Uličkou k improvizovaným boxům postaveným ze stanů projíždějí auta kategorie supersportů. McLaren Artura, Lamborghini Revuelto, Zenvo Aurora Tur.
Jedno Pagani Huayra technici starostlivě chladí studeným vzduchem z fukaru namířeného do výfuků. Není divu. Den předtím podle svědků kvůli problémům s ochlazováním lehce „chytlo“.
A najednou se mezi těmi exotickými stroji objevuje Praga Bohema. Na letošním Festivalu rychlosti v anglickém Goodwoodu byla jediným autem z České republiky.
Pro zahraniční návštěvníky je to zajímavá rarita, pro českého fanouška o to víc. Příběh, kdy malá domácí značka postaví automobil schopný stát vedle nejdražších supersportů světa, se nerodí často.
Související
Česko dnes nemá velkou automobilku sportovních vozů s globálním jménem. Praga Bohema je proto pozoruhodná už samotnou ambicí. Míří totiž přímo proti nejexotičtějším strojům planety.
Je to silniční supersport inspirovaný závodními speciály. Jeho základ tvoří karbonový monokok, karoserie z kompozitních panelů a aerodynamika, která se nezapře. Stačí se podívat na obrovský zadní difuzor nebo tvary, které připomínají spíš vůz pro Le Mans než automobil určený na běžnou silnici.
Praga se přitom nevydala cestou dnešních rekordních hyperaut s elektrickým pohonem a výkonem přes tisíc koní. Zvolila jinou filozofii. Bohemu pohání šestiválcový motor 3,8 litru twin-turbo z Nissanu GT-R, upravený tak, aby dával 710 koní.
Díky nízké hmotnosti kolem jedné tuny ale není hlavní zbraní samotný výkon. Důležitý je poměr výkonu a hmotnosti a především pocit za volantem.
A přesně o tom mluví i Ben Collins, bývalý závodní jezdec a muž známý milionům diváků jako Stig z pořadu Top Gear. S Pragou spolupracuje už pět let a podílel se na vývoji i ladění Bohemy. V Goodwoodu ji navíc pravidelně vodil po slavné 1,86 kilometru dlouhé trati, která se klikatí parkem kolem Goodwood House.
Když se podívá na některá nová elektrická hyperauta, která se v Goodwoodu chlubila rekordy, usměje se. „Čtu si na jejich logu, že je to nejrychlejší hyperauto, ale mýlí se, protože tohle je to nejrychlejší,“ říká a ukazuje na Bohemu.
Collins naráží spíš na její charakter a schopnost nabídnout extrémní výkon bez toho, aby se spoléhala na obrovský výkon elektrických motorů, jako třeba čínský Yangwang U9X, který právě projíždí kolem nás.
Přestože už je Bohema finální sériové auto, Collins se na ní dál podílí při hledání ideálního nastavení pro konkrétní použití. „Majitel si samozřejmě může změnit nastavení. Když přijedeme na podobnou akci, můžeme si pohrát s nastavením pružin, tlumičů a podobných věcí. Vždycky nás zajímá, jaké je nastavení s maximálním potenciálem,“ vysvětluje.
Do Bohemy se přitom nenastupuje jako do běžného supersportu. Přes široký karbonový práh, který je součástí monokoku, se člověk musí doslova přehoupnout. V mém případě, v šatech, to rozhodně nebyla disciplína hodná elegance.
Jenže uvnitř přijde překvapení. Na auto, které zvenku vypadá jako závodní speciál, je kokpit vlastně poměrně prostorný. Sedí se velmi nízko, téměř vleže, ale sedačka je pohodlná. Pozice za volantem okamžitě vysvětluje, o co vývojářům šlo – řidič nemá pocit, že sedí v luxusním supersportu. Spíš jako v závodním autě, které jen dostalo povolení jezdit po silnici.
Volant tvarem připomíná spíš formuli než klasické sportovní auto. Je malý, kompaktní a všechno v interiéru směřuje k jediné věci: řízení.
Pak přijde malý rituál. Klíček není klasický klíček od auta. Má karbonovou schránku a vypadá spíš jako zvláštní technický předmět. „S nadsázkou říkáme, že prodáváme zákazníkovi klíček a jako bonus k němu dostane automobil,“ směje se Marek Fuks, hlavní mechanik Pragy, který je u vývoje Bohemy od samého začátku.
Klíček se zasune do připraveného otvoru na levé straně kokpitu poblíž řidičova ramene, kde drží pomocí magnetického mechanismu. Pak stačí stisknout tlačítko umístěné u stropu.
Motor se probudí. A právě zvuk šestiválce za zády připomene, že Praga nechtěla postavit jen extrémně rychlý automobil. Chtěla postavit auto, které bude bavit i samotného řidiče.
„Na trati, když ho opravdu vytáhnete na maximum, vás úplně pohltí. Máte pocit, že jste jeho součástí,“ popisuje Collins. Zároveň ale zdůrazňuje, že Bohema není jen okruhová hračka.
„Na silnici je uvolněnější. Má dostatečnou světlou výšku, takže se s ní dá normálně jezdit. A když jsme doladili detaily, jako fungování spojky a převodovky, jezdí se s ní vlastně docela snadno. A ještě máte v bocích zavazadlový prostor o objemu 100 litrů, takže si můžete vzít něco s sebou,“ dodává s úsměvem.
Jednou z nejsilnějších stránek auta jsou podle něj brzdy. „Je velmi rychlé, ale brzdění je úžasné. Můžete brzdit až na poslední chvíli. Brzdy jsou citlivé, takže snadno vycítíte hranici, kdy fungují nejlépe,“ říká.
Na otázku, jaký okruh má nejraději, pokud to tedy není kopec v Goodwoodu, Collins nevybírá překvapivě žádný moderní testovací polygon. „Asi Le Mans, protože je to Le Mans. Ale kdybych měl možnost, ještě jednou v životě bych se chtěl podívat na to nejšílenější místo na světě, Macao. Na tu trať, která se proplétá běžnými ulicemi města. Tenhle čínský okruh miluju,“ přiznává.
Dnes Collins spolupracuje jako ambasador pouze s Pragou. A když přijde řeč na jeho vlastní auta, překvapí odpovědí, která se od světa hyperaut trochu vzdaluje. „Mám jich pár, ale asi nejvíc si užívám Lancii Deltu Integrale. Ta je fakt zábavná.“
Pak se hovor ještě stočí k historii Pragy a obecně k českému automobilismu. Praga totiž patří mezi nejstarší české automobilky. Ve 20. a 30. letech vyráběla nejen běžná auta, ale i velmi úspěšné závodní stroje. Nejznámější jsou samozřejmě Praga Alfa a Grand, ale představila i závodní monoposty.
Podstata novodobé Pragy se ale obloukem k historii skutečně vrací. V době, kdy automobilový svět soutěží hlavně v počtu koní, rychlosti nabíjení nebo digitálních funkcích, se český supersport vrací k mnohem jednodušší myšlence: postavit lehké auto, které řidiče vtáhne do děje.
A v Goodwoodu, kde vedle sebe stojí předválečné závodní stroje, historické formule i nejnovější hyperauta, to byla možná ta nejlepší vizitka.
