Historické trofeje, tenisové rakety i dobové novinové výstřižky. V malé místnosti hlavní budovy centrálního kurtu štvanického areálu se to hemží cennými relikviemi české tenisové historie.
Z velké části díky Heleně Sukové, která podpořila vznikající Síň slávy Českého tenisu vlastní sbírkou artefaktů především související s rokem 1986 a slavným zápasem mezi Československem a USA v rámci Poháru Federace.
K Negrelliho viaduktu na Štvanici tedy přijela vedle Chris Evertová i Martina Navrátilová, rodačka z Řevnic, kterou tou dobou po emigraci už 5 let vlastnila americké občanství.
„Bylo to velmi složité období. Náš tatínek (Cyril Suk) ji jako předseda svazu vítal na letišti a všechno provázela mimořádná bezpečnostní opatření. Martina později říkala, že měla pocit, že ji všude někdo sleduje,“ vzpomíná Suková.
Sama do výstavy, která na Štvanici probíhá, věnovala barevnou brožuru, která byla původně pro tehdejší finálový zápas vytištěná, ale protože obsahovala fotografii Navrátilové, komunističtí pohlaváři ji stáhli z oběhu a nahradili černobílou variantou.
Návštěva emigrantky, která to dotáhla na světový tenisový trůn, ovlivnila celý program. Domácí fanoušci paradoxně hnali americký výběr za vítězstvím a Suková a spol. moc nechápali, co se děje.
„Ve finále pro nás bylo nepříjemné, že publikum fandilo především Martině. Nebylo to proti nám osobně, spíše to byla reakce na její návrat. Po našich prohrách jsme dokonce nechtěly nastoupit ke čtyřhře, protože jsme měly pocit, že nám stejně nikdo nefandí. Nakonec nás ale přesvědčili a zápas jsme odehrály. Tehdy jsme byly zklamané, ale dnes to vnímám jako skutečný svátek tenisu,“ přiznala Suková.
Američanky tehdy finále jednoznačně ovládly. Kvarteto ve složení Suková, Hana Mandlíková, Regína Maršíková a Andrea Holíková bralo trofeje pro poražené finalistky. V neděli se všechny čtyři potkají znovu na Štvanici před vyvrcholením probíhajícího turnaje WTA.
„Potkáváme se jednotlivě na obědech, večeřích nebo při různých akcích, ale v kompletním složení jsme spolu od roku 1986 nebyly. Je škoda, že už mezi námi není náš tehdejší kapitán (Jiří Medonos). Určitě by z toho měl radost. Stejně tak se toho bohužel nedožil ani náš tatínek, který byl tehdy předsedou svazu a měl organizaci celé akce na starosti,“ dodala jednašedesátiletá bývalá tenistka.
Radost může mít z toho, jak se českému tenisu, obzvlášť tomu ženskému na mezinárodní scéně dál daří.
„V zahraničí se nás často ptají, co tady vlastně děláme, že neustále vyrůstají nové špičkové hráčky. A já jim říkám, že kdybychom to věděli, už ten recept prodáváme dál,“ směje se Suková.
Pak ale zvážní. „Velmi důležitou roli hrají rodiče. Musejí děti ke sportu přivést, ale zároveň to nesmějí přehnat. Známe spoustu případů, kdy byly děti pod příliš velkým tlakem a kolem patnácti let se sportem skončily. Je potřeba najít správnou míru. Základ jsou rodiče, potom přijdou kluby, trenéři a další podpora,“ myslí si.
