlenná posádka s ním musí v případě poplachu vyletět do patnácti minut.
Reportér navštívil jednotku u běloruských hranic:
Jejich cíl je jasný. Ruské bezpilotní prostředky. Když jich několik loni v září proniklo do Polska, česká vláda zareagovala a Varšavě nabídla pomoc. Vrtulníkovou jednotku, která příště může bezpilotníky rozstřílet ještě ve vzduchu.
„Došli jsme k závěru, že gripeny ani pozemní systémy protivzdušné obrany nejsou odpovědí proti tak levným prostředkům, jako jsou ty Šáhidy. Proto jsme využili zkušenosti, které naši ukrajinští partneři mají, a rozhodli jsme se nasadit vrtulníkovou jednotku,“ přibližuje Jaroslav Míka z velitelství pro operace české armády.
Obě země se velmi rychle domluvily a na severovýchodě Polska tak nyní operuje v pořadí už pátá česká „heli unit“. Každá rotace trvá zhruba tři až čtyři měsíce. A zatímco ty první dvě měly k dispozici „jen“ modernizované vrtulníky sovětské konstrukce Mi-171š, hlavní zbraní posledních tří kontingentů jsou nové stroje Bell Helicopter UH-1Y. Jde tak o první zahraniční nasazení českých vrtulníkářů s americkou technikou.
Jak přiznávají sami vojáci, americké vrtulníky se teprve do výzbroje vzdušných sil zavádějí, a tak bylo třeba urychlit výcvik pilotů a personálu. Což platí dvojnásob o budoucích týdnech, kdy na polní bojové základně dojde k dalšímu střídání a šestý kontingent si s sebou k běloruským hranicím přiveze čistě bitevní stroje AH-1Z s kanónem umístěným vpředu.
Rotační kulomety raději ne
Současná jednotka přijela na bázi na konci letošní zimy. „Mráz minus 26 stupňů,“ vybavuje si jeden z mužů, jaké podmínky panovaly ve stanovém táboře na konci března. Aby technika byla stále připravena do bojové akce, na vrtulníky se v tak drsných momentech musí hnát horký vzduch.
„Aktivaci jsme už zažili několikrát, někdy třeba pár dnů není nic, a pak zase naopak,“ popisuje velitel kontingentu V. Š. U vzdušných sil slouží už dvacet let a za sebou má několik zahraničních nasazení. Tvrdí, že nyní je to úplně jiné – zatímco jindy mají vrtulníky jako hlavní úkol podporu pozemních sil, teď jsou tu „jen“ kvůli ničení nízkoletících vzdušných cílů.
Právě sestřelování dronů je přitom jednou z dovedností, které se české posádky spolu s palubními střelci učí i na leteckých střelnicích vojenských újezdů na Moravě a v Čechách. „Ten výcvik je jasně daný, následujeme americkou linii,“ vysvětluje velitel V. Š., jak se s technikou UH-1Y a AH-1Z sžívají.
„Pokud útočíme na dron, který stojí desítky tisíc dolarů, určitě se nám nevyplatí na to používat řízené střely – ať už ze stíhacích letounů, nebo v rámci protivzdušné obrany. Ty jsou několikanásobně dražší. Naše vrtulníky jsou schopny použít palubní zbraně a využít kanonovou munici, která je nesrovnatelně levnější,“ přemítá Petr Slíva, velitel vrtulníkové základny u Náměště nad Oslavou, která má nyní k dispozici celkem tucet strojů UH-1Y a AH-1Z.
Jednu důležitou zbraň ale teď museli palubní střelci nechat doma. Takzvané miniguny, neboli rotační kulomety. Ty jsou sice velmi účinné, ovšem mají velký rozptyl. Což by při sestřelování ruských Šáhidů nad polským územím mohlo ohrozit lidi na zemi.
Kaplan i psycholog
„Máme tu požární jednotku, kaplana, psychologa, lékaře či strážní službu,“ vypočítává velitel V. Š. Díky tomu tak český kontingent rozložený na několika hektarech louky mezi jehličnatými lesy působí téměř jako soběstačná jednotka. Výjimkou je třeba jídlo, které zajišťuje polská kuchyně. „Už jsme tu třeba jedli i něco jako knedlík plněný čočkou,“ usmívá se česká vojačka, když novináři nabízí k obědu řízek s rýží.
A zatímco o stravě tu příslušníci českých ozbrojených sil nemají problém mluvit, většinu jiných věcí neprozradí. Stejně tak nedovolí fotit okolí polní základny, na což ostatně neustále dohlíží i několik polských vojáků. Je znát, že tohle místo poblíž „nepřátelských“ hranic je a bude pro NATO stále strategičtější.
Česká republika by tu mohla mít své vojáky až do konce letošního roku. Umožňuje to mandát zahraničního působení ozbrojených sil, který už v roce 2024 schválila sněmovna. Díky němu mohou maximálně dvě tisícovky vojaček a vojáků posílit ochranu východní hranice NATO. Kromě Polska nyní české jednotky působí na Slovensku, v Litvě a Lotyšsku.
Otázkou je, jak se bude na aktivitu českých sil ve spojeneckých jednotkách, jejichž hlavním smyslem je odrazení agresivního Ruska od útoku na alianci, dívat současná vláda ANO, SPD a Motoristů. Mandát pro zahraniční operace v letech 2027 a 2028 se finalizuje právě nyní.
Putinovy útoky na Ukrajinu však nepolevují a pokaždé, když jeho drony a střely míří i na západ země, do pohotovosti jdou také polské vzdušné síly a jejich stíhačky. I když teď čeští vojáci z páté „heli unit“ nechtějí nic upřesňovat, právě takové situace do vzduchu zvedají i je a jejich helikoptéry.
