Urbanov leží v okrese Jihlava, přibližně pět kilometrů severovýchodně od Telče, a žije zde kolem 120 stálých obyvatel. Kdybyste pátrali po místních pamětihodnostech, moc jich nenajdete.
„Jedno léto zde řádil gang, který na návsi kradl kamenné ozdoby. Několik týdnů místní po nocích číhali, aby zloděje dopadli. Ale marně,“ vzpomíná Honza, který zde vyrůstal a nyní žije v Ostravě. Dodnes tu má ale širokou rodinu, se kterou se právě na tradičním výlovu rybníka setkává. Nikdo si takovou událost totiž nenechá ujít.
Když jsme v sobotu ráno vstávali ještě za tmy, moc se mi z vyhřáté postele nechtělo. Podzim se ohlásil v plné síle a chladivé ráno doplňovalo ustavičné mrholení. Nakonec jsem ale výpravy nelitovala.
S sebou, nebo tady?
Do Urbanova jsme přijeli po deváté. Nebylo mi jasné, proč tak brzy, když akce slibovala program až do pozdních večerních hodin. Ale to jsem se spletla. V malé vesničce bylo rušno. U rybníka Nadymáku už voněly kapří hranolky, všude kolem to kouřilo a bublalo, kádě kaprů byly plné až po okraj a ve vzduchu viselo očekávání, co tato již čtyřiatřicetiletá tradice přinese nového.
Už během dopoledne se u výdejního okénka kuchyně místního srubu dobrovolných hasičů, kteří celou akci pořádají, začala tvořit dlouhá fronta, která nepolevila až do podvečerních hodin.
Lidé si v krabičkách odnášeli domů rybí speciality a nebylo jim líto za takovou pochoutkou popojet i pár desítek kilometrů. Místní ženy měly v kuchyni co dělat, aby všechny hladové krky nasytily. Jejich protějšky zvesela čepovali pivo, další o kousek dál porcovali kapry pro ty, kteří si přijeli pro čerstvou rybu.
Celá scéna měla atmosféru vystřiženou z Hrabalových Slavností sněženek. Podobně jako v Kersku nešlo o samotného divočáka, ani v Urbanově nešlo o ryby v síti. Důvodem byl rituál společného stolu, pivo, harmonika a nezdolná sousedská chuť sejít se a oslavit podzim navzdory suchu.
Na výlov se sem sice sjíždějí lidé z okolí, ale těžko říct, kolik z nich zajímá, co se děje v rybníce, a kolik hlavně to, co se smaží vedle něj. Kapří hranolky, pivo a další dobroty totiž hrají v Urbanově přinejmenším stejně důležitou roli jako ryby samotné.
Sucho je nezastaví
České rybníkářství zažilo největší rozmach v 15. a 16. století, zejména v jižních Čechách, kde vznikly rozsáhlé rybniční soustavy. Podzimní výlovy dodnes připomínají dobu, kdy se rybníky staly důležitou součástí českého hospodářství a chov ryb jedním z tradičních způsobů obživy.
Výlovy patří k tradičnímu podzimnímu hospodaření na českých rybnících. Právě na podzim rybáři obvykle vypouštějí vodu, aby se dostali k rybám, které v nich během sezony vyrostly. Ty pak třídí podle druhu a velikosti, část putuje na trh a část do dalších chovů. Výlov ale není jen záležitostí rybářů. Na mnoha místech se z něj stala společenská událost, kde nechybí živá hudba a lidé mají důvod se po delším čase zase sejít.
Kam na podzimní výlovy v roce 2026
-
28.–29. října – rybník Amerika u Františkových Lázní
-
5.–6. listopadu – rybník Regent u Chodové Plané
-
16.–20. listopadu – rybník Záblatský na Třeboňsku
-
23.–27. listopadu – rybník Velký Tisý na Třeboňsku
Letos však tradiční podzimní práce komplikuje sucho. Když je vody málo, musí rybáři i pořadatelé zvažovat, zda a jak rybník vypustit. V Urbanově hrála důležitou roli ještě jedna okolnost: Nadymák neslouží jen k chovu ryb, ale také jako hasičská nádrž. Kdyby ho vypustili, místní dobrovolní hasiči by v případě požáru přišli o důležitý zdroj vody. Rozhodli se proto rybník ponechat napuštěný a tradiční výlov uspořádat jinak. Místo ryb z Nadymáku přivezli šest metráků kaprů, které pak prodávali návštěvníkům. Na dobré náladě ani vůni smažených ryb to nic nezměnilo.
Honza s Tomášem probrali, co je v životě nového, snědli rybí speciality a zazpívali si za doprovodu harmoniky. Co všechno si z toho budou za rok pamatovat, není úplně jisté, ale na tom vlastně tolik nezáleží. V půlce října se znovu sejdou v Urbanově a budou mít další příležitost si všechno povědět.
Zdroj: autorský článek